Dnes ráno osmnáctiletá dívka porodila holčičku. Poté napsala prohlášení, zavolala si taxi a odešla z porodnice, aniž by se otočila. Ani si nedokázala představit, co tam tu malou čeká za překvapení
Když jsme s manželem večer přijeli do porodnice, už nás přepadaly první kontrakce, ale naše srdce byla naplněná radostí z očekávání čtvrtého dítěte. Naše rodina už je opravdu početná a rušná.
Naše druhé a třetí děti jsou dvojčata, což byla tehdy velká nečekaná událost, protože v naší rodině žádná taková tradice není. Když jsem znovu otěhotněla, začali jsme s manželem vtipkovat: Co když budou zase dvojčata?”
Rodiče byli tou novinou ohromení a v prvních dnech nám moc pomáhali. Už na druhém ultrazvuku nám ale lékařka potvrdila, že tentokrát čekám jen jedno dítě.
Nakonec se opravdu narodil náš čtvrtý ninja jen jedno miminko. Všechny starosti rychle vzaly za své. Přestěhovali nás do samostatného pokoje, který manžel, Dan Šimek, zaplatil předem stálo to sice pár tisíc korun, ale stálo to za klid a soukromí.
Za pár hodin mi přinesli miminko na kojení. Do pokoje náhle vešel primář s vážným výrazem a řekl: Máme tu jeden problém…
To ráno totiž osmnáctiletá dívka, které dali jméno Květoslava, porodila holčičku, napsala prohlášení o zřeknutí a odjela z porodnice taxíkem.
Po porodu sotva mohla chodit, ale snažila se tam nezůstat déle, než bylo nutné. Museli jsme ji propustit.
Holčička byla naprosto zdravá a nádherná. Napadlo mě: Vždyť jsi si přála dvojčata Možná bys si tuhle malou mohla vzít?
Můžeme napsat, že jsi ji porodila ty Ale nechci, aby to dítě skončilo v dětském domově. Jaký by měla život? To mi trhá srdce Samozřejmě je to nelegální.
I když oficiální adopční řízení lze zahájit, trvá to měsíce a není zaručený výsledek. Do té doby by holčička musela do kojeneckého ústavu.
To je tak smutné Popravdě mě ty okolnosti zasáhly. Dobře jsem znala hlavní sestru, paní Věru Černou byla to laskavá a empatická žena. Občas jsme spolu mluvily i mimo nemocnici.
Možná proto mi byla ochotná v téhle nelehké situaci nabídnout zvláštní možnost pomoci.
Mladá matka odešla z porodnice sama hned po porodu;
Dítě se narodilo zdravé a potřebuje něhu a péči;
Oficiální adopce je zdlouhavá a nejistá;
Hlavní sestra nabídla pomoc z pochopení a soucitu.
Ten hlavní pocit: podobné příběhy ukazují, jak křehké a zároveň složité mohou být lidské osudy kolem narození dítěte.
Nakonec musím říct, že příchod miminka je vždy událostí plnou nadějí i obav. Někdy jsou cesty života zamotané a nepředvídatelné, nutí nás k empatii a vzájemné podpoře. Tenhle dojemný příběh mě nutí přemýšlet o tom, jak důležité je zachovat si lidskost i v těch nejtěžších chvílích.
