Když se dnes Vendula Svobodová ohlíží zpátky, ten den se jí vybaví jako jedna z nejdůležitějších chvil života.
Vlasta se na ten den dívá s odstupem, ale i dnes cítí ten zmatek, který jí tenkrát sevřel hrdlo.
Václav Dvořák stál uprostřed prostorného, měkkým světlem zalitého obýváku a díval se na ženu shovívavě.
Dalibor Horák stál uprostřed prostorného obýváku zalitého měkkým světlem a shlížel na svou ženu blahosklonně.
Telefon zazvonil v půl sedmé ráno, když Miluše ještě stála v předsíni s jednou botou v ruce.
Telefon se rozezvučel v půl sedmé ráno, když Božena Novotná ještě stála v předsíni s jednou botou v ruce.
Mlčela jsem, když jsem zjistila, že manžel má jinou. Ne proto, že bych se bála zůstat sama nebo nevěřila tomu, co se děje. Babička mě učila: křičí ti, kdo už nemají žádné argumenty. Já ale argumenty měla – čekala jsem, až se poskládají do uceleného obrazu. A nečekala jsem na hádky. Čekala jsem na přeřeknutí. Protože muži, zvláště ti jako můj Petr, se vždycky prořeknou ne o ženách, ale o penězích, které jim nepatří. Mlčela jsem, když jsem zjistila, že manžel má jinou. Ne proto, že bych se bála zůstat sama, nebo že bych
Mlčela jsem, když jsem zjistila, že manžel má jinou. Ne ze strachu, že zůstanu sama, ani že bych tomu nevěřila. Babička mě učila: křičí jen ti, kterým už došly argumenty. Já argumenty měla – čekala jsem, až se složí do celistvého obrazu. A nečekala jsem konflikt. Čekala jsem na přeřeknutí. Protože muži, zvlášť takoví jako můj Petr, se neprozradí kvůli ženám, ale kvůli penězům, které jim nepatří. Mlčela jsem, když jsem zjistila, že má muž jinou. Ne proto, že bych se bála zůstat sama, ani že bych
Světlano, to jste vy? — ozval se v telefonu suchý, odměřený a dokonce poněkud podrážděný ženský hlas. — Ano, to jsem já. Dobrý večer, — odpověděla jsem a snažila se poznat tu intonaci. — Tady Olga, manželka vašeho bývalého muže, — odsekla bez jakéhokoli úvodu či pozdravu. — Chci vám sdělit dvě zprávy. První — Michal už není. Druhá — přijďte si vyzvednout jeho matku. Protože tady ji nechci. Ztuhla jsem. Slova zněla jak z jiného světa. Ani jsem hned nepochopila, o co jde a proč mi ta žena vůbec volá. S Michalem jsem žila jen jeden rok. Byla to krátká, nešťastná zkušenost, která po sobě zanechala jen hořkost. Pak jsme se rozvedli a naše cesty se definitivně rozešly. Patnáct let jsme se neviděli, nepsali si a nijak nekontaktovali. Patnáct let — to je obrovský kus života. Za tu dobu jsem stihla vybudovat úspěšnou kariéru, sama si koupit vlastní dvoupokojový byt, zařídit ho podle svého vkusu a úplně se naučit žít sama. Měla jsem všechno v pořádku, stabilitu a klid. Jenže po tom dávném manželství jsem si hluboko uvnitř řekla: mé srdce je pro muže navždy zavřené. Pátek se chýlil ke konci. Na hodinách bylo skoro jedenáct večer. Týden byl vyčerpávající, takže jsem
Světlano, to jste vy? — ozval se v telefonu suchý, odtažitý a dokonce trochu podrážděný ženský hlas. — Ano, to jsem já. Dobrý večer, — odpověděla jsem a snažila se poznat ty tóny. — Tady je Olga, manželka vašeho bývalého manžela, — bez jakéhokoli úvodu či pozdravu odsekla. — Chci vám sdělit dvě zprávy. První — Michal už není. Druhá — přijďte si pro jeho matku. Protože tady ji nechci. Ztuhla jsem. Slova přicházela, jako by z jiného světa. Ani jsem hned nechápala, o co přesně jde a proč mi ta žena volá právě teď. S Michalem jsme spolu žili jen jeden rok. Byla to krátká, nešťastná zkušenost, která mi zanechala jen hořkost. Pak jsme se rozvedli a naše cesty se definitivně rozešly. Neviděli jsme se, nepsali si a nijak nekontaktovali už patnáct let. Patnáct let je obrovský kus života. Za tu dobu jsem stihla vybudovat úspěšnou kariéru, samostatně si koupit vlastní dvoupokojový byt, zařídit ho podle svého vkusu a naučit se žít úplně sama. Měla jsem vše v pořádku, měla jsem stabilitu a klid. Jenže po tom dávném manželství jsem si hluboko uvnitř řekla: mé srdce je pro muže navždy uzavřeno. Pátek se chýlil ke konci. Na hodinách bylo skoro jedenáct večer. Týden byl vyčerpávající, takže jsem
