Chybí mi. Nikdy se mi nestýskalo po člověku takovým způsobem jako tehdy. A dodnes nedokážu říct proč přestože jsem se v jeho přítomnosti necítila úplně dobře a některé věci mi vadily.
Seznámili jsme se přes Facebook. Začali jsme si psát a po pár dnech mě pozval na kávu. Sešli jsme se v jednom parku v Praze. Ten den jsem byla rozložená jak duševně, tak tělesně trápila mě mizerná nálada a bolela mě stehna, protože jsem předchozí den tvrdě trénovala ve fitku. Byli jsme spolu v parku, stmívalo se, na nebi ani mráček, jen vlezlá zima. Povídali jsme si o osobních věcech, o životě, o tom, kým jsme.
Když jsem odcházela, objala jsem ho. Ta dlouhá objetí trvala několik minut a cítila jsem ji jako domov, přestože přišla od muže, který působil chladně, vážně a odměřeně. Ale v sevření jeho rukou jsem vytušila, že uvnitř takový není. Nevím, jestli mu to bylo tak trapné jako mně. I on ale potřeboval obejmout a objetí na něj působilo. Nakonec jsme se rozloučili ještě jedním, krátkým objetím.
Večer jsme si dál psali a postupně z toho vznikla naše každodenní rutina dobré ráno od něj, zprávy během dne, četné konverzace. Začali jsme spolu chodit ven, povídali jsme si do hloubky, sdíleli sny a různé představy do budoucna. Řekl mi, že momentálně bydlí s kamarádem. Pak mi pověděl i o své bývalé. Přiznal, že rád komunikuje s holkami a i s bývalými přítelkyněmi si občas stále píše. Nakonec se přestěhoval zpátky k rodičům.
Když jsme naši známost zpečetili, přiznal mi pravdu: ve skutečnosti žil s bývalou přítelkyní. Říkal, že už spolu nejsou dokonce prý ani před tím , ale pracovali spolu.
Jednou dal na sociální sítě jejich společnou fotku. Na jeho narozeniny jsem ho chtěla překvapit, odvézt do krásné středověké restaurace v centru Prahy. Ale kolem poledne mi na Instagram napsala nějaká žena a vulgárně mě urážela. Neodpověděla jsem jí, jen jsem se ho zeptala, co to má znamenat. Řekl mi, že to je jeho bývalá je zvyklá takové věci dělat, posílat na lidi cizí ženy a psát hanlivé zprávy. Neřešila jsem to, dokud jsme si o tom nepromluvili. Tvrdil, že to urovnal, ale zprávy pokračovaly. Odpověděla jsem už jen tolik, kolik bylo nutné, a pak vše zablokovala. Nejsem žena, co by sklouzla na cizí úroveň a ponižovala sama sebe.
Tohle období jsme ustáli a pokračovali společně dál. Vztah dokonce posílil. Sdíleli jsme víc a víc. Byla jsem tehdy bez práce a on mě podporoval, abych si něco našla. Někdy mi pomáhal s financemi, i když mi to bylo trapné nikdy jsem po něm nic nechtěla, dělal to sám od sebe. Když odjel na dovolenou, řekl mi, ať zůstanu u něj. Zůstala jsem u něj celé dva týdny, což byla chyba.
Zkoušel mě chtěl zjistit, jaká jsem v domácnosti. Utrácel spoustu peněz za jídlo z restaurací, protože tvrdil, že vařit je ztráta času, že hotové jídlo se dá kdykoli koupit. Po dovolené zbyla jen prázdná peněženka. Nabádala jsem ho ke skromnosti, ale neposlechl. Později mi vyčetl, že jsem mu nepomohla šetřit, že když on utrácí, já to jen nechám být ačkoliv jsem ho pořád vybízela ke společnému vaření a rozumnému utrácení.
Pak začal mluvit o tom, kolik musí platit za elektřinu a jiné složenky, že ho z toho všechno bolí hlava to mě ranilo. Konečně jsem sehnala práci a přišel s tím, že mě teď vyzkouší. Ta zkouška spočívala v tom, jestli mu budu přispívat na společný provoz a na to, co dříve investoval jen on. Tvrdil, že má pocit, že mě živí. Byla jsem zaskočená a připadala si, že se teprve učím, jak chodí partnerský život.
Slíbil, že se vše změní a skutečně se změnilo. Plány a schůzky téměř vymizely. Komunikace omezená na krátké vzkazy. Stěžoval si, že potřebuje dohnat ztracené peníze, je finančně v nouzi a dokonce jí špatně. Všechno se zhroutilo.
Jednou mi řekl, že ho stojím peníze, že jsem mu udělala díru do rozpočtu ačkoliv jsem po něm nikdy nic nechtěla. Teď už jsem si vydělávala. Někdy jsem platila já, někdy on. Ale společné plány zmizely, všechno bylo jiné. Rozhodli jsme se to ukončit. Rozešli jsme se slušně, vděční za všechno dobré i za životní lekce. Zavřeli jsme si za sebou dveře s respektem.
Potom jsme to ještě jednou zkusili. Občas jsme si psali. Ale nelíbilo se mi, když jsem po práci bývala u něj a nebylo co jíst. Často mě ani nepozval ke stolu. Přemýšlela jsem, jestli si mám nosit oběd, nebo raději pořádně nasnídat, abych v práci nehladověla. Sdělila jsem mu své pocity, ale on neodpověděl a nenavrhl žádné řešení. Připadala jsem si sama na sebe a ubíjelo to naši blízkost.
Jednoho dne, když jsem byla s ním, udělalo se mi špatně v tramvaji a téměř jsem omdlela. Sedla jsem si na zem, abych nespadla. On neudělal nic. Tehdy jsem v sobě něco zlomila a oddálila se. I když jsem ho uvnitř pořád chtěla, věděla jsem, že toto není muž, kterého chci mít po boku i přes společné sny a plány.
Často jsem ho prosila, abychom nechodili spát rozhádaní. Ale já vedle něj usínala se slzami v očích, dokud jsem jednoho dne nerozhodla přestat se snažit. Vstala jsem brzy, sbalila si věci a odešla. Mluvili jsme spolu. Řekla jsem mu, jak se cítím. Darovala jsem mu obrázek, který měl rád, ale sundala jsem ho ze zdi a vzala zpět. Neměla jsem to dělat. Něco ve mně a i v něm se zlomilo.
O pár týdnů později jsme znovu komunikovali. Řekl mi, že tím, že jsem vzala obrázek, jsem mu vzala kus radosti a že v něm tím definitivně něco prasklo. Znovu jsme zavřeli dveře. Občas jsem mu psala vděčné zprávy nebo posílala videa, ale už mi nikdy neodpověděl. Bylo to prázdné.
Jednou v noci, kolem půlnoci, mi přišla zpráva plná urážek že jsem byla žena, která ho odloučila od rodiny. Smazala jsem chat a zablokovala kontakt. Pak mě začali hledat na sociálních sítích lidé z jeho firmy. Bylo mi jasné, že to zařizuje jeho bývalá nebo teď už možná nová partnerka. Neodpovídala jsem. O všem jsem informovala vedení v práci, stanovila hranice a řekla, že pokud to bude pokračovat, obrátím se na úřady. Pak to přestalo.
Bylo mi smutno. Změnila jsem se. Uvědomila jsem si, že to není muž pro mě. Rozešli jsme se v dobrém, ale vidět ho znovu s někým, kdo mu předtím tolik ublížil, bolelo.
Občas se mi po něm stýská. Chybí mi některé hezké chvíle. Ale vím, že s ním byl klid, na který byl hrdý. Nemyslím, že s ní kdy pocítí totéž, stejně jako pochybuji, že z něj udělá muže, kterého by chtěl světu ukázat.
