SNATEK Z ROZUMU
Pane Jaroslave, mohu s vámi na chvilku mluvit? Ve dveřích kanceláře se objevila světlovlasá hlava Kláry. Věčně rozmazlená a až příliš hlučná dívka byla nějak podezřele zdvořilá a klidná.
Co potřebuješ? muž se odtrhl od monitoru a podíval se na nevlastní dceru spod přivřených víček.
Mám k vám velkou prosbu, Klára nemeškala a nečekala, až ji nevlastní otec pozve dál. Drze přešla práh, tiše zavřela dveře a usadila se naproti naprosto zmatenému muži.
Žádné zvýšení platu nebude! řekl přísně Jaroslav, jako by přesně věděl, proč Klára přišla. Ani o to nežádej! Svou práci nezvládáš. Vždycky chodíš pozdě a nedodržuješ termíny, kvůli tobě mám problémy nejen já, ale i ostatní kolegové, Jaroslav už mnohokrát s Klárou probíral její nezodpovědnost. Vadilo mu, že neustále vyvolává hádky a zaplétá intriky se spolupracovníky, se kterými se neshodla.
Už několik měsíců chtěl svou potížistku propustit, ale nikdy nenabral dost odvahy. Klára byla dcerou jeho zesnulé ženy. S Alenou se Jaroslav seznámil před patnácti lety. Vzali se a žili spokojeně, dokud u Aleny neobjevili rakovinu. Zemřela před dvěma lety a muž od té doby litoval své výstřední nevlastní dcery, která mu nápadně připomínala jeho první ženu.
O zvýšení už vím svoje, odsekla Klára. Přišla jsem kvůli něčemu jinému.
O co tedy jde? Jaroslav pozvedl obočí a naklonil se zvědavě dopředu.
Pane Jaroslave, zoufale se ošívala Klára, víte přece, jak těžko mi bylo po smrti maminky? Byla to jediná bytost, která mě v životě opravdu milovala a podporovala
A proto jsi ji neustále trápila, že? zamračil se muž. Dobře si pamatoval, jak se Klára se svojí matkou hádala. Jeho žena dceru opravdu milovala, ale Klára vždycky byla neovladatelná a matka se kvůli ní trápila. Proč mi to vyprávíš? Snažíš se hrát na city? K věci, mám spoustu práce.
Pane Jaroslave, nepřestávala se vrtět Klára, zřejmě ne a ne se odhodlat s prosbou ven Nepomohl byste mi finančně? Chci zkusit podnikání, ale potřebuju peníze na kurz.
Ne, usekl muž. S tvým přístupem k práci nepřežiješ ani první měsíc. Kolikrát jsem ti říkal: Kláro, dospěj už! Pořád ses nezměnila od gymnázia.
Slibuju, pokud mi pomůžete se startem, změním se. Přísahám! Sama mám dost toho bloumání. Chci žít normálně, pracovat, budovat kariéru, vdát se, mít rodinu
Hm, skepticky pootevřel nos Jaroslav. Podíval se na Kláru jinak než dřív a zjevně znervózněl. Není náhodou někdo v tvém životě? Máš přítele?
Nemám, mávla rukou Klára. Kdybych měla, nesedím tu. S někým je život snazší.
To máš pravdu Ale partneři jsou různí, Jaroslav začal poklepávat prsty po stole, viditelně váhal co dál. Víš co? Mám pro tebe jednu nabídku, díky které bys mohla žít dobře.
Nabídku? Klára byla překvapená a nechápala, kam tím Jaroslav míří.
Dám ti peníze, ale jen pod jednou podmínkou, Jaroslav se záhadně usmál a opřel se v křesle.
Jakou podmínku? Klára znejistila. Ani ve zlém snu by ji nenapadlo to, co chtěl nevlastní otec vyslovit.
Vezmeš si mě za muže a dostaneš vše, co si přeješ, prohlásil Jaroslav a spojil si ruce na stole, na Kláru vrhl obchodní pohled.
Vzít si vás?! nejdřív byla Klára v šoku, pak si myslela, že žertuje a zasmála se. Vy jste nenapravitelný, Jaroslave! Takhle vtipkovat se svojí nevlastní dcerou!
Proč myslíš, že vtipkuju? Jaroslav se zamračil, jeho pohled byl smrtelně vážný. Jsme sice věkově od sebe, ale oba dospělí a můžeme být šťastní.
Šťastní?! Jste pro mě jak otec! Proč já? Klára byla rozčilená. Jaroslavovi bylo pětačtyřicet, stále vypadal svěže a upraveně, ale Klára nemohla jeho nabídku chápat vážně. Navíc nechápala, proč si nevzít někoho jiného, když o jeho přízeň usilovaly další ženy.
Víš přece, že chci rozšířit byznys a podepsat kontrakt s velkou firmou? Jaroslav přečetl otázku z jejího výrazu a rozhodl se být upřímný. Podmínkou smlouvy je, že musím být ženatý. Partnerům přijde rodinný člověk důvěryhodnější.
A proč já? Nešlo by oženit se s někým jiným?
Zaprvé, známe se dlouho a víš, jak moc jsem miloval tvou matku. Zadruhé, vím, že nebudeš rozhlašovat, že je to jen papírové manželství. Zatřetí, vím, že peníze potřebuješ. Když se vezmeme, daruji ti podnikání a zajistím tě, Jaroslav mluvil s Klárou jako se skutečnou obchodní partnerkou.
Myslíte čistě formální manželství? Žádné vztahy? Klára zlost vystřídala zvědavostí.
Čistě formální. Tak co, souhlasíš? tvrdě odvětil muž.
Potřebuju čas na rozmyšlenou.
Rozmysli si to, řekl Jaroslav a kývl ke dveřím.
Když Klára zavřela dveře, Jaroslav v duchu na chvíli zalitoval, že do toho šel. Dobře znal povahu Kláry; byla nevyzpytatelná a schopná v klidu říkat “ano”, ale těsně před svatbou klidně vše zrušit. Teď už ale couvnout nešlo.
Klára nikdy Jaroslava nebrala jako muže, ale ani jako otce. Nikdy ji oficiálně neadoptoval. Drželi si odstup a nemluvili spolu skoro vůbec.
Po tomto rozhovoru se však něco změnilo. Klára se na něj začala dívat jinýma očima. Najednou nebyl jen movitý šéf firmy, ale sympatický, zábavný a pečující muž. Největší jeho předností ale byly peníze.
Nakonec Klára s návrhem souhlasila. Dohodli se, že na matrice pouze udělají razítko, ale každý bude bydlet zvlášť.
Jakmile měli svatbu za sebou, Jaroslav splnil vše, co slíbil: přenechal manželce prostorný byt v centru Prahy, dal peníze na začátek podnikání, zaplatil jí kurzy a kompletně ji materiálně zajistil.
Klára také nezůstávala pozadu doprovázela svého “muže” na všech obchodních jednáních a tvářila se jako šťastná manželka.
Po svatbě zapomněla na dřívější bouřlivý život. Klára dospěla a začala Jaroslava vnímat zcela jinak. Najednou jí přišel moudrý, štědrý a pečující. Cestování s ním ji bavilo a s každou další schůzkou si více přála, aby jejich rozvod nikdy nenastal. Teprve teď chápala, proč ho její matka opravdu milovala.
Během roku Klára ani jednou svého rozhodnutí nelitovala.
Po roce, kdy spolu manželé nežili pod jednou střechou, se dohodli na rozvodu. Podnikatel už kontrakt podepsal a přetvářet se dál nemusel. Ale mezitím se jejich vztahy proměnily. Jaroslav už nevnímal Kláru jako rozmazlenou dívku a Klára si zvykla na muže, kterého dříve nemohla vystát.
Děkuji ti, myslím, že teď už to zvládneš sama, řekl Jaroslav. Jak jsem slíbil, máš volnost.
Opravdu chceš rozvod? zeptala se najednou Klára, když stáli před matrikou.
Ty nechceš? podnikatel se na ni zadíval a v jejích očích zahlédl opravdovou lítost.
Nechci, přiznala Klára otevřeně.
Ani já ne, pousmál se Jaroslav a přivinul ji k sobě. Ale pokud zůstaneš mojí ženou, už to bude naostro.
Souhlasím.
Na matriku nakonec spolu nešli. Rozvádět se rozmysleli ve dveřích.
