Nikdy nezapomenu ten den přesně to, jak jsem měl pocit, že jsem se ocitl v cizím světě, kde naše místo zřejmě nebylo. Ale popořádku.
Dneska jsme si s Lenkou vyrazili do centra Prahy. Chtěla si prohlédnout nový butik s hodinkami na Pařížské. Mně stačily kecky a obyčejná mikina, Lenka to měla podobně, styl streetwear. Přišli jsme dovnitř a hned bylo cítit, že sem mezi skleněné vitríny a managera v padnoucím obleku, prostě tak nějak nezapadáme.
Manager na nás pohlédl, zkřížil ruce a skoro se ušklíbl:
Tohle není žádná galerie zdarma pro turisty. Odejďte, dokud nemusím volat ochranu!
Pocítil jsem vztek a už jsem se nadechoval, že mu něco od plic řeknu, když mi Lenka tiše položila ruku na rameno. Její pohled byl pevný, klidný zadívala se managerovi přímo do očí.
On jen povytáhl obočí a dodal:
Je mi jedno, co si namlouváte. Pro takové tady není místo.
Natáhl se pod pultem k červenému tlačítku, jakoby už chtěl volat ochranku, když tu Lenka sáhla do kapsy, vytáhla průhlednou kartu vypadala jako z horského křišťálu a přiložila ji na čtečku vedle hodinek. Po celé prodejně se ozval jasný zvuk, skoro jak chrámový zvon.
Manager najednou zcela ztuhl. Vtom začal vibrovat jeho mobil na pultu na displeji svítilo: Generální ředitel soukromě. Jak přesýpací hodiny v očích, jeho pohled přejel od mobilu k Lence a zpět. Barva z jeho tváře zmizela.
Lenka se k němu naklonila s ledovým úsměvem na rtech:
Tak prosím, zvedněte to. Můžete mu vysvětlit, proč nechcete obsloužit novou majitelku této franšízy.
Ruce se mu rozklepaly. Vzal telefon, velice nervózním hlasem zamumlal: Ano?.. Pane řediteli Já jsem to nevěděl Z telefonu zazněl nekompromisní hlas: Okamžitě odejděte. Klíče nechte na stole. Vaše působení v naší síti tímto končí.
Lenka se otočila na mě. Byl jsem jako opařený, neschopen slova.
Promiň, Petře, původně jsem ti o tom chtěla říct až po večeři. Ale vypadá to, že překvapení máme o něco dřív. Vybereš si nějaký dárek?
Prošla kolem zkoprnělého manažera, aniž by na něj mrkla. Ten tiše sundával ze saka svůj zlatý odznak, jako by si právě uvědomil, že jeho éra v luxusních buticích právě skončila.
Zapsal jsem si to na paměť: vážit si druhých nezáleží na tom, kolik mají v peněžence nebo co mají na sobě. A někdy si spravedlnost najde cestu ve chvíli, kdy to nikdo nečeká.
