Uncategorized – Page 3 – DoN

Blázniviny láskyBlázniviny lásky začaly tím, že si spletl dveře k sousedce a místo půjčení cukru ji požádal o ruku.

Dva týdny před služební cestou se Pavel Kovář a Libuše Kovářová pohádali. Pořádně. Tak, že se kocour

Nesmysly láskyA tak se zamiloval do ženy, která nesnášela jeho smích, a on se smál ještě hlasitěji, protože právě to mu připadalo ze všeho nejzábavnější.

Tak hele, dva týdny před služebkou se pohádali. Pořádně. Tak, že se kocour Mourek pro jistotu schoval

Jak to, že nejsme dědici? Vždyť žádnou jinou rodinu nemáme! – vykřikla dcera a rozhazovala rukama, dokud neuviděla úřední dokument… Tento příběh začal dávno před tím dnem, kdy se v bytě paní Hany Novotné objevily notářské dokumenty.

„Jak to, že nejsme dědicové? Vždyť tu není žádná jiná rodina!“ vykřikla dcera a rozháněla se rukama

Jak to, že nejsme dědicové? Vždyť jinou rodinu nemáme! – vykřikla dcera a mávala rukama, dokud nespatřila úřední dokument…

– Jak to, že nejsme dědicové? Vždyť žádné jiné příbuzné nemá! – vykřikla dcera a rozhazovala rukama

Vdala jsem se v 16… Ale ráno po naší svatební noci můj manžel všem řekl, že nejsem panna, a opustil mě.

Jmenovala jsem se Květa Nováková a bylo mi šestnáct let, když mě oblékli do bílých šatů a nasadili mi

Vdala jsem se v 16… ale ráno po naší svatební noci můj manžel všem řekl, že nejsem panna, a opustil mě.

Jmenuji se Zdislava Dvořáková. Když se ohlédnu zpátky, vidím ten den, jako by to bylo včera.

Tohoto psa si už čtyři roky nikdo nebere… — tiše řekla dobrovolnice. Muž už mířil k východu, ale v tu chvíli zaslechl slova, po kterých se zastavil.

Toho psa si už čtyři roky nikdo neodnese… — tiše řekla dobrovolnice. Pavel se zrovna vydal k východu

Tohohle psa si už čtyři roky nikdo nebere… — tiše řekla dobrovolnice. Muž už mířil k východu, ale najednou uslyšel slova, po kterých se zastavil.

Dnes jsem se zase zastavil u útulku. Nebyl jsem tam sám. Zdálo by se, že jsem jel vyřídit úplně obyčejnou

„V těch šatech vypadáš jako stará kobyla, čestné slovo!“ – hlasitě prohlásila tchyně a přejela pohledem ztichlé hosty. Odpověď snachy se jí, ach, ani trochu nelíbila.

Milý deníčku, dnes si musím všechno srovnat v hlavě, a tak sedím s hrnkem kávy a píšu. Ráno jsem přejela

„V těch šatech vypadáš jako stará kobyla, čestné slovo!“ prohlásila hlasitě tchyně a přejela pohledem ztichlé hosty. Jenže odpověď snachy se jí, ach, vůbec nelíbila.

Když se dnes zpětně ohlédnu, nejživěji si vybavuji ten okamžik, kdy Libuše prstem přejela po displeji