Nad svého syna jsem nikdy nepřeháněla s přehnanou péčí. Učil se dobře, pomáhal mi, byl vychovaný a vzorný kluk. Když mi Honzík oznámil, že jede za prací, strašně jsem se bála. Nechtěla jsem zůstat sama.
A co Klárka? zeptala jsem se ho na jeho dívku. Rozešli jsme se.
Byla jsem překvapená, protože jsem si myslela, že bude svatba. Moc jim to spolu slušelo. Samozřejmě mě mrzelo, že to takhle smutně skončilo, ale v jejich vztahu jsem se nikdy nevrtala.
Syn odešel na druhý konec republiky, ale volali jsme si pravidelně. Našel si práci, kamarády a brzy i novou lásku. Nezbylo mi než čekat, až mě s tou osudovou dívkou představí. Upřímně, nikam nespěchal. Pořídila jsem si kotě a starala se o něj.
Jednou jsem se vracela z práce domů a v šeru jsem zaslechla tichý hlas: Dobrý večer!
Zvedla jsem oči a ve tmě rozeznala Klárku. V náručí držela miminko. Proboha, děvče, co tu děláš? A to dítě? Můžete mě odsoudit, ale to je vaše vnučka. Bávala jsem se to Honzovi říct, protože náš rozchod byl ošklivý. Vrátila jsem se k mamince a porodila tam. Jenže máma mi před měsícem zemřela a jinou rodinu nemám. Tak jsem přišla za vámi. A co chceš dělat? Asi budu muset dát malou do dětského domova. Nemám kde bydlet, jen jsem… kdyby se mi něco stalo, občas vnučku navštivte, prosím. Neblázni. Vychováme ji spolu. Pojď ke mně.
Vzala jsem Klárku i s holčičkou k sobě. Malá byla Honzovi neuvěřitelně podobná, takže jsem vůbec nepochybovala, že mluví pravdu. Klárka mi pomáhala v domácnosti a já vydělávala. Žily jsme docela slušně. A pak volal Honza, že už brzy dorazí. Neřekl, jestli přijede sám.
Když se vrátil, krmila jsem zrovna malou. Koukám, co je to za krásku? Synu, to je tvoje dcera. Tý jo. No já taky nejsem sám, řekl Honza a přinesl do bytu kočárek. A kdo to je? To je můj syn. Jeho maminka při porodu zemřela. Nemohl jsem ho nechat.
Klárka vyšla na chodbu a dlouho na Honzu mlčky civěla. Celý večer si povídali o samotě do jejich věcí jsem se nemíchala. Ale nejdůležitější je, že za rok byla svatba a obě děti vyrůstaly v úplné rodině.
Teď můj syn staví velký dům, abychom se mohli vystěhovat z malého panelákového bytu. Prozradím vám malé tajemství brzy budu babičkou potřetí. Jaké štěstí mě potkalo!
