Pečlivá babička
Božena Švarcová, temperamentní a rázná dáma lehce přes šedesátku, jednoho dne řekla své vnučce:
Věruško! Už dlouho čekám, ale moje trpělivost je u konce. Kdy mi konečně dovolíš to klidně všechno zabalit a odejít?!
Drobná brunetka Věra, kunsthistorička, jen užasle zírala na tak nečekanou otázku.
Kdy se vdáš?! Abych mohla odejít s klidnou duší? Za pár měsíců ti bude sedmadvacet, pokračovala babička, víš, proč jsem celé léto bydlela na chatě u té staré bláznivé paní Veselkové a třikrát denně jí soucítila s hemoroidy? Aby sis konečně dala dohromady život. A ty za celé tři měsíce nepoznala ani jediného chlapa!
Babičko, kdy a kde bych se měla seznamovat? Práce, španělština, disertace. A v našem muzeu jsou z pánů svobodných jen pan Arnošt Musil, toho už jsi viděla.
Ano, Arnošt Musil, to je když není ryba, ani rak, spíš zdechlý krab, rezignovaně uznala babička.
Druhý den zavolala staré bláznivé Veselkové a dozvěděla se, že její vnučka potkala svého budoucího muže v nočním klubu.
Jenže Věra do klubů nechodí, takže babička musela sama prověřit, jestli by tam nebyli nějací vhodní kandidáti, nebo najít jiné místo, kde by se dalo něco ulovit.
Božena Švarcová zjistila, že ženy mají v klubu vstup zdarma od devíti do půlnoci, a bez váhání tam večer vyrazila, Věře jen řekla, že jde na procházku před spaním.
Verbálně knokautovala ochranku, která se snažila plácat něco o věku, s jejich asistencí si sedla na vysokou stoličku u baru a zaznamenala okolí pevným pohledem. Atmosféra v klubu začala být tak napjatá, jako na třídní schůzce, když ředitel přistihne partu sedmáků, jak na hřišti popíjejí pivo.
Jak se vám tu líbí? nejistě se zeptal barman a posunul jí vysokou sklenici. Nealkoholický koktejl, dnes zdarma od podniku.
Ne. Zcela beznadějné, odsekla Švarcová. Pořádná holka tady nic nenajde. A mezi řečí, nezkrachovali byste, kdybyste mi k tomu přimíchali lžíci koňaku. A co ten zrzavý tamhle má problémy s kyčlemi, nebo teď takhle tančí?
Do Vánoc stihla navštívit rockový koncert, ohňovou show, vystoupení smutného folkaře, závody v extrémní cyklistice, turnaj v mariáši a už z čirého zoufalství i seminář mladých básníků. Básníci ji úplně srazili. Dělat návnadu už nemělo smysl co kdyby náhodou zabrali.
Jo, Věruško, rozumím ti. V mládí jsem si vybírala mezi tvým dědou a dalšími deseti, co nebyli ani o trochu horší. I ta bláznivá Veselková měla na výběr, i když celý život koukala zamilovaně po tvém dědovi. Ale dneska, Věruško, mladí muži, no, nějak se zmenšili, není na koho se podívat.
V březnu Božena Švarcová při návštěvě Veselkové zamířila k Věře do práce. Před muzeem uklouzla a spadla, naštěstí ne na schodech. Přiběhl nějaký voják, aby jí pomohl vstát. Božena Švarcová se opřela o jeho rámě, zkontrolovala, jestli nemá zlomeniny, pak ho si pečlivě prohlédla a řekla:
Pane majore, vy jste tankista, že? Můj nebožtík velel tankovému pluku. Povíte mi, máte hodinu volného času?
Major, co si už myslel, že ji musí odtáhnout až domů a v duchu si nadával za milosrdné sklony, jen rezignovaně přikývl.
Výborně. A byl jste už někdy v tomhle historickém muzeu? Ne? To je škoda. Moc doporučuji běžte rovnou teď! A požádejte, aby vám prohlídku dělala Věra Švarcová. Je to úžasná průvodkyně, nebudete litovat.
Major sám nechápal, proč vlastně do toho muzea šel. Babička ho snad zhypnotizovala…
***
Nedávno Božena Švarcová tiše bavila svého spícího pravnuka Honzíka:
Ty, moje sluníčko, můj milý medvídku, za chvíli půjdeš do školy, táta dokončí vojenskou akademii, a maminka konečně dopíše doktorát. Pak už budu moct s klidem odejít. Ale co, budeš tu sám, můj vrabčáku? Ne, potřebuješ sestřičku! A až se ti narodí, až půjde do školy, pak… No, pak se uvidí…
