Nejlepší milenky jsou často manželky, které už dávno odepsali
Karel si byl jistý, že s manželkou měl prostě smůlu. Chladná povaha. Dřív to bylo normální, ale teď už to není ono. Ta jiskra, kvůli které kdysi spěchal z práce domů, dávno zmizela.
Vlastně to nebylo úplně špatné: doma uklizeno, polévka hotová, dcera vyrostla natolik, že sama zvládla přijímačky na vysokou a odjela studovat do Brna. Všechno běželo jako na autopilotu, bez toho dřívějšího náboje z období rudých tylových kalhotek. Manželka tak nějak potichu přešla z osudové ženy do milého domácího hrošíka, a Karel s tím byl smířený.
Žárlit na ni přestal dávno. A na koho vůbec? Na kolegyně z kanceláře? Na pokladní v Lidlu žárlit těch 75 kilo stability?
Takže to, co dřív dělal opatrně a potají, začal dělat skoro veřejně. Seznamka, jen tak aby zjistil, co dnes holky dávají, zprávy na zvýšení sebevědomí, posezení s přáteli vždyť chlapi taky potřebují odpočinek.
Manželka párkrát něco vycítila, hádala se, pak utichla. Karel to bral jako kapitulaci asi přijala svůj údělný osud.
A právě se naskytla ideální příležitost žít jako svobodný muž. Manželka musela služebně do Prahy. Karel byl nadšený konečně si může pořádně odpočinout.
Už si představoval, jak bude psát zprávy, seznamovat se online, zvát někoho na kafe, možná i na něco víc. Život se na chvíli rozjel v nových barvách.
Realita byla ale mnohem skromnější, než čekal. Na seznamce rozeslal skoro stovku zpráv, odpovědělo mu deset ženských, rozjel se dialog čtyřikrát. Jedna hned začala s řečmi o kryptoměnách a úspěchu, druhá byla automat, další dvě mizely po pár zprávách v mlze. Karel si najednou uvědomil, že svobodný skoro rozvedený chlap s vlastním bytem a stabilní mzdou není až takový úlovek, jak si myslel.
Jednoho večera, když mazal historii prohlížeče po svém bouřlivém virtuálním životě, narazil na něco zvláštního ohledně manželčiny služební cesty. Čím víc se v tom hrabal, tím hůř mu bylo.
Služební cesta opravdu existovala. Jen malý detail: na tuhle služebku s manželkou jel mladý cestující, její milenec, 27 let. A nejen že jel, ale jel za její peníze. Lístky, hotel, večeře v restauraci všechno platila právě ta tichá, nezajímavá a chladná žena.
Karel tomu nejdřív nevěřil. Pak uvěřil a rozzuřil se. Ukázalo se, že zatímco on líně procházel profily a hledal dobrodružství, jeho milý domácí hrošík žil naplno, včetně těch šíleností, o kterých on sám jen snil.
Samozřejmě byl velký skandál. Vzájemné výčitky a dlouhé rozhovory o všem možném.
Chlapi by teď řekli, že takové manželky mají vyhodit na ulici. Ale nikdo nikoho nevyhodil. Pokřičeli, poplakali, promluvili si a najednou zjistili, že spolu jim to vlastně vyhovuje víc než zvlášť.
Karel se pak na manželku začal dívat jinýma očima. Ne jako na kus nábytku, ale jako na ženu, která má touhy a fantazie. A dokáže být žádoucí jen ne zrovna pro něj.
Nedám nikomu radu, že takové pokusy jsou recept na rodinné štěstí. Většinou to končí rozvodem, slzami a nervy v kýblu. Líbí se mi ale jeden názor: často takzvané chladné manželky nejsou vůbec chladné, jen jsou vyčerpané z domácnosti, z lhostejnosti a z toho, že na ně dlouho nikdo nekoukal jako na ženu.
Někdy stačí malý impuls a ukáže se, že doma nežije hrošík, ale docela žhavá žena. Jen je žhavá pro někoho jiného, kdo si ten oheň dokáže všimnout.
