Uncategorized – Page 151 – DoN

Tetiččin odchod (Povídka)

Úterý večer, deník, 21. května V tomhle nejdeš, řekl Viktor, aniž by se na mě otočil. Stál v předsíni

„Katko, nešla bys do obchodu pro chleba?“ – rozostřený pohled pětačtyřicetileté paní už nedokázal zaostřit na drobnou postavičku sedmileté holčičky

Zuzanko, zašla bys prosím do obchodu pro chléb? zamlžený pohled pětačtyřicetileté ženy nedokázal zaostřit

– Katko, skočila bys do obchodu pro chlebíček? – rozostřený pohled pětačtyřicetileté paní už nedokázal zaostřit na drobnou postavu sedmileté holčičky

Alenko, mohla bys skočit do obchodu pro chleba? pohled pětačtyřicetileté maminky, která už měla trošku

Deset dlouhých let se mi lidé v mém městě posmívali: za zády si o mně šeptali, nazývali mě courou a mého malého syna sirotkem.

Deset dlouhých let byli všichni v mém městě zapálení pro jedno: pořádně si do mě rýpnout. Odsouzeníška

Šplhal jsem po žebříku, abych uřízl suché větve ze stromu, když tu můj pes začal náhle urputně štěkat a tahat mě za kalhoty, abych slezl dolů – nejdřív jsem si myslel, že se zbláznil nebo že si jen hraje a omylem mě může shodit ze žebříku 😱😢

Lezla jsem po vratkém žebříku, abych ostříhala uschlé větve staré jabloně za domem, ale v tu chvíli můj

Valentina spěchala do práce, když si najednou uvědomila, že doma zapomněla mobil. Rozhodla se vrátit, vešla do výtahu a…

Hele, musím ti vyprávět, co se mi dneska stalo. Představ si, že jsem ráno běžela do práce a sotva jsem

Valentina šla do práce, když si najednou všimla, že doma zapomněla mobil. Rozhodla se vrátit, vstoupila do výtahu a…

Vanda spěchala do práce, když si najednou všimla, že nechala doma svůj mobil. Vrátila se tedy zpátky

Němá dcera sedláka

Němá dcera sedláka V zimě roku 1932 se v vesnici Habrůvka nikdo nepočítal dny. Lidé počítali hrsti mouky

V zimě roku 1943 v promrzlé pražské nemocnici nachází unavený lékař v závějích sněhu chlapce na pokraji smrti, jehož jediným majetkem je starý plyšový zajíc. Lékař nehledá hrdinství – prostě mu nařídí přinést vývar a dovolí mu zůstat, aniž by tušil, že tímto tichým gestem laskavosti rozpoutá řetězec událostí, které o dvacet let později vyústí v nečekané setkání.

Zima roku 1943 byla v jižních Čechách krutější než jindy. I staré smrky kolem záložního vojenského špitálu

Rodiče mého manžela se stále nechtějí uklidnit – snaží ho dát dohromady s bývalou manželkou. – Nechápete, vždyť mají spolu syna! – stěžuje si moje tchyně.

Jsem vdaná za muže, jehož rodiče se už dlouho nedokážou smířit s tím, že je jejich syn rozvedený.