Na svou minulost raději nevzpomínej
Často se poslední dobou zamýšlí Ludmila nad svým životem. Nedávno oslavila padesáté narozeniny, ale svou rodinu nemůže nazvat úplně šťastnou to vše kvůli manželovi Jaromírovi. Brali se kdysi v mládí z lásky, oba si byli oddaní. Ale když se začal Jaromír měnit, Ludmila tu chvíli propásla.
Žili v malé vesnici, v domě tchyně Anny. Ludmila se snažila, aby doma byl klid tchyni respektovala, která jí oplácela laskavostí. Ludmilina maminka bydlela v sousední vsi s mladším synem, často churavěla.
Anno, jak se ti žije s tvou snachou Ludmilou? ptávaly se ženy u pumpy nebo v obchodě, případně jen tak po cestě.
Na Ludmilu si nemohu stěžovat. Je slušná, umí všechno kolem domu, hospodářství zvládá a pomáhá mi, vždy říkala Anna.
Tomu nevěříme, že je mezi vámi klid, svokra nikdy snachu nechválí, nevěřily sousedky.
To je vaše věc, mávla rukou Anna a šla dál.
Ludmila porodila dcerku Květulku, doma byla radost.
Ludmilo, Květka je celá já, hledala vnučce Anna své rysy, Ludmila se tomu jen smála, bylo jí jedno, komu je dcera podobná.
Když bylo Květce tři roky, narodil se syn. Zas se v domě slavilo. Jaromír pracoval, Ludmila byla s dětmi a Anna pomáhala. Žili tiše a klidně, Jaromír nepil jako většina místních. Ženy často hledaly své muže za hospodou, kde pokuřovali a popíjeli, někdy je musely doslova dotáhnout domů.
Ludmila čekala třetí dítě, když se dozvěděla, že jí Jaromír zahýbá. Ve vsi se nic neutají, drb rychle oběhl okolí Jaromír si začal s vdovou Tánou. Sousedka Valentýna to nevydržela a přišla Ludmile vše povědět.
Ludmilo, neseš pod srdcem třetí Jaromírovo dítě a on no, tahá se s jinýma!
Opravdu? Nic jsem nepozorovala, podivila se Ludmila.
Kdy bys to měla čas sledovat dvě děti, třetí na cestě, domácnost a Anna. On si žije jak chce. Táně už to ani nevadí, všichni tu o nich vědí.
Ludmila byla zarmoucená, Anna věděla, ale mlčela, Ludmily jí bylo líto. Synovi vynadala, ale Jaromír se vymlouval:
Mami, to jsou jen pomluvy bab, co ty víš.
Jednou přiběhla Velentýna:
Tvůj Jaromír byl právě u Táni na dvoře viděla jsem ho, zrovna jsem šla z obchodu. Chceš být sama, s třemi dětmi? Jdi za ní a dej jí co proto! Jsi těhotná, Jaromír si na tebe nic nedovolí.
Ale Ludmila neměla odvahu s Tánou se hádat, dobře ji znala byla rázná, zvykla si bránit. Po smrti svého muže, co se utopil, si zvykla žít tvrdě. Po chvíli přemýšlení šla k Táni.
Podívám se Jaromírovi do očí, chci slyšet pravdu. On přece nikdy nic nepřizná, vše svede na pomluvy, říkala Anně, která ji odrazovala:
Ludmilo, kam bys teď chodila, šetři se.
Byl pozdní podzim, tma. Ludmila zaklepala na okno u Táni, čekala. Táňa zpoza dveří zahřměla:
Co chceš, co tu bušíš?
Otevři mi, vím, že je můj Jaromír u tebe, lidi mi to řekli, zvolala Ludmila.
Ať tě ani nenapadne sem lézt, jen se tak ztrapňuješ. Běž domů! rozesmála se Táňa.
Ludmila chvíli postála a odešla, pochopila, že ji Táňa dovnitř nepustí. Jaromír se vrátil v noci a byl opilý. Příliš často nepil, ale občas se stalo. Ludmila nespala.
Kde jsi? Vím, že jsi byl u Táni, byla jsem tam
Nevymýšlej, nebyl jsem tam. Byl jsem s Genou na pivu, zapovídali jsme se.
Ludmila nevěřila, ale už nechtěla dělat dusno bylo pozdě, nikdy nebyla konfliktní typ. Co by udělala, když kdo není přistižen, jako by neudělal? Noc probděla:
Kam bych šla se dvěma dětmi, ještě třetí na cestě? Maminka nemocná, bratr má taky rodinu. V domě je i tak těsno. Co bych zmohla?
Maminka jí vždycky říkala, když se Ludmila svěřila:
Vydrž, Ludmilko. Když už máš děti, vydrž! Myslíš, že já to měla s tátou lehké? Pil, honil nás pamatuješ, jak jsme se schovávaly? Bůh si ho vzal, ale já vydržela. Tvůj Jaromír aspoň moc nepije a ruku na tebe nezvedne. Ženy musí prostě snášet.
S matkou ve všem nesouhlasila, ale věděla, že od manžela neuteče. Anna ji také přemlouvala:
Ještě chvíli vydrž až se narodí třetí dítě, spolu to zvládneme.
Narodila se třetí dcera Jitunka, byla slaboučká, často stonala. Asi se na ní podepsal Ludmilin stres. Postupně se ale zklidnila a Anna jí věnovala mnoho péče.
Ludmilo, víš poslední novinku? přibíhá zas Valentýna jako šéfka místních klepů, Táňa si nastěhovala k sobě Michala, jeho žena ho vyhodila.
Ať si ho nechá, odvětila Ludmila, vlastně byla ráda Jaromírovi tak dává pokoj.
Ale za měsíc zase Valentýna:
Michal od Táni utekl, vrátil se k ženě. Táňa už zase hledá chlapa, je jak stroj! A svého Jaromíra si pohlídej, ať mu staré city nenaskočí.
Život se uklidnil, Anna byla spokojená. Ale když je v muži divokost, doma nevydrží. Cestou z obchodu se Anna potkala se starou známou Anisou.
Anno, v kom se tvůj Jaromír vzal? Ludmila je hezká a milá, chválíš ji co mu pořád chybí?
Co myslíš, že zase Jaromír chodí za ženskými? ptala se Anna.
Chodí! Co má dělat doma jako v bavlnce, navařeno, postaráno ale stejně běhá za Věrou z jídelny.
Anna to Ludmile neřekla, Jaromíra tajně napomínala, ale muž už si nenechal mluvit do života. Na matku křičel, ať se nestará.
Mami, makám pro rodinu, nosím koruny, vy mě jen obviňujete, věříte klepům!
Dřív to nebylo tak zlé, teď najednou přestal úplně pít.
Uteklo pár let. Děti dospěly. Nejstarší Květka se vdala v okresním městě, tam předtím studovala, tam taky zůstala. Syn dokončil vysokou v Praze a vzal si místní holku.
Nejmladší Jitunka se chystá na maturitu, chce taky pokračovat v okresním městě. Jaromír se zklidnil, práci a dům, nikam nechodí, zdraví ho zlobí. Nepije ani kapku, už se alkoholu zcela vyhýbá.
Ludmilo, bolí mě srdce, jako by to vystřelovalo do zad, stěžuje si. Ludmilo, bolí mě kolena, co to může být, asi klouby půjdu k doktorovi na polikliniku.
Ludmila ho nelituje. Její duše dávno zkameněla, tolik slz a zklamání Teď už manžel sedí, stěžuje si.
Teď, když mu zdraví neslouží, sedí doma a běduje ať chodí brečet svým bývalým, pomyslí si Ludmila. Ať se o něj starají ony.
Anna už není, je po smrti, pohřbili ji vedle manžela. V domě Ludmily a Jaromíra je klid, občas přijedou děti a vnoučata. Tehdy se oba rozveselí. Otec si stěžuje na zdraví, někdy obviní Ludmilu, že ho neléčí. Nejstarší dcera vozí léky, stará se o něj, pečuje i o maminku:
Maminko, nehádaj se s tátou, je nemocný, říká Květka, Ludmile to není příjemné dcera je na straně otce.
Květko, může si za to sám, měl divoké mládí, teď chce, aby ho litovali. Ani já už nejsem z oceli, přišla jsem o zdraví, když jsem měla kvůli němu starosti, vysvětluje Ludmila.
Syn taky otci pomáhá, když přijede, povídá si hlavně s ním vždyť jsou to chlapi.
Děti se Ludmily nikdy neptaly, proč tolik snášela. Vždy jim vyprávěla, co prožívala, když jí Jaromír zahýbal, že kvůli nim vydržela. Ale co jí odpovídali?
Mami, nevytahuj staré věci, nech tátu být, říká Květka, syn ji v tom podporuje.
Maminko, co bylo, to bylo, syn ji utěšuje, pohladí ji po rameni.
Ludmile to občas trhá srdce, že jsou děti na straně otce, ale rozumí jim život je život.
Děkuji za přečtení, za odběr i za vaši podporu. Přeji hodně štěstí v životě!
