Ráno si Michal uvědomil, že jeho manželka má zítra narozeniny. Přemýšlel, co jí koupit, protože si opravdu myslel, že má nejlepší ženu a nejskvělejší matku pro jejich děti. Doma bylo vždy uklizeno, jídlo na stole a děti perfektně opečované. Manželka nikdy nezapomínala na něj, pořád se snažila odhadnout, co by mu udělalo radost. Jitka a Michal mají čtyři děti nejmladší má šest, nejstarší už sedmnáct. Musím říct, že Jitka je fakt úžasná máma. Děti ji mají rády, rozumí si s nimi, pořád něco vymýšlí výlety, rodinné dovolené, ruční práce do školky, angažuje se v rodičovských sdruženích, pomáhá s úkoly, vítá dětské kamarády a zvládne si povídat s každým u srdce, a u toho všeho stíhá domácnost s neuvěřitelnou lehkostí. Vaří pro všechny, vždycky je toho dost a chutná to skvěle.
Jitka působí šťastně, má dobrou náladu a sama říká, že si nestěžuje prostě je zvyklá brát život tak, jak přichází. Jednou, když byly děti úplně malé, se jí Michal zeptal, co si přeje na narozeniny. “Nevím,” řekla tehdy, “ale možná přece jen vím chtěla bych jeden den pro sebe! Celý den sama, od rána do večera… Chci se vyspat, odpočinout si, naložit se do vany To je pravda. Ale nikdo to nevzal vážně, všichni se tomu smáli a pak se na to zapomnělo.”
Bylo to téměř nereálné čtyři malé děti, kdo by je hlídal? Celý den? To je spíš vtip. Jitka byla přesvědčená, že to řekla jen tak, bez hloubky. Michal jí tehdy koupil sadu hrnců a pánví a dál už o tom nebyla řeč. Dnes jsou děti už větší a Jitka už nemá doma prcky. Čím dál častěji mluví o tom, jak se těší, až je všechny vypustí do života, a uvidí, jak si poradí sami. Ale zatím ještě pořád pečuje o všechny.
K narozeninám jí Michal letos koupil nádherné zlaté náušnice. Jitka byla dojatá, hned si je vzala a smála se, jak jí sluší. Udělala velkou oslavu, nakryla stůl, pozvala ty nejbližší a celá rodina se sešla v dobré náladě. Po půlnoci, když Michal už spával, si všiml, že Jitka ještě nespí. Dala děti do postele, pak se šla pustit do kuchyně a umýt nádobí. Vypadala fakt unaveně, možná až vyčerpaně.
Ráno, když se Jitka probudila, zjistila, že doma není nikdo. Byla to zvláštní ticho, které neznala. Šla do kuchyně na stole byl vzkaz od Michala: Odjeli jsme do vesnice za mamkou, nechtěli jsme tě budit. Vrátíme se až zítra, tak si pořádně odpočiň! A potom zazvonil kurýr a přinesl jí obrovskou kytici.
