Uncategorized

Jmenovala jsem se Květa Nováková a bylo mi šestnáct let, když mě oblékli do bílých šatů a nasadili mi

Jmenuji se Zdislava Dvořáková. Když se ohlédnu zpátky, vidím ten den, jako by to bylo včera.

Toho psa si už čtyři roky nikdo neodnese… — tiše řekla dobrovolnice. Pavel se zrovna vydal k východu

Dnes jsem se zase zastavil u útulku. Nebyl jsem tam sám. Zdálo by se, že jsem jel vyřídit úplně obyčejnou

Milý deníčku, dnes si musím všechno srovnat v hlavě, a tak sedím s hrnkem kávy a píšu. Ráno jsem přejela

Když se dnes zpětně ohlédnu, nejživěji si vybavuji ten okamžik, kdy Libuše prstem přejela po displeji

Ráno po svatebním veselí bylo plné vůně čerstvě řezaných květin, drahého parfému a už trochu vychladlé kávy.

Ráno po svatební oslavě vonělo čerstvě nařezanými květinami, drahým parfémem a kávou, která už stačila

Jednou v noci, která se tvářila jako obyčejná, ale uvnitř se chystala žít podle docela jiné logiky, seděl

„Já jsem tedy rozhodl, že v sobotu pojedu k mámě. Nejspíš na tři měsíce.“ Slova dopadla na stůl mezi