Chudinka ovečka
Nazdar, mami a tati, vrazila do domu o víkendu Jana, budu se vdávat, Mirek mi navrhl ruku, a já jsem kývla ani jsem nezaváhala.
Pane Bože, Janičko, ty už jsi nám úplně dospěla, zajásala Alena a koukla na manžela, Josef seděl vážný jak účetní před výplatou, slova se mu nějak zadrhávala v krku.
Jasně, co sis myslela, už jsem přece dostudovala, už nějaký ten pátek pracuju ve městě. Můj Mirek taky, tak jsme se rozhodli skočit do toho spolu.
Mirka, městského hocha, rodiče znali, bydlel s maminkou v okresním městě, kluk v klidu, slušný a žádný výstřelek. Na zeti jim nevadil.
Svatbu vzali na svá bedra Alena s Josefem, přece jen bydleli na vesnici, vlastní hospodářství, a i když si Mirek něco málo našetřil, Josef mu hned povídá:
Mirku, ty ty peníze radši schovej, budete stejně muset koupit byt, víš jak je to dneska. Svatbu platíme my s mámou, možná tvoje máma přidá něco navíc.
Mirka maminka Hanka se ozvala hned:
Peněz moc nemám, sama jsem Mirka vychovala, žili jsme z jednoho platu. No, třeba něco málo na dárky.
Švagrovou Alena nesoudila, jen jí nějak nevoněla. Svatbu uspořádali v městské kavárně, decentně, žádná žranice na široko. Ale svatba se vyvedla.
Krátce po svatbě mladí vzali hypotéku na byt, první vklad měli díky Janiným rodičům, švagrová opět nesundala ruce z kapsy, prý samý dluh.
Jana s Mirkem už žili v bytě, pak se narodila malá Barunka. Alena s Josefem z každého důchodu koupili něco Barunce, jezdili z vesnice s vajíčky, mlékem, zeleninou a sem tam kusem masa.
Někdy Alena brnkla švagrové:
Hanko, složíme se a koupíme Barunce lepší dárek, dítě roste a potřebuje kde co.
Jejda, Alčo, peníze teď nemám, a občas si i postěžovala, vždyť víš, žiju sama.
Na Janiny narozeniny dorazili rodiče z vesnice s bramborama, mrkví, kuřecím. Hanka přinesla tisícovku, Aleně se to nezdálo, tak přidala ještě pět tisíc. Alena nikdy nelitovala peněz ani domácích zásob pro dceřinu rodinu. Ale stejně ji ten neochotný přístup švagrové hlodal.
Josefe, proč my nikdy nelitujeme ničeho pro děti, ale švagrová šetří i na slovech a pořád jen lkát jak matka Tereza. Mně je z ní někdy mdlo! To chceš takovou ženu, co by jen seděla doma, špulila rty a brečela do polštáře? Já makám bok po boku s tebou, vyjevila své pocity manželovi. Ten, jak bylo jeho zvykem, mlčel a jen pokrčil rameny.
Alena si všímala, že Hanka má vždy vlasy nakrátko, nehty vyleštěné, šaty podle poslední mody. Kde na to bere, říkala si, vždyť s penězi pořád škrty.
Josefova odpověď ji skoro srazila do židle.
No, jen ať se ženská udržuje, aspoň vypadá mladě. Švagrová je šikovná, i v šedesáti vypadá na čtyřicet.
Alena se málem rozčílila na atomy:
Jo, to se udržuje. Má moře času, žádný zvířata, žádná zahrádka Co by si nevylepšila lak na nehty, když nemusí za svítání honit slepice? My jsme na vesnici od rána do večera jak fretky. Já se taky začnu udržovat a ty budeš dojit krávu, okopávat záhony, no jen si posluž! Ale už teď vidím, že tě to neláká.
Josef byl kliďas, menší bouře v něm málokdy zvedla vlnu. Tak to zůstalo Alena starala se doma o vše, Josef jezdil kamionem.
Barunce už byly tři, začala chodit do školky. Jenže začala často marodit. Rozhodli, že Hanka bude s Barčou doma, když je na penzi, ať si trochu užije babičkování.
Proč ne, já jsem doma, stejně nic netrhám, souhlasila Hanka.
Alena byla šťastná jak blecha ve svetru.
Sláva, konečně švagrová taky pomáhá!
Čas běžel. Alena zjistila, že Josef nějak často pendluje do okresního města.
Alčo, sbal tam smetanu, vajíčka, brambory, odvezu to Janě, ať mají co jíst, když musím do města pro náhradní díly. A aspoň si pohladím vnučku.
Alena mu s potěšením vše chystala.
No jo, ve městě je všechno předražené, u nás vše domácí a poctivé.
Josef se vracel domů čím dál později. Jezdil už do města dřív, ale nikdy se tam neválel tak dlouho. Najednou začal dceru s vnučkou navštěvovat často, někdy se vrátil až skoro potmě.
Alena si říkala, že je to náhoda, pak jí to začalo vrtat hlavou.
No to mě podrž, že by můj Josef pokukoval po švagrové? Musím na to přijít, přestává se mi to líbit!
Jednoho dne Josef balil tašky a Alena jen tak ledabyle pronesla:
Tak víš co, já pojedu taky, už jsem dlouho neviděla Barču. A stejně bych se chtěla mrknout do krámu, upřeně mu hleděla do očí. Josef celý znervózněl, ale přikývl, že teda jo.
Cestou byl jak opařený.
Co je, jsi nějakej skleslej dneska, stalo se něco?
Ale nic, jen asi nachlazení, zablekotal.
Když zazvonili u dveří, otevřela jim Hanka v rozepnutém županu, nalíčená, rozzářená, ale když viděla oba dohromady, úsměv v mžiku zmizel.
Ježíš, to jsem nečekala, pojďte dál, hned pospíchala župan zapnout.
Alena s Josefem si pohráli s Barčou, dali jí panenku, malá ukázala všechny hračky, pak usnula. Hanka navrhla čaj a byla příležitost dát řeč.
U stolu si Alena všimla, jaké letmé pohledy probíhají mezi švagrovou a Josefem. Josef taky nezůstával pozadu, vyměňovali si pohledy jak na tramvajové zastávce při čekání na lepší počasí.
No to si dělají srandu, flirtujou tady jak puberťáci a ani mě se nebojí, kam tohle spěje, v duchu zuřila Alena, ale nic neříkala.
Já si odskočím na cigaretu, oznámil Josef a vystřelil z místnosti.
V tu chvíli Alena přešla od hraní diplomata k přímému útoku:
Hanko, nehraj si na chudinku, všechno vidím. Jenom díky vašim pohledům už chápu, proč sem Josef furt jezdí. Tak toho nech. Jestli potřebuješ chlapa, najdi si vlastního, ale s mým si nehraješ! Nestydíš se? S cizím manželem, a navíc ještě se svým švagrem! Přestaň flirtovat, nebo si to vyřídím po svém klidně budu hlídat Barunku já. Dělej, co chceš, ale od mého manžela ruce pryč!
Hanka zrudla jak říjnový listí, fakt to nečekala. Myslela si, že Alena prostá vesnická holka si ničeho nevšimne přes ten všechen dobytek. Ale kdepak. Byla rychlejší než internetové zprávy.
Když odcházeli, Alena prskla směrem ke dveřím za švagrovou:
Ze mě blbku dělat nebudeš!
Celou cestu domů Alena manželovi pěkně od plic vyprala svědomí:
Odteď nepojedeš nikam sám, už vím svý, ta chudinka ovečka už se na tebe periferně ani nepodívá. Dostala co si zasloužila.
Ale Alčo, prosím tě, vždyť mezi námi nic není, to si jen myslíš, hájil se Josef.
No když nic, tak nic, mávla rukou. Ale žádné návštěvy osamělých žen v cizím bytě. Jestli bude potřeba, ráda přijedu hlídat já. A ty si pak zkus skákat v holínkách po dvoře! Víš jaká jsem, co slíbím, to dodržím.
Večer volala Jana s výčitkou v hlase.
Mami, proč jsi byla na Hankou taková? Vždyť nám pomáhá s Barčou a já jsem za to ráda. A ty ji žárlíš na tátu!
Alena měla jasno, švagrová začíná dceru očkovat proti matce.
Ještě jsi mladá, toho dost nevíš. Bylo by ti příjemné, kdyby tvůj manžel trávil hodiny u vaší kamarádky? Švagrová je dospělá ženská a měla by mít rozum. Není v pořádku lákat cizího chlapa do bytu. Mysli na to, že máš jen jednu mámu. A to co pro vás s tátou děláme, to táhnu především já! Kdyby Hanka odmítla Barunku hlídat, přijednu osobně.
Mami, promiň, to jsem opakovala jen po Haně. Ta o tobě napovídala všelijaké věci!
No bodejť! Já jí to pěkně natřela. Nečekala, že něco vytuším Zrudla jak vařený rak, byla mimo jak na houbách!
Promiň, mami, to je jiné Ale Hanka všechno překroutila, abys vypadala špatně ty.
Od té doby Josef ztichl, každý odjezd do města hlásil Aleně, obloukem ji bral s sebou a mnohdy i sám navrhl. Alena byla spokojená, aspoň víc času s Barčou. Josef taky začal víc pomáhat doma a občas navrhl, ať si Alena odpočine, zahrádku zvládají spolu.
Chlap by měl být zaměstnaný, to pak nemá čas na kraviny a ženu si začne víc vážit, pomyslela si Alena s úsměvem. A já? Mám konečně chvíli pro sebe! Taky se teď o sebe starám, proč bych byla pozadu za švagrovou?
Díky, že jste to dočetli až sem. A přeju vám víc veselé upřímnosti a pohody v rodinných kruzích, ať už bydlíte kdekoliv!
