Dva roky zpátky se ke mně přestěhovala moje maminka a od té doby se celý náš domov řídí jejím nenápadným, leč neuvěřitelně pevným tempem.
Jmenuji se Lucie a mé mamince je už osmdesát devět. Před dvěma lety se nastěhovala ke mně do bytu v Brně a od té doby se u nás všechno děje podle jejího tichého řádu. Každé ráno kolem půl osmé slýchávám, jak vstává z postele a tiše promlouvá k našemu starému, třiadvacetiletému kocourovi Tomášovi, kterého krmí s péčí, jako by to bylo malé dítě.
Pak si sama připraví snídani, vezme si šálek kávy a posadí se na balkon s výhledem na dvůr, aby v klidu nabrala síly po probuzení. Jakmile je plně vzhůru, chopí se smetáku a, jak sama říká aby nezrezivěla, vytírá podlahu po celém bytě a to má skoro dvě stě čtyřicet metrů čtverečních. Když má náladu, uvaří něco dobrého, uklidí na kuchyni a zacvičí si jednoduché cviky.
Po obědě přichází čas pro ni samotnou: věnuje se pleti i vlasům, každý den má jiné drobné rituály. Občas vytáhne svůj obrovský šatník a začne třídit oblečení co předat mně, co věnovat na charitu a co například nabídnout někde přes internet. S úsměvem jí říkávám:
Mami, kdybys to všechno prodala nebo investovala, mohla bys dnes být někde na zámku.
A ona se rozesměje:
Já ale miluju své věci, to nechápeš! A jednou to všechno bude tvoje tvoje sestra stejně nemá žánr.
Pro radost si chodíme pětkrát týdně projít se kolem Brněnské přehrady vždy pět kilometrů. Jednou za měsíc maminka zajde mezi kamarádky. Miluje knihy a potichu si přečítá celou mou knihovnu. Každý den volá své starší sestře Alžbětě, ta má už devadesát jedna, a dvakrát do roka k nám přijede.
Kromě našeho Tomáše je její největší láska tablet, který jsem jí dala pod stromeček. Tam si čte o svých oblíbených spisovatelích a skladatelích, sleduje nezávislé zprávy, balety, opery, koncerty. Někdy pozdě v noci zaslechnu z jejího pokoje tichý zpěv:
Měla jsem už spát… ale kdo by vypnul Pavaratttiho na YouTube!
Maminka se svou sestrou působí, jako by vyhrály genetickou loterii. Mám schované fotky ze dne, kdy před dvěma lety letěla letadlem oblékla se na to speciálně.
Na té fotce vypadám příšerně, říká.
Ale já jí vždycky odvětím:
Mami, většina lidí tvého věku už ani nemá šanci takhle vypadat. A žít!
Jak tu s maminkou bydlím, zjišťuju, jak moc bych chtěla být jako ona… Inspirovala mě, abych nikdy neztrácela chuť jít dál a vážit si každého dne, který dostanu.
