Kocourka zradili, vyhodili a zapomněli kvůli jednomu výsledku vyšetření. Uprostřed zimy, v mrazu
Kocoura jménem Honzík našli sousedé u vchodu do bytového domu v pražských Vršovicích. Ubožák pobíhal sem a tam, úpěnlivě mňoukal, drápal studené kovové dveře a dokonce je občas zkoušel kousat. Měl panický strach z ulice nikdy dřív tam nebyl, celý život prožil v teplé panelákové garsonce. Domácí, rozmazlený a důvěřivý kocourek se vrhal ke každému, kdo šel kolem: ať to byli sousedé nebo náhodní kolemjdoucí. Otíral se o nohy, třásl se zimou a napětím a v očích měl jasnou prosbu o záchranu před tím cizím, nepřátelským světem. Teď místo polštáře u radiátoru měl jen mráz, sníh a ledový vítr.
Důvod byl skoro až směšně jednoduchý. Paní majitelka se rozhodla pořídit si ještě jedno zvíře. Narazila na inzerát s nabídkou čistokrevného kocourka zdarma a nadchla se. Kurátorka nového zvířete však chtěla výsledky vyšetření pro původního mazlíčka. Honzík prošel testy a výsledky ukázaly, že je nositelem kočičího viru imunodeficience. Nemoc se u něj neprojevovala a pro lidi ani psy žádná rizika nebyla tenhle virus je totiž typický jen pro kočky a jiným zvířatům smrtelně ublížit neumí.
Navíc, u Honzíka se to celé projevovalo pouze laboratorně jeho imunita v pohodě držela virus na uzdě. Ale paní se polekala: Nemocného kocoura nechci, co když je nakažlivý? Nepokusila se zjistit, co ten výsledek znamená, nezjistila, že pro člověka je to naprosto neškodné zkrátka ho bez citu vystěhovala na ulici, přímo do zimního počasí.
Alarm spustila paní Lenka, která pracuje jako domovnice. Zpozorovala, že Honzík už nemňouká ani neběhá, nýbrž leží zkroucený do klubíčka přímo na sněhu. Promrzlý a bez sil začínal pomalu usínat a spánek v mrazu často znamená definitivní konec. Paní Lenka naštěstí nezaváhala. Vzala ho do své místnosti, položila na svou zimní bundu těsně k topení, a rozdělila se s ním o oběd, co si přinesla z domova. Obyčejná pohanka byla pro Honzíka v tu chvíli jako zázrak teplo a něco v žaludku ho doslova vytáhly zpět k životu.
Později se Honzík dostal do útulku ve Strašnicích. Podchlazení bylo vážné, také se nachladil, ale po léčbě se mu vrátily síly. Dnes je Honzík zcela zotavený, je opět sebevědomý a znovu věří lidem. Je kastrovaný, očkovaný a má veterinární průkaz.
Je to ještě mladý kocourek jsou mu teprve tři roky. Je neuvěřitelně mazlivý, vyhledává lidskou blízkost, objímá tlapkami, přede do ucha, zpívá svoje kočičí písničky a tulení i kočičí pusinky jsou pro něj nejkrásnější chvíle dne. Vždycky ho moc bolí, když se musí rozloučit s dobrovolnicemi a vrátit zpět do klece. Je to bez pochyb domácí kocour, který byl stvořen pro teplý byt, hřejivé ruce a laskavou péči.
