Uncategorized – Page 9 – DoN

Brzké jaroKdyž první paprsky slunce roztály sníh, první květy prorazily zem a oznamovaly příchod jara.

Bára, čtyřletá holčička, pozoruje nového souseda, který se nedávno objevil na jejich dvoře.

Víš, Terezo, abych tak vypadala a chodila v zlatě, vstávám každý den v 5 ráno, stihnu dojit krávy, napojit telata, rozdat krmivo a pak se vydám do hlavní práce – takže na závist tu opravdu není důvod.

Víš, Jitko, abych vypadala tak, jak se procházím v zlatě, vstávám každé ráno v pět, stihnu nakrmit krávy

Víš, Terezo, abych vypadala tak skvěle a chodila v zlatě, vstávám každé ráno v 5 hodin, stihnu dojit krávy, napít telata, rozdělit krmivo a pak se vydávám do hlavní práce – takže zde není co závidět.

Víš, Jitko, abych vypadala tak, jako bych kráčela v zlatě, vstávám každé ráno v pět, stihnu nakrmit krávy

Doná, nepředpokládej špatné! Nejsem bezdomovec. Jmenuji se Mikuláš Semenovič. Přijel jsem za dcerou. Je těžké to vyprávět…

**30.122024 Pondělí** Dnes se blížil Silvestr, zbylo jen pár hodin, a já, Petr Štěpánek, už měl v hlavě

Dano, ne mysli si, že jsem špatný! Nejsem bezdomovec, jmenuji se Mikuláš Šemánek a přišel jsem za dcerou. Je těžké to vyprávět…

Lásko, neber to špatně! Nejsem bez domova. Jmenuju se Jan Novák. Přijel jsem k dceři. Je těžké to všechno

– Tati, co jsi udělal, kočku přivedl? – překvapená dcera Ludmila, která přijela na víkendKdyž se kočka rozhlédla po obýváku, zamrkala očima a připomněla mu dávno zapomenutou legendu o kočké moudrosti, která přináší štěstí každému, kdo ji přijme.

Tati, co to? Přivedl jsi si kočku? zeptala se překvapená dcera Božena, která přijela o víkendu z Prahy.

– Tati, co to, kočku jsi přivedl? – divila se dcera Ludmila, která přijela na víkendOtec se usmál, přikývl a vysvětlil, že černá kočka, kterou přinesl z hor, je prastarý strážce, který jim přinese štěstí a klid.

26.říjen2023 Dnes mi přišel na návštěvu vnoučák Šimon, který se na prázdniny vrátil zPrahy.

Někdo vytahoval její brambory, loupal je a sesbíral největší…

**30.května2026 deník Terezy Svobodové** Zamrzla jsem v místě, kde se obvykle rozprostírá řada zelených

Někdo vytahoval její brambory, sloupával je a posbíral největší…

Jitka ztuhla. Srdce jí bušilo, jako by se snažilo vyskočit z hrudi. Kráčela dál a najednou uviděla, že

Pozdní zvonek…

Nesmíš je zvát! Rozumíš? Bez jakéhokoli záminku! Je to ale tvoje narozeniny. Třicet pět let velký den.