Ahoj, poslouchej, povím ti ten příběh, jak to šlo u nás, abys to měla na papíře.
Hned, jak jen Míla vkročila do našeho domu v Praze, zamilovali jsme se do ní ale ne do lásky, jen do odporu. Byla kudrnatá, vysoká a křehká jako poupě. Šátek měla tenký, skoro žádný, ale ruce se podobaly mámě: prsty kratší, tlustší, pořád sevřené v pěst. Nohy měla ještě štíhlejší, a nožky prostě delší než máminy.
Seděli jsme s bratrem Václavem on měl sedm, já devět a házeli jsme na ni blesky, jak nám to tak šlo. Míla je spíš kilometr, než milka! křičeli jsme. Táta si všiml, že se chováme drzě, a zvolal: Chovejte se slušně! Co to má být za výstřehy?
A bude s námi dlouho? zeptal se Václav, jakoby to byl jen takový drobný šprým.
Navždy, odpověděl táta, a já už cítila, že se něco řítí.
Bylo jasný, že se táta začíná zlobit, a kdyby nás to rozčílilo, tak nám to nevyjde. Raději ho neprovokujme.
Po hodině Míla sbalila svoje věci a šla domů. Když se chystala vyjít, Václav se snažil podklouznout jí nohu. Téměř spadla k schodům. Táta se zpanikařil: Co se to stalo?
Zakopla jsem se o botu, odpověděla, aniž by se podívala na Václava.
Všechno rychle spravím, slíbil tatínek s úsměvem.
A najednou jsme pochopili, že ji táta miluje. Nemohli jsme ji z našeho života vymazat, ať jsme se snažili jakkoli.
Jednou, když byla Míla u nás doma bez táty, najednou s chladným hlasem prohlásila: Vaše matka už není. Boží světla ji už nesvítí. Teď je na nebi a všechno vidí. Myslím, že se jí nelíbí, jak se chováte.
Zvedli jsme obočí.
Václave, Jitko, jste přece dobré děti! Co tím chceš říct? Že dobrý člověk se pozná činy, ne ostny jako ježci, zareagovala Míla. Pomalu nás její slova zaháněla z našeho špatného chování.
Jednou jsem jí pomohla roztřídit nákup. Míla si mě po tom pošimrávala po zádech a řekla: Díky, máma má jiné ruce, ale přesto je to fajn. Václav se začervenal ze žárlivosti.
Pak jsem dala čisté hrnky na polici a Míla mě pochválila. Večer se táta rozsvítil, když slyšel, jak moc jsme pomáhali. Bylo mu jasné, že nám Míla dává sílu.
Její podivnost nás dlouho držela v napětí, ale pomalu jsme ji pustili do srdce. Po roce už jsme zapomněli, jaký byl život bez ní. A po jedné vteřině jsme se zamilovali do Míly tak, jak se zamilovalo i našeho táta.
Václavovi ve sedmém ročence to nebylo lehké. Jeden chlapec, Vojta Hřebík, ho neustále drtil. Vojta byl stejně vysoký, ale mucholapec. Jeho rodina byla silná, táta mu říkal: Jsi muž, buď silný, neptej se, co ti ostatní řeknou. To udělalo z Vojty ideální oběť pro Václava.
Vojta přicházel domů a nic mi neříkal, čekal, až se věci samy uspořádají. Ale takové věci se samy nesetřídí. Opravdoví výtržníci se cítí, že jsou nepostihnutelní.
Vojta už otevřeně bije Václava. Každý, kdo prochází kolem, mu dá ránu na rameno. Nakonec jsem z Václava vyčerpala všechny informace, když jsem si všimla modřin na jeho rameni. On si myslel, že muži nesmí svádět problémy na sestry, i když jsou starší.
Pod naším dveřním rámem stála Míla a poslouchala, co říkáme.
Václav mě prosil, abych táta neříkala, jinak bude horší. Žádal také, ať mu nevyprávím o tom, jak Vojtu rozškrábat. Mně to šlo hlavou mohl bych bratra zabít, kdyby se mu něco stalo! Táta by se zíral s Vojtovým otcem a až by měl prachy v kapse, možná by skončil i v celi.
Zítra byl pátek. Míla pod záminkou nákupu nás vzala do školy a potichu požádala, aby ukázala Vojtu. Ať si to pamatuje, že je to jen pěšák! řekla jsem a šla.
Pak začal Václav hodiný český jazyk. Míla se usmála, vstoupila do třídy s účesem a manikúrou, a s hezkým hlasem požádala Vojtu, aby odešel z učebny, protože má s ním věc. Učitelka souhlasila, nepoznala žádný problém. Vojta klidně vyšel a myslel si, že Míla je nová organizátorka. Míla ho vzala za hruď, zvedla ho z podlahy a vyhrkla:
Co chceš se mnou, můj synu?
Kde je tententen syn? zeptal se zmatený.
Od Valery Ryabínové! odpověděla tvrdě.
Nic ne začal se třást.
Chci, aby ses držel dál od mého bratra! Když se mi ozveš nebo se podíváš špatně, rozbiješ ti hlavu, ty darebáku! křičela.
Paní, pusťte ho, už nebudu, prosil Vojta.
Jdi pryč! A kdyby sis něco řekl o mé rodině, pošlu tvého otce do vězení! Rozumíš? řekla Míla a učitelce šla říct, že je sousedka, a po hodině se Vojta omluvil.
Od té chvíle se Vojta na Václava neohlížel. Omluvil se v ten den, stručně a nervózně, ale omluvil se.
Míla nám řekla, abychom táta neříkali, ale my jsme všechno vyklopili. Byl nadšený.
Jednou mi Míla ukázala pravý směr. V šestnácti letech jsem se zamilovala do šílené lásky, kde hormony zahalily rozum a chtělo se po zakázaném.
Zahanbeně přiznávám, že jsem se spojila s nepracujícím, stále opilým pianista, aniž jsem si uvědomila, že je v tom něco zjevného. On mi šeptal, že jsem jeho múzou, a já se rozplývala v jeho náručí jako vosk. To byl můj první mužský kontakt.
Moje máma šla k tomu pianistovi a zeptala se: Co když se přece jen trochu upije a jak budeme žít? S plánem do budoucna mu slíbila, že pokud on převezme moje zabezpečení, bude to v pořádku. Jedna zastaralá garsonka nestačila na vážné úmysly.
Pianista byl o pět let mladší než Míla, a já byl o dvacet pět let starší. Míla s ním nehrála.
O jeho odpovědích nebudu řešit, ale nikdy jsem se nepřítulá nehanbila před mámi, zvlášť když řekla: Myslela jsem si, že budeš chytřejší.
Tak skončila moje milostná šlamastyka nemírně a nepěkně. Nikdo z nás se nedostal do vězení, protože Míla včas zasáhla.
Od té doby uplynulo spousta let. S Václavem máme rodinu, kde hlavní hodnoty jsou láska, úcta a ochota pomoci, když někdo bloudí. Všechno to naučila Míla.
Žádná jiná žena by pro nás s bratrem udělala víc. Táta je s ní šťastný, pečovaný a milovaný. Jednou v minulosti zasáhla rodinná tragédie, o které jsme nic nevěděli. Táta nás nedělal součástí toho.
Míla nakonec zamilovala našeho otce a odešla od manžela. Měla dříve syna, který zemřel kvůli otci. Nedokázala mu to odpustit.
Rádi věříme, že jsme Míle aspoň částečně ulevili od bolesti. Její obrovský dopad na naše výchování nikdy nebyl podceňován. Vždy se kolem ní schází celá naše rodina. Nevíme, jaké ponožky jí nasadit na nohy, ale vážíme si jí a chráníme ji.
Protože pravé matky, i když čelí překážkám jako nevděčný krok, se nikdy nezakopnou.
Měj se krásně a dej vědět, co si o tom myslíš!
