NEVĚSTA
Anna Svobodová položila na nádherně prostřený stůl velký talíř s pečenou kachnou a tiše si povzdechla. Každou chvíli už dorazí synové se svými manželkami.
Nedávno se mladší syn oženil, svatba byla skromná. Inu, dneska to tak mladí mají. Ona by to oslavila ve velkém stylu. S manželem kdysi jen tak utekli na matriku. Prstýnky si mohli dovolit až po roce dva tenké zlaté kroužky. Dětem chtěla dopřát pořádnou oslavu. Ale rozhodli si to sami.
Jen jednu chybičku má nějak moc si na sebe dává pozor, svěřila se tchyně. Ale nevěsta už si s ní chtěla promluvit.
Nevěsta, Lenka, byla v zásadě milá a příjemná holka. Měla na jejího syna Pavla dobrý vliv. Pomohla mu najít skvělou práci. A dál ho směřuje, aby šel po kariérním žebříčku vzhůru. Do třiceti jen tak přežíval, o nic neusiloval. Anna už začínala mít strach. Ale naštěstí se vše srovnalo.
Jedna jediná věc na Lence Anně ležela v žaludku byla až moc upravená. Chodila po salónech krásy. Střihy, barvení, masáže, manikúra. Tolik peněz letí pryč. A tak by se přece neměla chovat vdaná žena, která má rodinu na prvním místě.
Až budou mít děti, půjde snad místo bot pro syna na pedikúru? Anna v sobě takové ženy nikdy neschvalovala. Sama na sebe myslela vždycky až naposledy. Hlavně od té doby, co ovdověla, a syny, ač už dávno dospělé, stále finančně podporovala.
Z přemítání ji vyrušil zvonek dorazili mladí. Lenka vstoupila do obýváku jako hvězda. Vlasy čerstvě upravené, elegantní manikúra. Na tváři téměř žádný make-up, zato promyšleně upravená pleť.
Leničko, ty jsi ale krásná! zvolala Anna opravdu upřímně, byť jí v hlase lehce zazněla nespokojenost. A kostýmek máš asi nový, že?
Ano, včera jsem si ho koupila, usmála se Lenka. Dostala jsem v práci pěknou prémii.
No vidíš, v takovém případě by bylo lepší peníze odkládat, neudržela se Anna. Všechny prémie, vedlejší příjmy, třináctý plat vždycky dávej bokem na horší časy. Věř mi, to se hodí!
Lenka mlčela. Má svoji tchyni ráda obyčejná žena, která vše obětovala rodině. Ale sama si myslí, že na špatné časy čeká hlavně ten, kdo si je neustále představuje.
Večer uběhl vcelku příjemně, i když tchyně několikrát opatrně začala řeč o zbytečných výdajích. Lenka pochopila tenhle kámen míří přímo k ní.
A kdy jste byla naposledy na manikúře, paní Svobodová? nevydržela to nakonec.
Já… zarazila se Pavelova maminka. Já nikdy. Doma si vždycky ruce nějak ošetřím, aby byly čisté. Víc nepotřebuju.
Nikdo jiný jejich krátký rozhovor nezaznamenal. Ale Lence, jako ženě, bylo za tchyni líto. Vychovala dva syny, kteří teď mají slušný příjem, a ona škudlí na sebe každou korunu!
Pavle, tvoje máma si vůbec něco dopřeje? vyzvídala cestou domů.
No nevím. Vaří, podívej, jaký stůl dneska připravila. Dívá se na televizi. Chodí ke kamarádkám. Proč se ptáš?
Jen tak mě napadlo, že v životě asi nic pěkného nezažila! Měli byste ji vzít do kina, do divadla, na večeři
Ale prosím tě, ona toto nepotřebuje, zbytečně něco vymýšlíš.
Lenka mlčela. V duchu srovnávala tchyni se svou mámou, která, ať bylo jakkoliv těžko, si vždy našla na kadeřnici nebo nové šaty, a pravidelně chodila do divadla pro radost.
Lenka se v duchu rozhodla, že Ana by alespoň jednou v životě měla zkusit užít si pro sebe a nesedět doma a čekat na vnoučata, kterým pak vše opět obětuje.
Počkala pár dní, zavolala Anně Svobodové a začala ji přemlouvat, aby spolu zašly do města, na kafe. A že by si mohly i společně zaběhnout do salonu Lenka potřebovala ke kosmetičce a nabízela tchyni jakoukoli proceduru, na kterou bude mít chuť.
Ale prosím tě, lekla se Anna. Klidně počkám ve foyer nebo venku, když tam potřebuješ.
Proč prostě nevyužít chvilku pro sebe? Třeba by se vám líbila manikúra nebo masáž rukou? Co říkáte?
Tchyně nakonec se skřípěním souhlasila. Lenka zavolala do salonu, kde ji dobře znali, a celou situaci vysvětlila.
Holky, prosím, udělejte pro moji tchyni všechno top. Nabídněte jí i něco navíc pedikúru, masku, co uznáte za vhodné. Když bude chtít vědět cenu, řekněte, že už je to zaplacené, ať si to užije. Když se vám to povede, máte novou stálou zákaznici.
V domluvený den přivedla Lenka neochotnou tchyni do salonu a předala do péče odbornic.
Jen půlhodinka, že jo, Leni? nervózně se ujišťovala Anna. A platit? Kolik mám schovat peněz?
Jakmile ji milá specialistka odvedla, Lenka se usadila ve foyer a vytáhla mobil. Sama si nic neplánovala, odpověděla na pracovní zprávy a čekala.
Tchyně se vrátila až za dvě hodiny uvolněná, omládlá. Salon zafungoval skvěle.
Jejda, Leni, tolik věcí mi udělaly ještě mi nabízely kávu a bylinkový čaj. Tady jsou opravdu milé holky! To ale musí stát hromadu peněz!
A představte si, dneska je akce! skočila jim do řeči recepční. Když přivedete kamarádku, procedura je pro ni zdarma. Takže dneska neplatíte nic, paní Svobodová.
Obě vyšly do útulné kavárny za rohem. Anna si vychutnala kapučíno a pohodlně se opřela do křesla.
Co kdybychom zaváděly takové dámské výlety častěji? navrhla Lenka. Jako stálé zákaznice máme vždycky nějaké příjemné slevy. Líbilo se vám to, že?
Velmi, přiznala Anna upřímně. Ani jsem netušila, že je to tak hezké.
To jste měla zkusit už dávno!
No, děti byly malé Marek, budiž mu země lehká, ten moc neutrácet nechtěl. Šetřit přikazoval. A pak už vlastně nebylo proč.
A teď už důvod je! Abych aspoň nemusela chodit sama, víte?
No, tak pro tvou společnost. Občas.
A tak si vytvořily nový zvyk tchyně začala s Lenkou chodit na úpravu vizáže. Diplomatická Lenka jí postupně vyměnila šatník, vždycky oznámila částku o dvě třetiny nižší.
Přemluvila Pavla, aby pozval matku do restaurace. Potom šli všichni společně do kina. A na Vánoce darovala Lenka Aničce Svobodové permanentku do divadla.
Ty jsi úplně omládla, chválily paní Svobodovou sousedky.
To víte mladí mě vytáhli, usmívala se skromně.
A opravdu jí přišlo, že právě teď, v důchodu, jí mámě dvou dospělých synů začalo mládí nanovo.
