Když má dcera přivedla na svět už sedmé dítě, uvědomila jsem si, že moje trpělivost je definitivně u konce!

Uplynulo již dvacet let, co jsem bydlela s dcerou a jejím manželem, ale už nemám sílu to dál snášet.
Je mi pětašedesát let a jsem babičkou sedmi vnoučat. Spousta lidí by mi jistě záviděla a i já sama bych dřív považovala takové štěstí za dar osudu kdybych ovšem nemusela všechny ty děti dennodenně hlídat a poslouchat jejich hluk. Zdá se, jako by moje dcera vůbec nevnímala, že má tolik dětí…
Když se narodila má šestá vnučka, sedla jsem si s Miladou k vážnému rozhovoru. Nečekala jsem, že budu někdy se svou pětatřicetiletou dcerou vést řeč o antikoncepci. Jenže oni se rozhodli přivést na svět ještě sedmé dítě tehdy se mi z toho až zatočila hlava. V našem domě je jen pět pokojů a teď tam žije devět lidí.
Dcera měla štěstí, že jsme si s manželem celý život odříkali, abychom dokázali postavit větší dům a pořídit kus pole. Teď na tom poli pracuje můj zeť, říká si zemědělec, a Milada mu ve všem pomáhá. Já trávím většinu dne v kuchyni, protože se musím postarat o celou třídu. Děti rostou a potřebují čím dál víc. Včerejší jídlo nechce nikdo, všichni chtějí jen čerstvé.
Když přišla na svět šestá vnučka, doufala jsem, že mě Milada pochopí a že budu mít konečně trochu klidu od dětského pláče a neustálého přebalování. Ale opět se to zvrtlo.
Po celou tu dobu jsem byla v kontaktu se svým bratrem Václavem, který žil sám, protože jeho dcera odešla za prací do Německa.
Jednoho večera mě požádal, jestli bych za ním nepřijela, že má zdravotní problémy. Samozřejmě jsem o něj měla strach, ale zároveň jsem byla ráda, že se mi naskytla příležitost vypadnout ze svého kolotoče povinností. Nyní je na tom Václav zdravotně lépe a já si nejsem jistá, jestli se po těchto prázdninách dokážu vrátit domů kde mě opět čekají dětské výkřiky. U bratra jsem si vzpomněla, jak ráda čtu, poslouchám hudbu a dívám se na filmy. Konečně mám možnost užít si stáří a ne jen čekat, až děti povyrostou, ale vůbec netuším, jak to mám říct své rodině…
Teď mi Milada volá a žádá mě, abych se vrátila, že to sama nezvládá. Co teď dělat?