Sabina nemohla uvěřit vlastnímu štěstí, když získala práci, o jaké si vždycky jenom snila. Pracovala pro bohatou rodinu v Praze a dostala možnost bydlet v přepychové vile na Hanspaulce, zatímco se měla starat o dva milé, zvídavé kluky, teprve pětileté. Rodina byla zvláštní tím, že mezi manželi panovala chladná odměřenost. Paní domu o děti zjevně nejevila větší zájem, téměř je přehlížela, zatímco její manžel, František, si každé minuty strávené se syny vážil a naplno je prožíval.
Když Sabina trávila čas s Františkem a dětmi, začala k němu chovat city, které se snažila potlačit, protože dobře věděla, že je ženatý. Překvapením pro ni bylo, když jí František jednoho dne přiznal svou lásku a řekl jí, že se rozhodl podat žádost o rozvod. Došlo mu, že ho s jeho ženou pojí jen povinnost vůči dětem, jelikož ona byla k nim chladná a odtažitá.
Sabinu tahle Františkova zpověď zaskočila, vůbec netušila, že se tohle všechno může stát. Uvědomovala si, že vztah s ženatým mužem přináší nesmírně složité okolnosti, avšak své pocity vůči němu už nedokázala ignorovat. Trhala ji nejistota a tíha budoucnosti, protože věděla, že oba čeká spousta překážek.
Dál každé ráno připravovala dětem svačiny, hrála si s nimi v parku na Letné a zároveň přemýšlela, co všechno je ještě čeká. Chápala, že musí k celé záležitosti přistupovat rozvážně a zodpovědně, myslet na následky i na to, jaký dopad může mít její rozhodnutí na nevinné kluky, o které pečuje.
Její srdce bylo plné zmatku a vnitřního rozporu, ale věděla, že cesta před ní bude plná nejistoty a těžkých rozhodnutí. Musela vše důkladně zvážit a hlavně dát na první místo své vlastní štěstí i pohodu svěřených dětí. Ať už se rozhodne jakkoli, doufala, že ji to dovede k lepší budoucnosti plné opravdové lásky a radosti.
