„Jak to že se nechceš starat o syna mého syna?“ – budoucí tchyně ztratila nervy – Za prvé, od Igorka zas tak ruce pryč nedávám. A dovolte připomenout, že v tomhle bytě po práci, jako poctivá manželka a máma, odmakám druhou směnu u plotny, u pračky i s mopem v ruce. Ráda pomůžu, poradím, ale že bych si vzala kompletně rodičovskou roli, to tedy ne. – Jak to myslíš – nehodláš? Taková pokrytkyně jsi tedy? Chceš machrovat před kamarády s prací, ale když jde o dítě, klidně se vymluvíš? – D…o, ty, Radko. Komu by se chtělo makat zadarmo? – jako vždy při srazu spolužáků Světlana nezklamala a zase všechny soudila. Ale ta doba, kdy Radka mlčela, už je dávno pryč. Dneska si umí dupnout a nenechá Světlanu jen tak urážet. – Pokud ty musíš řešit, jak vyžít od výplaty k výplatě, neznamená to, že jsou na tom všichni stejně, – pokrčila lehce rameny. – Já mám po tátovi dva byty v Praze. Jedna je ten, kde jsme bydleli do rozvodu rodičů, a druhá připadla tátovi a pak mně po babičce s dědou. A podnájem, víte sami, není zrovna za babku – takže si můžu dovolit žít i něco hezkého užít, nemusím brát jakoukoliv práci jen za peníze. Ty jsi proto šla od doktorky dělat prodavačku, že jo? Mimochodem to mělo zůstat v tajnosti. Ale když Světlana chtěla ventilovat, neměla Radku před lidmi napadat. S tím počítat měla. – Cože, fakt prodavačka? – Ty jsi slíbila, že to nikomu neřekneš! – pištěla dotčeně Světlana. A okamžitě se slzama v očích popadla kabelku a pádila z restaurace. – Dobře jí tak, – zkonstatoval suše Ondra. – Fakt, už mě taky štvala. Kdo ji vůbec zval? – ujišťovala se Táňa. – Já jsem organizovala sraz, – omlouvala se třídní hvězda a dnešní hlavní pořadatelka Anna. – Jasně, Světlana byla ve škole nesnesitelná, ale říká se, že lidi se mění. No, někteří. – Ale ne všichni, – ozvala se Radka. Všichni se zasmáli a pak už Radce začali pokládat zvídavé otázky o její práci. Upřímný zájem, žádné urážky na účet jejího výběru, což bylo natolik vzácné, až byla Radka mile překvapená. Málokdo se s tímhle oborem potká, spíš o něm kolují mýty a pověry. Ty všechny během rozhovoru se starými přáteli vypála na pravou míru. – Proč je vůbec léčit, když to nemá smysl? – zeptal se kdosi z bývalých spolužáků. – Kdo říká, že nemá? Jeden chlapeček, pět let – porod komplikovaný, hypoxie, a teď má opožděný psychomotorický vývoj. Ale má skvělou prognózu – jen začal mluvit později, teď s ním rodiče chodí k logopedům, neurologům. Šance, že půjde do normální třídy a v životě se uplatní stejně dobře, jsou skvělé. Když by mu nikdo nepomohl – výsledek by byl úplně jiný. – Takže, nepotřebuješ makat pro prachy, tak děláš něco smysluplného, – shrnul to Vašek. A řeč už šla jinam. Radka najednou pocítila, že ji někdo sleduje. Přičetla to paranoie, ale za chvíli ten zvláštní pocit opět nabyla. Nenápadně se ohlédla – ale opravdu nikdo nezíral vyloženě jejím směrem. Takže klidně pokračovala v konverzaci, a na zvláštní chvilkový pocit rychle zapomněla. O týden později. Brzy ráno Radka při odjezdu z parkoviště zjistila, že je její auto zataraseno jiným. Zavolala na uvedené číslo a po chvilce omluvenek už běžel dolů sympatický mladý muž. – Promiňte, fakt nebylo kde stát, přijel jsem něco zařídit, já jsem Martin. – Radka, – představila se. Martin v ní vzbudil sympatie natolik, že ráda přijala pozvání na rande. Pak ještě na jedno. A za tři měsíce si svůj život bez Martina nedokázala představit. Zvlášť když ji přijali nejen jeho maminka, ale i Martinův syn z prvního manželství jako svou. Syn měl svoje specifika, ale Radka si díky profesním zkušenostem s Igorem rychle porozuměla. Dokonce Martinovi poradila pár nových metod, jak se synkem lépe komunikovat a pomoci mu v socializaci. Během prvního roku spolu Radka s Martinem a Igorkem začali bydlet pohromadě. Svoji garsonku v Praze zvyklá pronajímala přes stejné realitní makléře jako ty děděné, a sama se i se svými věcmi nastěhovala do domácnosti k Martinovi a jeho synovi. A právě tehdy to začalo drhnout. Nejdřív drobnosti – „pomoz Igorkovi se obléct“, „pohlídej ho chvilku, zajdu do obchodu“. Ještě to šlo, protože byli s Igorem sehraní a nešlo o zásadní zásahy do Radčina programu. Jenže požadavky přibývaly a nabíraly na intenzitě. Radka musela Martinovi vysvětlit, že syn je v první řadě jeho zodpovědnost. Ráda pomůže, když může, ale nemůže převzít víc než pětinu péče jenom proto, že dítě není její, a navíc takovou práci má celý den. Martin vypadal, že chápe – ale těsně před svatbou začali s jeho maminkou mluvit o rehabilitačním programu syna a vnuka. Ale povídali hlavně Radce – jasně naznačovali, že se toho má chopit ona ve svém volnu. – Moment, moment, vážení! – zarazila je rychle Radka – My dva s Martinem jsme se jasně domluvili, že péči o syna řeší on. Já tě taky neposílám pomáhat svojí mamce – zvládám si ji obstarat sama. – No to snad nemyslíš vážně, – zabručela budoucí tchyně. – Máma je máma, samostatná ženská. Ale dítě je dítě. Nebo doufáš, že po svatbě budeš dál Igora ignorovat a my to přehlídneme? – Zaprvé, od Igora se neodtahuju. Jen připomínám, že já tu po práci makám ještě druhou směnu jako pořádná ženská. Ale brát si na hrb ještě jeho rehabilitaci? To je syn Martina, ten je za něj odpovědný! Ráda pomůžu, poradím, ale celé to na mě neházejte. – Jak jako že nechceš? Taková pokrytkyně! Před kamarády vykládáš o práci a správném přístupu, ale tady se vymlouváš! – O čem to mluvíte? – nechápala Radka. A najednou jí to cvaklo – maminka Martina totiž myje nádobí v té stejné restauraci, kde byl sraz spolužáků. Tak přece, dva a dva… – Aha! Takže jste to naplánovali schválně, abyste na mě hodili vaši výchovu zvláštního dítěte?! – Myslíš, že bych s tebou byl, kdyby ne Igor a tvoje práce? Jinak bys mě vůbec nezajímala… – neudržel se Martin. – Tak to už nemusíš! – strhla si prstýnek z ruky a mrskla ho po bývalém snoubenci. – Ještě toho budeš litovat, – ucedili Martin s matkou. – Normální chlap přece nechce šedou myš s mizernou prací a bez peněz. – Mám dvě byty v Praze, nemějte strach – podotkla Radka. A když viděla změnu výrazů v jejich obličejích, šla si v klidu balit věci. Samozřejmě se ozvaly prosby o usmíření, sliby, že už se to nestane, že se bude starat sám a že to byla jen práce a výbuch. Miluje ji přece, slibuje hory doly. Radka – už dávno ne naivní holka – tomu nevěřila ani minutu. Ještě si ze srdce rýpla, že šedou myšku ztratil Martin spíš k vlastní škodě. U spolužáků se tomu všichni zasmáli. A Radka si řekla, že pořád není všem dnům konec – třeba jednou potká člověka, který ji bude mít rád ne pro dědictví nebo profesi, ale jednoduše proto, že je jejich spřízněná duše. Do té doby jí stačí práce, přátelé a klidně si pořídí kočku – tu aspoň něco naučí, na rozdíl od některých chlapů.

Jak to myslíš, že se nehodláš starat o dítě mého syna?! neudržela se tchyně.

V první řadě nechci, abyste si myslela, že se k Petříkovi stavím zády. Ale ráda bych připomněla, že v tomhle bytě právě já, jako slušná žena a máma, po práci odmakám druhou směnu u sporáku, v prádelně i s hadrem v ruce. Ráda pomůžu, poradím, ale plnou rodičovskou odpovědnost na sebe brát nehodlám.

To jako vážně? Takže ty jsi taková falešná, jo?

No ty jsi ale, Liduško Kdo by dělal něco zadarmo? nezklamala na setkání bývalých spolužáků Světlana, známá svou neřízenou hubou i schopností pomlouvat kdeco a kdekoho.

Jenže ty časy, kdy by byla Rita zticha, jsou už dávno pryč. Dneska se nenechá umlčet a Světlanu pěkně usadí.

To, že ty řešíš, kde na co vezmeš, neznamená, že se tím trápí všichni, pokrčila rozverně rameny. Mně po tátovi zůstaly dva byty v Praze. Jeden, kde jsme s mámou bydlely, než se rozvedli, a druhý jsem zdědila přes něj po babičce a dědovi.

A nájmy v Praze, to je jiné kafé mám vystaráno, zbyde na pohodlný život i na radosti, takže si s výběrem práce můžu dát na čas, nejsem odkázaná na každou korunu.

Že tys proto šla raději z doktorky prodávat do sámošky?

To bylo původně tajemství. Rita sice slíbila, že to nevyžvaní. Jenže Světlana si zjevně měla radši rozmyslet, jak Ritu veřejně urazí.

Vážně čekala, že se to nechá být? Pokud ano, tak hloupá určitě není Rita.

Ty děláš prodavačku? Opravdu?

Slíbila jsi, že to nikdo neuslyší! vypískla Světlana, popadla kabelku a vyběhla z restaurace, sotva potlačujíc slzy.

Má, co si zasloužila, okomentoval Andrej po chvíli ticha.

Tak určitě, už toho bylo dost. A kdo ji vůbec pozval? přidala se Táňa.

Já jsem všechny zvala, omlouvala se někdejší třídní důvěrnice a organizátorka srazu Anna. Pamatuju si, že Světlana nebyla ve škole zrovna nejoblíbenější, ale myslela jsem, že lidi se mění. Někteří.

Ale ne všichni, pokrčila Rita rameny.

Skupina se zasmála. Pak se zvědavost stočila k Ritě a její práci.

Tohle byla přátelská zvědavost žádné urážky, žádná ironie. Není to profese, se kterou by se člověk často setkal, a proto kolem ní panuje spousta mýtů.

Všechny je Rita pomalu rozptýlila, když jim vyprávěla o konkrétních případech ze života.

Proč je vůbec léčit, když to prý nemá cenu? zaznělo z davu.

Ale to není pravda, že nemá. Třeba mám chlapce, pět let, při porodu to bylo komplikované, měl nedostatek kyslíku a následkem je opožděný psychický vývoj. Prognóza je ale dobrá: začal mluvit až ve třech letech, ale teď se rodiče věnují logopedům a neurologům, takže možná půjde ve škole do normální třídy třeba nebude mít v životě žádné větší omezení. Kdyby se mu nikdo nevěnoval, bylo by všechno jinak.

Jasně, takže nepotřebuješ honit koruny a věnuješ se něčemu, co má smysl pro společnost, shrnul Vláďa.

Konverzace přešla k rodinným záležitostem spolužáků.

Rita najednou cítila, jakoby ji někdo sleduje. Nejdřív to přisoudila představivosti, ale za chvíli ten pocit přišel znovu.

Nenápadně se otočila nikdo však nezíral. Mezi hosty nebyl nikdo známý, kdo by si jí všímal.

Oklepala se, vrátila k přátelům a na podivný pocit brzy zapomněla.

Od srazu spolužáků uběhl týden.

Jedno ráno, když Rita odjíždí z parkoviště, zjistí, že její auto někdo zablokoval.

Zavolá na číslo na cizím autě a slyší moře omluv: mladý muž slibuje, že okamžitě přiběhne.

Moc se omlouvám, vychrlí sympatie přímo z něj, přijel jsem něco zařídit, nikde nebylo místo. Jsem mimochodem Marek.

Rita, podá mu ruku a pocítí vůči Markovi sympatie jeho držení těla, oblečení, dokonce i vůně všechno ji k němu táhne, takže bez rozmýšlení kývne na schůzku.

Pak přijde další, další a během tří měsíců už si život bez Marka neumí představit.

Navíc i Markova máma a jeho syn z prvního manželství přijali Ritu jako vlastní.

Klouček byl trochu zvláštní, ale Rita, díky svým zkušenostem, si s Petříkem rychle našla cestu a Markovi poradila nové metody, jak s ním líp komunikovat a začlenit ho do kolektivu.

Po roce se sestěhovali. Rita se odstěhovala do Markova bytu k němu a Petříkovi.

Svoji garsonku v Praze spolehlivě pronajímá přes stejné realitní kanceláře jako ostatní byty, a sama žije s budoucím mužem a jeho synem.

A právě tehdy se objevily první varovné signály.

Nejdřív drobnosti: Pomoz Petříkovi s učením, nebo pohlídej mi ho chvíli, než doběhnu na nákup.

To se ještě dalo, když měla Rita chvíli a s Petříkem měli hezký vztah. Ale prosby začaly přibývat a nabývat na objemu.

Rita si musela s Markem otevřeně promluvit jeho syn je především jeho starost, ona pomůže, když má čas, ale nebude dřít víc než pětinu veškeré péče sama v práci pracuje s podobnými dětmi a má jich dost.

Marek vypadal, že to chápe. Před svatbou ale s maminkou najednou začali probírat rehabilitační plán Petříka. Směřovali řeč na Ritu, naznačili, že s tím bude hlavně ona.

Tak moment, zarazila je Rita. My jsme se domluvili jasně, Marku, že tohle je tvoje zodpovědnost. Já po tobě taky nechci, abys chodil gruntovat k mojí mámě.

To se nedá porovnávat, namítla budoucí tchyně. Dospělý se o sebe postará, dítě ne. Nebo si myslíš, že i po svatbě se k Petříkovi budeš chovat odtažitě?

O Petříka se nestavím zády, připomenu, že tady doma po práci makám jako správná ženská. Ale rehabilitaci dítěte ještě brát nebudu to je Markův syn, Markova starost. Pomůžu, poradím, ale rodičovskou plnou moc nechci.

Takže se nechceš starat? Ty jsi ale pěkná pokrytkyně! Kamarádům o svý práci básníš, ale když má jít do tuhého, uhýbáš.

O čem to vůbec mluvíte? nechápe Rita Pak jí dojde, že Markova matka přivydělává v restauraci, kde byl sraz spolužáků.

Skládá si vše dohromady.

Takže jste si mě vybrali kvůli Petříkovi?

Myslíš, že bych o tebe stál, kdyby to nebylo kvůli synovi a tvým zkušenostem? neudrží se Marek. Bez toho bys mě nikdy nezajímala

Tak mě klidně nepochop, stáhne prstýnek a hodí jím po Markovi.

Ještě toho budeš litovat, zahrozili Marek s matkou. Poctivý chlap nechce bezvýznamnou chudou ženu.

Ale já mám dva byty v Praze, peníze mi nechybí, odbyla Rita.

S úsměvem pozorovala změnu výrazů Marka i jeho mámy a odešla balit.

Samozřejmě přišly výčitky, sliby, že se všechno změní, prosby, ať zůstane.

Rita tomu nevěřila. Jen se naposledy usmála a řekla, že Markovi myš utekla, a vůbec jí nepřipadá, že by toho litovala ona.

Pak tu historku vypráví spolužákům a všichni se tomu smějí. Rita stále věří, že jednou potká někoho, kdo ji bude mít rád ne pro peníze a dovednosti, ale pro to, kdo je uvnitř.

A zatím jí stačí práce, přátelé A možná si pořídí kočku ta se totiž vychová lépe než leckterý chlap.

Rate article
DoN
„Jak to že se nechceš starat o syna mého syna?“ – budoucí tchyně ztratila nervy – Za prvé, od Igorka zas tak ruce pryč nedávám. A dovolte připomenout, že v tomhle bytě po práci, jako poctivá manželka a máma, odmakám druhou směnu u plotny, u pračky i s mopem v ruce. Ráda pomůžu, poradím, ale že bych si vzala kompletně rodičovskou roli, to tedy ne. – Jak to myslíš – nehodláš? Taková pokrytkyně jsi tedy? Chceš machrovat před kamarády s prací, ale když jde o dítě, klidně se vymluvíš? – D…o, ty, Radko. Komu by se chtělo makat zadarmo? – jako vždy při srazu spolužáků Světlana nezklamala a zase všechny soudila. Ale ta doba, kdy Radka mlčela, už je dávno pryč. Dneska si umí dupnout a nenechá Světlanu jen tak urážet. – Pokud ty musíš řešit, jak vyžít od výplaty k výplatě, neznamená to, že jsou na tom všichni stejně, – pokrčila lehce rameny. – Já mám po tátovi dva byty v Praze. Jedna je ten, kde jsme bydleli do rozvodu rodičů, a druhá připadla tátovi a pak mně po babičce s dědou. A podnájem, víte sami, není zrovna za babku – takže si můžu dovolit žít i něco hezkého užít, nemusím brát jakoukoliv práci jen za peníze. Ty jsi proto šla od doktorky dělat prodavačku, že jo? Mimochodem to mělo zůstat v tajnosti. Ale když Světlana chtěla ventilovat, neměla Radku před lidmi napadat. S tím počítat měla. – Cože, fakt prodavačka? – Ty jsi slíbila, že to nikomu neřekneš! – pištěla dotčeně Světlana. A okamžitě se slzama v očích popadla kabelku a pádila z restaurace. – Dobře jí tak, – zkonstatoval suše Ondra. – Fakt, už mě taky štvala. Kdo ji vůbec zval? – ujišťovala se Táňa. – Já jsem organizovala sraz, – omlouvala se třídní hvězda a dnešní hlavní pořadatelka Anna. – Jasně, Světlana byla ve škole nesnesitelná, ale říká se, že lidi se mění. No, někteří. – Ale ne všichni, – ozvala se Radka. Všichni se zasmáli a pak už Radce začali pokládat zvídavé otázky o její práci. Upřímný zájem, žádné urážky na účet jejího výběru, což bylo natolik vzácné, až byla Radka mile překvapená. Málokdo se s tímhle oborem potká, spíš o něm kolují mýty a pověry. Ty všechny během rozhovoru se starými přáteli vypála na pravou míru. – Proč je vůbec léčit, když to nemá smysl? – zeptal se kdosi z bývalých spolužáků. – Kdo říká, že nemá? Jeden chlapeček, pět let – porod komplikovaný, hypoxie, a teď má opožděný psychomotorický vývoj. Ale má skvělou prognózu – jen začal mluvit později, teď s ním rodiče chodí k logopedům, neurologům. Šance, že půjde do normální třídy a v životě se uplatní stejně dobře, jsou skvělé. Když by mu nikdo nepomohl – výsledek by byl úplně jiný. – Takže, nepotřebuješ makat pro prachy, tak děláš něco smysluplného, – shrnul to Vašek. A řeč už šla jinam. Radka najednou pocítila, že ji někdo sleduje. Přičetla to paranoie, ale za chvíli ten zvláštní pocit opět nabyla. Nenápadně se ohlédla – ale opravdu nikdo nezíral vyloženě jejím směrem. Takže klidně pokračovala v konverzaci, a na zvláštní chvilkový pocit rychle zapomněla. O týden později. Brzy ráno Radka při odjezdu z parkoviště zjistila, že je její auto zataraseno jiným. Zavolala na uvedené číslo a po chvilce omluvenek už běžel dolů sympatický mladý muž. – Promiňte, fakt nebylo kde stát, přijel jsem něco zařídit, já jsem Martin. – Radka, – představila se. Martin v ní vzbudil sympatie natolik, že ráda přijala pozvání na rande. Pak ještě na jedno. A za tři měsíce si svůj život bez Martina nedokázala představit. Zvlášť když ji přijali nejen jeho maminka, ale i Martinův syn z prvního manželství jako svou. Syn měl svoje specifika, ale Radka si díky profesním zkušenostem s Igorem rychle porozuměla. Dokonce Martinovi poradila pár nových metod, jak se synkem lépe komunikovat a pomoci mu v socializaci. Během prvního roku spolu Radka s Martinem a Igorkem začali bydlet pohromadě. Svoji garsonku v Praze zvyklá pronajímala přes stejné realitní makléře jako ty děděné, a sama se i se svými věcmi nastěhovala do domácnosti k Martinovi a jeho synovi. A právě tehdy to začalo drhnout. Nejdřív drobnosti – „pomoz Igorkovi se obléct“, „pohlídej ho chvilku, zajdu do obchodu“. Ještě to šlo, protože byli s Igorem sehraní a nešlo o zásadní zásahy do Radčina programu. Jenže požadavky přibývaly a nabíraly na intenzitě. Radka musela Martinovi vysvětlit, že syn je v první řadě jeho zodpovědnost. Ráda pomůže, když může, ale nemůže převzít víc než pětinu péče jenom proto, že dítě není její, a navíc takovou práci má celý den. Martin vypadal, že chápe – ale těsně před svatbou začali s jeho maminkou mluvit o rehabilitačním programu syna a vnuka. Ale povídali hlavně Radce – jasně naznačovali, že se toho má chopit ona ve svém volnu. – Moment, moment, vážení! – zarazila je rychle Radka – My dva s Martinem jsme se jasně domluvili, že péči o syna řeší on. Já tě taky neposílám pomáhat svojí mamce – zvládám si ji obstarat sama. – No to snad nemyslíš vážně, – zabručela budoucí tchyně. – Máma je máma, samostatná ženská. Ale dítě je dítě. Nebo doufáš, že po svatbě budeš dál Igora ignorovat a my to přehlídneme? – Zaprvé, od Igora se neodtahuju. Jen připomínám, že já tu po práci makám ještě druhou směnu jako pořádná ženská. Ale brát si na hrb ještě jeho rehabilitaci? To je syn Martina, ten je za něj odpovědný! Ráda pomůžu, poradím, ale celé to na mě neházejte. – Jak jako že nechceš? Taková pokrytkyně! Před kamarády vykládáš o práci a správném přístupu, ale tady se vymlouváš! – O čem to mluvíte? – nechápala Radka. A najednou jí to cvaklo – maminka Martina totiž myje nádobí v té stejné restauraci, kde byl sraz spolužáků. Tak přece, dva a dva… – Aha! Takže jste to naplánovali schválně, abyste na mě hodili vaši výchovu zvláštního dítěte?! – Myslíš, že bych s tebou byl, kdyby ne Igor a tvoje práce? Jinak bys mě vůbec nezajímala… – neudržel se Martin. – Tak to už nemusíš! – strhla si prstýnek z ruky a mrskla ho po bývalém snoubenci. – Ještě toho budeš litovat, – ucedili Martin s matkou. – Normální chlap přece nechce šedou myš s mizernou prací a bez peněz. – Mám dvě byty v Praze, nemějte strach – podotkla Radka. A když viděla změnu výrazů v jejich obličejích, šla si v klidu balit věci. Samozřejmě se ozvaly prosby o usmíření, sliby, že už se to nestane, že se bude starat sám a že to byla jen práce a výbuch. Miluje ji přece, slibuje hory doly. Radka – už dávno ne naivní holka – tomu nevěřila ani minutu. Ještě si ze srdce rýpla, že šedou myšku ztratil Martin spíš k vlastní škodě. U spolužáků se tomu všichni zasmáli. A Radka si řekla, že pořád není všem dnům konec – třeba jednou potká člověka, který ji bude mít rád ne pro dědictví nebo profesi, ale jednoduše proto, že je jejich spřízněná duše. Do té doby jí stačí práce, přátelé a klidně si pořídí kočku – tu aspoň něco naučí, na rozdíl od některých chlapů.