Uplynuly dva roky od toho dne a teď jsem ji znovu potkal. Krásná žena šla přede mnou po ulici a při pohledu na ni se mi okamžitě zastavilo srdce. Poznal jsem v ní svoji bývalou Moniku, tu, kvůli které se muži otáčeli. Po svatbě jsem svou ženu nepoznával – stala se jednou z těch, které nosí mastné vlasy a vytahaná trička. Už jsem ji neviděl v šatech, které by zvýraznily její postavu, ani v decentním prádle. Začala nosit obří “pytle” domů, trička velikosti XXL. Zapomněla na péči o sebe – žádná manikúra, žádné líčení. Na cvičení úplně rezignovala, břicho po porodu zůstalo, celulitida taky… Během dvou let společného soužití se změnila k nepoznání. Byla čím dál těžší a nosila stále větší “pytle”. Když jsem naznačil, že by mohla kouknout do zrcadla, urazila se a přestala mluvit. Došlo mi, že jsem byl zamilovaný do Moniky před svatbou, ale teď žiju s někým úplně jiným. Ta stará Monika byla vášnivá, vtipná, krásná – kamarádi mi ji záviděli. Po těchto změnách jsem o ni ztratil zájem jako o ženu, už mě neinspirovala, pociťoval jsem jen smutek. Naposledy, když jsem ji viděl, měla na sobě obří šedé tričko se skvrnami od mléka, krátké volné kraťasy, zpod kterých byla vidět celulitida, a nebyla ani oholená. Vlasy měla stažené do rozcuchaného drdolu, z obličeje jí sálal smutek a pod očima měla tmavé kruhy. Ten večer jsem jí řekl, že už s ní nemůžu být, že ve mně probouzí jen soucit a smutek, ne lásku. Už jsou to dva roky a potkal jsem ji znovu. Krásná žena jde ulicí proti mně a srdce mi buší jako o závod. Poznal jsem v ní svou bývalou Moniku, za kterou se chlapi otáčeli. Měla krásné šaty, rozpuštěné kudrnaté vlasy. Zhubla, z popelky se proměnila zpátky v královnu. Královnu, která mi vychovala dvě děti. Až tehdy mi došlo, že předtím neměla čas ani energii pečovat o sebe. Všechno věnovala domácnosti a dětem. Přestal jsem o ni mít zájem, netušil jsem, kolik síly ji to stálo, nerozuměl jsem, proč sama na sebe nemá kdy. Když jsem zůstal občas s dvojčaty sám, po dvou hodinách jsem byl vyřízený. Ona je měla na ruce celý den, zvládla uklidit, uvařit a pak být ještě se mnou. V tom shonu neměla čas na manikúru ani fitko. Měl jsem spíš chápat, že její tělo potřebovalo regeneraci po porodu, ne ji nutit do sportu. Ani jsme nikam nechodili, kde by mohla nosit šperky a krásné šaty. Nosila by je doma naprosto zbytečně… Byla to moje vina, že jsem jí nedal prostor ukázat její nejhezčí outfity. Až po dvou letech jsem pochopil, že celou rodinu nosila na svých ramenou, nikdy mi nic nevyčítala, vždy mě vítala doma po práci, nikdy se nenaštvala. Vytvořila mi domov a já si to uvědomil až příliš pozdě. Stačilo tak málo – jen jí víc pomoct, aby měla čas i sama na sebe. Byl jsem hlupák, když jsem si nevážil pokladu a přišel o něj, aniž bych si to včas uvědomil. Byl jsem tak přesvědčený o své pravdě, že mi bylo jedno, jak se cítí ona nebo děti — a pokazil jsem úplně všechno. Teď ji vidím a chci ji zpět, ale nevím, jestli mi někdy odpustí to, co jsem udělal. Pokusím se s ní mluvit a zkusit si znovu získat její důvěru, alespoň kvůli dětem, protože o dva roky s nimi jsem už přišel… Moje žena má teď spoustu nápadníků, nikoho k sobě ale nepustí – asi jsem byl ten, kdo jí nejvíc ublížil. A teď nevím, jak se vyrovnat s tou hanbou a vinou, když jsem konečně pochopil, co jsem provedl…

Uběhly už dva roky od toho dne, a teď jsem ji znovu potkal. Předemnou šla po ulici krásná žena a v tu chvíli mi srdce málem vyskočilo z hrudi. Poznal jsem v ní svoji bývalou ženu, Lenku, tu, která vždy dokázala otočit hlavu každému muži v okolí.

Po svatbě jsem svou manželku přestal poznávat. Stala se z ní žena s mastnými vlasy staženými do drdolu, nosící obrovská trika a vytahané tepláky. Už jsem ji neviděl v šatech, které by jí lichotily, nebo v elegantním spodním prádle.

Po svatbě začala domů nosit jen pytle na spaní. Přestala se o sebe starat. Nechodila na nehty, nemalovala se, a cvičení úplně vypustila. Břicho po porodu nezmizelo, celulitida se objevila dva roky společného soužití ji změnily. Čím dál víc přibírala, trika byla stále větší. Když jsem nadhodil, že by se na sebe mohla podívat do zrcadla, urazila se a několik dní se mnou nemluvila.

Jednou mi došlo, že jsem byl zamilovaný do Lenky, kterou jsem znal před svatbou, ale teď žiju s někým úplně jiným. Dřív byla srdečná, vtipná, krásná až mě kamarádi popichovali, jak jsem mohl získat takovou ženu. Po těchto změnách jsem ztratil zájem, neinspirovala mě, a když jsem se na ni podíval, jediné co jsem cítil, byla lítost.

Naposledy, když jsem ji viděl, měla na sobě veliké šedé tričko s fleky od mléka, volné kraťasy, pod kterými byla vidět celulitida na stehnech, nohy neoholené. Na hlavě rozpadlý drdol a vlasy trčely na všechny strany. Na obličeji smutek, velké kruhy pod očima.

Tu večer jsem jí řekl, že už s ní nemůžu být, že ve mně nevyvolává lásku, ale jen smutek a soucit.
Uběhly další dva roky a potkal jsem ji znovu. Krásná žena, přes ulici, a srdce mi zase poskočilo. Poznal jsem v ní svou bývalou Lenu, tu, kvůli které se otáčeli muži. Měla na sobě krásné šaty, lokny puštěné volně. Zhubla, z ošklivého káčátka se znovu stala královnou. Královnou, která mi vychovala naše dvě děti.

Až v tu chvíli mi došlo, že Lenka prostě předtím neměla síly a čas se o sebe starat. Veškerou energii věnovala domácnosti, starala se o děti. Já o ni ztratil zájem, nechápal jsem, kolik úsilí to všechno stálo, proč neměla čas na manikúru nebo fitko.

Když jsem někdy zůstal doma s dvojčaty sám, za dvě hodiny jsem byl vyčerpaný. Ale ona je zvládala celý den, uklízela, vařila a ještě trávila čas se mnou. V tom zápřahu prostě nebyl prostor pro parádu. Měl jsem si uvědomit, že po porodu její tělo potřebovalo čas, ne chtít po ní návrat na pás hned.

Nikam jsme nechodili, nosit šperky a pěkné šaty doma není zrovna pohodlné. Chyba byla i na mé straně, že jsem jí nedal možnost je ukázat.

Až po dvou letech jsem pochopil, že tahala celou rodinu sama, nikdy si nestěžovala, domácnost pro mě byla vždy domovem, kam jsem se mohl vrátit a já to vše pochopil příliš pozdě. Stačilo by jí čas od času pomoci, aby měla čas i pro sebe.

Až díky tomu, že jsem byl slepý, jsem přišel o poklad. Byl jsem tak zahleděný do sebe, že mě nezajímaly potřeby své rodiny a kvůli tomu jsem přišel o všechno.

Dnes ji znovu pozoruji, chci ji zpět, ale nevím, jestli mi ještě někdy dokáže odpustit. Zkusím s ní promluvit a snad si získám aspoň možnost být u svých dětí, protože jsem už promrhal dva roky jejich života…

Teď má Lenka spoustu obdivovatelů, ale k sobě už nikoho nepustí zdá se, že jen já jsem jí tolik ublížil. Nevím, co s tou hanbou a vinou, když jsem pochopil, co jsem udělal…

Život mi ukázal, že skutečné bohatství není v módě nebo vzhledu, ale v obětavosti, péči a lásce, kterou člověk dostává i dává. Kdo to pochopí včas, neztratí největší poklady svého života.