Rozhodl jsem se, že se ožením. Oznámil jsem to při večeři.
Táta se uchechtl a máma zůstala stát s vidličkou v ruce, upřeně na mě hleděla.
Co tím myslíš? zeptala se zaskočeně. S kým?
Je úplně nová. Tak krásná, tak chytrá, tolik okouzlující… povzdechl jsem, opřený o ruku.
Kvůli téhle dívce jsem skoro zapomněl jíst a nedokázal jsem se soustředit na nic jiného.
Ví o tom vůbec? táta se snažil potlačit úsměv.
Jasně… Řekl jsem jí to dneska a ona řekla, že jí to nevadí, jen by chtěla, abych měl byt.
Máš vůbec nějaký? máma překvapeně zvedla obočí.
Samozřejmě, že mám byt. Tedy… vždyť spolu bydlíme v bytě. Táta má auto a slíbil jsem jí, že si auto půjčím na svatbu…
Táta zavrtěl hlavou, jako by tím chtěl říct, že s tím rozhodně nesouhlasil a že auto jen tak nepůjčí.
A co ona má? Je to dobrá nevěsta? máma už byla plně ve hře.
Ano, odpověděl jsem nadšeně. Je milá a vždy pěkně mluví.
Máma se už smála a ukazovala na můj talíř.
Vždyť ty vůbec nejíš.
Nech ho být, pořád myslí jen na svatbu, pobaveně poznamenal táta. Ale zakazuju ti se ženit, dokud mi neukážeš známky z matematiky a češtiny.
Pohled na tátu mě vyděsil. Celý den jsem se zabýval jen tou dívkou, domácí úkoly jsem úplně vypustil a diktát jsem napsal opravdu špatně, protože mě ta nová spolužačka pořád rozptylovala. Byla nejkrásnější, jakou jsem kdy viděl. A nebyl jsem jediný, kdo je do ní zamilovaný, takže jsem věnoval veškerou energii tomu, abych si získal její srdce, místo abych se učil.
Prosím tě, tati!
Teď, když ses najedl, jdi si udělat úkoly. Žádná svatba, žádný byt, žádné auto, dokud nejsou známky nad čtyřku.
Cítil jsem se uražený, ale poslušně jsem vstal od stolu a šel do svého pokoje.
Ach ti páťáci, povzdechla máma.
To nemluv, souhlasil táta.
