Uncategorized – Page 70 – DoN

Zhnusili jsme se na ni hned, jakmile překročila náš domovní práhKdyž však zjistili, že přinesla pro nás ztracený rodinný poklad, naše nenávist se okamžitě proměnila v nečekaný vděk.

Ahoj, poslouchej, povím ti ten příběh, jak to šlo u nás, abys to měla na papíře. Hned, jak jen Míla vkročila

Hned jsme ji nenáviděli, jakmile překročila práh našeho domuJejí chladný pohled a tajemný kufr odhalily, že přichází s úmyslem, který nám nikdo nechtěl slyšet.

**Deník, 15. května** Už od okamžiku, kdy Libuška poprvé prošla prahem našeho domu v Praze, jsem ji nepřišla mít rád.

BývaláKdyž se po letech vrátila do staré kavárny, zjistila, že stůl, kde kdysi sdílela své sny s ním, je nyní prázdný a čeká jen na novou kapitolu jejího života.

Nemohla se tak změnit! Když Petr zahlédl bývalou manželku, ztratil slova. To přece není ona.

BývaláShe stepped out of the dim hallway, her heart finally free, as the sunrise painted the city in hopeful gold.

To se nemohla tak změnit! když Petr zahlédl bývalou manželku, ztratil slovo. Ne, to nemůže být ona.

Brzké jaroKdyž slunce pomalu vycházelo nad rozkvetlými loukami, děti se rozběhly po čerstvě zelených polích, aby zachytily první paprsky a vůni nového života.

Malá Vendulka, čtyřletá holčička, zkoumala nováčka, který se nedávno objevil na jejich dvoře.

Brzké jaroKdyž první paprsky slunce roztály sníh, první květy prorazily zem a oznamovaly příchod jara.

Bára, čtyřletá holčička, pozoruje nového souseda, který se nedávno objevil na jejich dvoře.

Víš, Terezo, abych tak vypadala a chodila v zlatě, vstávám každý den v 5 ráno, stihnu dojit krávy, napojit telata, rozdat krmivo a pak se vydám do hlavní práce – takže na závist tu opravdu není důvod.

Víš, Jitko, abych vypadala tak, jak se procházím v zlatě, vstávám každé ráno v pět, stihnu nakrmit krávy

Víš, Terezo, abych vypadala tak skvěle a chodila v zlatě, vstávám každé ráno v 5 hodin, stihnu dojit krávy, napít telata, rozdělit krmivo a pak se vydávám do hlavní práce – takže zde není co závidět.

Víš, Jitko, abych vypadala tak, jako bych kráčela v zlatě, vstávám každé ráno v pět, stihnu nakrmit krávy

Doná, nepředpokládej špatné! Nejsem bezdomovec. Jmenuji se Mikuláš Semenovič. Přijel jsem za dcerou. Je těžké to vyprávět…

**30.122024 Pondělí** Dnes se blížil Silvestr, zbylo jen pár hodin, a já, Petr Štěpánek, už měl v hlavě

Dano, ne mysli si, že jsem špatný! Nejsem bezdomovec, jmenuji se Mikuláš Šemánek a přišel jsem za dcerou. Je těžké to vyprávět…

Lásko, neber to špatně! Nejsem bez domova. Jmenuju se Jan Novák. Přijel jsem k dceři. Je těžké to všechno