Už osm let jsem v domácnosti. Ne proto, že to byl můj sen, ale jednoduše proto, že život to tak zařídil. Mám dvě děti, manžela, který je celé dny v práci, a byt, který se neustále špiní. Každé ráno vstávám v 5:30. Než ostatní vstanou, už připravuji snídani.
V sedm už mám umyté nádobí, vyluxovaný obývák, ustlané postele a oběd je napůl hotový. Když manžel odchází, vždy mi řekne: Tak si to doma užij v klidu. Jako by být doma znamenalo volný den. Jakmile za ním zavřu dveře, začíná další směna: praní, vytírání podlahy, čištění koupelny, sbírání hraček, nákup, vyzvedávání dětí ze školy.
Když se děti vrátí, o odpočinku nemůže být řeč. Domácí úkoly, svačina, hádky, křik, další špinavé oblečení. Mezitím se manžel vrátí domů unavený a sedne si s telefonem. Když ho požádám o pomoc, řekne: Já pracuji celý den. Jednou jsem mu odpověděla: Já taky, a on se naštval. Tvrdil, že přeháním a že nemám tušení, co je opravdová únava.
Jednou jsem mu řekla, že chci zase pracovat. Chci si vydělávat svoje peníze, vyjít ven, cítit se užitečná nejen díky úklidu. Odpověděl mi: A kdo se postará o děti? Tak proč jsem si vůbec bral tebe? To je sobectví. I tchyně se do toho zapojila a řekla, že správná manželka patří do domácnosti.
Začala jsem se cítit neviditelná. Nikdo se mě neptá, jak se mám. Nikdo mi nepoděkuje. Když je jídlo přesolené stěžují si. Když je doma nepořádek je to moje vina. Když mají děti špatné známky zase já. Všechno se hází na mě.
Jednou jsem už nevydržela. V deset večer jsem myla nádobí, záda mě bolela, a slyšela jsem manžela, jak někomu volá a říká: Moje žena nepracuje, ona je jen doma. Položila jsem talíř do dřezu a začala jsem plakat.
Teď už jsem opravdu vyčerpaná. Vyčerpaná z práce bez výplaty, bez pracovní doby, bez uznání. Unavená z pocitu, že můj život je zamčený mezi čtyři stěny. Unavená být jen hospodyně.
A nevím, co dál. Jestli mám vydržet, jestli se mám ozvat, jestli si mám najít práci, i když to zkomplikuje manželství.
Myslíte si, že je hospodyně opravdu privilegovaná, nebo je to jen tíha, kterou nikdo z okolí nechce vidět?
