Dnes, když se hluboký podzim pomalu vkrádal do uliček Prahy, seděla jsem na zastávce autobusu a vyhlížela spoj k babičce. Začalo drobně pršet, do příjezdu zbývalo sotva pět minut. Snažila jsem se schovat před deštěm, a tak jsem zamířila do čekárny, sedla si vedle okna a vytáhla mobil, abych omrkla novinky.
Přisedla si ke mně energická starší paní, jmenovala se Věra Nováková. Jen co dosedla, pozdravila mě mile a hned jsme se pustily do rozhovoru. Bylo vidět, jak touží po společnosti, a tak jsme začaly probírat všední věci jako počasí a drobné události. Paní Věra byla otevřená a povídavá, postupně mi začala vyprávět o svém životě.
Osud jí ale příliš nepřál. Prošla si hodně těžkou chvílí, když kvůli tragickému požáru přišla o domov. Její dům na okraji Kolína byl stavěn pro dvě rodiny ona žila v jedné polovině, sousedi v druhé. Jednou večer u sousedů vypukla divoká oslava a neštěstím vznikl požár, který se rozšířil i na její část domu. Stihla zachránit jen pár věcí, ale většina jejího domova lehla popelem.
Neměla kam jít, proto našla útočiště u své dcery v Pardubicích. Přesto už po týdnu jí dcera Lada řekla, že je jí babička na obtíž a že by si měla najít jiné bydlení. Bylo mi upřímně líto, jak málo uznání se jedné matce dostává za vše, co v životě vykonala.
Zajímalo mě, kde žije nyní. Povídala, že se uchýlila do opuštěného domku na kraji malé vesnice nedaleko Kutné Hory. Nabídla jsem jí pomoc, ale Věra ji s vřelým úsměvem odmítla, že prý má vše, co potřebuje. Po našem krátkém povídání jsem ji doprovodila k autobusu, vyfotila ji k památce s cedulí na jméno vesnice. Když jsem dorazila zpět domů, nedalo mi to spát, rozhodla jsem se oslovit místního starostu.
O týden později jsme se s mými přáteli skupinkou šikovných řemeslníků vydali k jejímu domku. Starosta nám dal cenné rady, podle fotky chaloupky jsme tušili, co nás čeká, ale realita předčila veškerá očekávání. Domek byl bez podlahy, střechy a voda sotva tekla, protože staré rozvody byly zničeny a úspory paní Věry prostě nestačily.
Celý týden jsme pracovali. Díky podpoře našich zákazníků a štědrým darům jsme domek opravili teď má paní Věra tekoucí vodu a funkční záchod. Dali jsme novou střechu, omítli stěny a položili podlahu do obou pokojů. Když nás objala s díky a setřela slzy štěstí z našich očí, věděla jsem, že jsme udělali správně.
Sousedé nás podpořili neuvěřitelnou soudržností. Přispěli na nový plot, pomohli vyčistit dvorek, pohostili nás domácím jídlem a nabízeli i ubytování. Teď vím, že laskavost má obrovskou sílu a český venkov skrývá nečekanou hloubku přátelství i dobrosrdečnosti. Táto zkušenost zůstane v mém srdci a opakuji si spolu dokážeme mnohem víc, než bych si kdy myslela.
