Křupnutí suché větve pod svou nohou jsem, já, Honza, snad ani nezaslechl. Najednou se mi celý svět převrátil vzhůru nohama a zatočil se v očích v barevném kaleidoskopu, a za chvíli vše explodovalo do milionů jasných hvězdiček, které se rychle slily rovnou do mé levé ruky, kousek nad loktem.
Au chytil jsem se za poraněnou ruku a okamžitě mi bolest roztrhla tvář.
Honzo! moje kamarádka Jiřina ke mně rychle přiběhla, poklekla přede mnou a se strachem v očích se zeptala: Bolí tě to moc?
Ne, jasně, že ne! procedil jsem skrz bolest s úšklebkem.
Jiřina mi opatrně položila ruku na rameno.
Nech toho! vykřikl jsem nečekaně ostře a zlostně na ni pohlédl Bolí to, sakra! Nešahej na mě!
Bylo mi dvakrát líp zle. Za prvé, zřejmě jsem si zlomil ruku a nejbližší měsíc budu všem na posměch s nevyhnutelnou sádrou. Za druhé, na to zatracené jablko jsem lezl sám, abych Jiřině dokázal svou šikovnost, sílu a odvahu. S první příčinou se ještě dalo smířit, ale ta druhá mě rvala do běla. Nejen že jsem se před holkou ztrapnil, ale teď mě navíc ještě lituje! Tak to teda ne Vstal jsem, ruku jsem si držel jako hadru, a rázně vykročil směrem k nemocnici.
Honzo, neboj se! Jiřina hopsala vedle mě, snažila se mě rozveselit, všechno bude dobrý, Honzo! Fakt, všechno bude dobrý!
Dej mi pokoj, zastavil jsem se, vrhl na ni pohrdavý pohled a uplivl na chodník, co by mělo být dobrý? Zlomil jsem si ruku, to nechápeš? Prosím tě, jdi domů, už mi lezeš krkem!
A s tím jsem, aniž bych se ohlédl, zamířil po chodníku dál a Jiřina zůstala stát s velkýma šedozelenýma očima a do ticha šeptala pořád dokola:
Všechno bude dobrý, Honzo Všechno bude dobrý
***
Pane inženýre Jan Nováku, pokud nepřijde převod peněz během čtyřiadvaceti hodin, budeme velmi zklamaní. Jo, ještě něco zítra hlásí na silnicích náledí, tak bacha na volant, chápete, jak rádo to uklouzne a Tyhle nešťastné nehody, to je věc, která může potkat každého. Hodně štěstí.
Ticho. Odložil jsem telefon, zabořil prsty do vlasů a spustil se do opěradla židle.
Kde teď vezmu tolik peněz? Ten převod jsem plánoval až na příští měsíc…
S povzdechem jsem znovu popadl mobil, vytočil číslo a přiložil k uchu.
Paní Olgo Vavřincová, máme možnost dnes odeslat platbu našim partnerům za dodané zařízení?
Ale, pane inženýre Nováku
Jde to, nebo ne?
Ano, ale rozbije to plán všech zbývajících plateb…
Kašlete na ně! Pak to nějak pořešíme! Dneska to honem pošlete na jejich účet.
Dobře, jenže později budou potíže s…
Nedopověděla, zavěsil jsem a praštil pěstí do opěrky židle.
Zatracený pijavice
V tom mě někdo jemně pohladil po rameni, až jsem nadskočil.
Jiřino, prosil jsem tě, ať za mnou nechodíš, když pracuju! Prosil jsem?
Moje žena, Jiřina, mi políbila ucho a něžně mě pohladila po vlasech.
Honzo, hlavně nekřič, jo? Všechno bude dobrý.
Už mi s tím všechno bude dobrý lezeš na nervy! Už toho mám dost! Zítra je po mně, to ti bude taky dobrý?
Vstanu, popadnu Jiřinu za ruku a odstrčím ji od sebe.
Co jsi tu dělala? Vařilas guláš? Tak jdi vařit, nedráždi mě, je mi i tak mizerně!
Tiše vydechla a zamířila ke dveřím. Ještě na prahu se ale otočila a znovu zašeptala tři slova.
***
Víš… ležím teď a přemítám nad naším životem
Starý muž mírně pootevřel oči a zahlédl svoji zestárlou ženu. Její dříve krásná tvář byla protkána vráskami, ramena pokleslá, držení těla už nebylo tak hrdé ani štíhlé. Něžně upravila hadičku infuze v jeho ruce a s němou úsměvem mu stiskla dlaň.
Když jsem se dostal do průšvihu, na pokraj života a smrti, když se dělo to nejhorší Vždycky ses objevila ty a řekla pořád tu stejnou větu. Neumíš si představit, jak mě to dohánělo k šílenství. Měl jsem chuť tě za tu naivitu uškrtit starý muž se pokusil pousmát, ale spíš ho rozkašlal dlouhý záchvat. Když přešel, pokračoval: Lámal jsem si ruce i nohy, už mockrát mi vyhrožovali smrtí, přišel jsem o všechno, padl na samé dno, kam málokdo dohlédne, a ty jsi mi vždycky opakovala: Všechno bude dobrý. A nikdy jsi nelhala. Čím jsi to věděla?
Ale Honzo, já jsem to věděla spíš pro sebe, vydechla tiše Jiřina. Myslíš, že jsem to opakovala tobě? Já se tím spíš uklidňovala. Milovala jsem tě celý život jako blázen. Ty jsi byl můj život. Když tě něco potkalo, když ses trápil, moje duše trpěla s tebou. Kolik nocí jsem probděla a slz vyplakala… A pořád jsem si opakovala: I kdyby padaly trakaře, pokud jsi naživu, všechno bude dobrý.
Stařík na chvíli zavřel oči a stiskl jí ruku ve své.
Tak proto A já se na tebe zbytečně zlobil. Odpusť mi, Jiřinko. Celý život jsem o tobě moc nepřemýšlel. To jsem byl teda osel, co?
Jiřina si nenápadně setřela slzu z vrásčité tváře a naklonila se k němu blíž.
Honzo, neboj se…
Na moment se zarazila a upřeně se mu zadívala do očí. Pomalu položila hlavu na klidná prsa svého muže a něžně hladila jeho chladnoucí ruku.
Všechno BYLO dobrý, Honzíku, všechno BYLO dobrý…
