Celý den jsem v Praze lítala po bytě a chystala Silvestr uklízela jsem, vařila, prostírala. Letošek byl můj první Nový rok bez rodičů, slavila jsem ho s člověkem, kterého miluju.
Poslední tři měsíce bydlím u Vojty, v jeho paneláku na Pankráci. Je ode mě o patnáct let starší, rozvedený, platí alimenty na dítě a občas rád něco vypije… Ale co, když někoho fakt miluješ, na nějaký drobnosti moc nehledíš. Nikdo nechápe, co mě na něm okouzlilo není to žádný krasavec, spíš bych řekla, že docela děsivej typ, povaha pěkně protivná, lakomej až hrůza, pořád bez peněz. A když už nějaký koruny má, tak jedině pro sebe. A do tohohle pokladu jsem se já, Maruška, prostě zamotala.
Celé ty tři měsíce jsem si říkala, že si určitě všimne, jaká jsem šikovná a obětavá ženská. A že mě třeba brzy požádá o ruku. Pořád mi říkal: Víš, Maru, musíme si to nejdřív vyzkoušet, jaká seš hospodyňka. Ať nedopadnu jako s bejvalkou. O své bývalé mi toho ale nikdy moc neřekl, působila na mě dost záhadně.
Snažila jsem se jak drak nehněvala jsem se, když přišel namol, vařila jsem, prala, uklízela, všechno z vlastních peněz jsem platila (aby si nemyslel, že chci jeho prachy). I slavnostní stůl na Silvestra jsem pokryla ze své výplaty. Pořídila jsem mu dokonce nový mobil jako dárek.
Zatímco jsem připravovala všechno na půlnoc, Vojta se připravoval po svém šel s klukama na pivo. Domů dorazil veselý a oznámil mi, že večer dorazí jeho kámoši, prý bude mejdan. Byli to kamarádi, které jsem v životě neviděla. Bylo asi hodinu do Nového roku, stůl nachystaný, náladu mi to ale pěkně zkazilo ale snažila jsem se nedat nic najevo, vždyť nejsem žádná hádavá bejvalka.
Půl hodiny před půlnocí se nám v chodbě objevila parta opilých lidí. Vojta hned rozkvetl, rozesadil je kolem stolu a začali kalit. Mě nikomu ani nepředstavil, nikdo si mě moc nevšímal všichni si jeli svý a já tam byla jako vzduch. Když jsem pak řekla, že za dvě minuty odbije půlnoc a měla bych rozlít šampaňský do sklenic, dívali se na mě, jak kdybych byla vetřelec.
A kdo to je? zahuhlala jedna z holek.
To je jen spolunocležnice, zachechtal se Vojta a ostatní se začali tlemit s ním.
Jedli moje chlebíčky, smáli se mi, dělali z Vojty frajera, že si prý vychytal parádní dojičku a uklízečku zadarmo. Vojta mě vůbec nepodržel, naopak, smál se se všema, cpal do sebe řízky, co jsem smažila celý odpoledne, a bral mě jak hadr na podlahu.
Tiše jsem odešla do pokoje, sbalila svoje věci a šla domů k mámě a tátovi. Tak příšernej Silvestr jsem nezažila. Máma jen poznamenala: Já ti to říkala, táta si úlevně oddychl a já brečela, dokud ze mě všechno smutno nevyplavilo. Najednou jsem si sundala růžový brýle.
Po týdnu, když Vojtovi došly koruny, se objevil za dveřma, jakoby se nechumelilo:
Hele, proč si vlastně odešla? Ty ses urazila, nebo co? Hele, to je fakt dobrý, ty si ten Silvestr užíváš u rodičů, a mně chcíp myš hladem v lednici! Začínáš bejt jak moje bejvalka!
Na tu jeho drzost jsem ani nenašla slova. Tolikrát jsem si v hlavě přehrávala, co mu jednou řeknu, ale teď jsem akorát zabouchla dveře. A tak mi s Novým rokem začal úplně novej život.
