Chceš mého manžela? Tak si ho vem! řekla moje žena s jízlivým úsměvem ženě, která nečekaně stála ve dveřích našeho bytu.
Počkej chvilku, Radana! Někdo zvoní, zavolám ti zpátky, až zjistím, kdo to je a co potřebuje, povídala Zdeňka, přerušujíc náš rozhovor. Radana mě zrovna bavila historkami z narozeninové oslavy své tchýně, smáli jsme se až břicha bolela, jakoby to byl nějaký kabaret.
Zdeňka zamířila ke dveřím, nakoukla kukátkem a zarazila se. Čekala spíš souseda do našeho činžáku se totiž jen tak někdo nedostane. Ale přede dveřmi stála neznámá mladá žena s nervózním výrazem ve tváři, Zdeňka ji viděla poprvé v životě.
Rozhodla se, že neotevře. V dnešní době, když je tolik podvodníků, je lepší být opatrný. Zdeňka měla jasno s cizími se nebaví. Opatrnost je základ, podvodníci si vždycky zkusí najít snadné oběti, ale Zdeňka mezi ně nepatří.
Vracela se ke svému telefonu, když zvonek zazněl znovu, tentokrát ještě naléhavěji. Návštěvnice byla zjevně odhodlaná byla si jistá, že je někdo doma.
Byl jsem ten den pryč, pomáhal jsem kamarádovi na chalupě s plotem. Zdeňka byla v bytě sama. Znovu nahlédla kukátkem, aby si ženu lépe prohlédla. Něco na ní bylo zvláštního, snad až dojemného, ale ne cítila se ohrožená.
Co nejhoršího se může stát? Otevřu, řeknu, ať jde pryč, a budu mít celý víkend klid, zamyslela se nahlas. Možná jen hledá špatný byt nebo jde něco prodávat.
Nakonec otevřela. Žena na chodbě si okamžitě uhladila vlasy a snažila se tvářit přívětivě.
Dobrý den, vy jste asi Zdeňka, že? ptala se, zatímco si hrála s šálou. No jasně, proč se vlastně ptám, když to vím…
Tak to je vskutku zajímavé, pomyslela si Zdeňka. Podvodníci jsou stále chytřejší. Už vědí i jména.
Kdo jste a co chcete? Už tu zvoníte pět minut. Nezvala jsem vás, tak si pospěšte a pojďte k věci! řekla důrazně.
Je doma Oldřich? vyhrkla ta žena najednou.
Zdeňka zpozorněla. Tak ona zná i jméno mého manžela. Opravdu se připravila, pomyslela si.
Jste tu kvůli Oldovi? zeptala se Zdeňka, ačkoliv měla na jazyku něco jiného.
Ne, přišla jsem za vámi. Ale kdyby byl doma, bylo by to složitější, odvětila návštěvnice zvláštní upřímností.
Složitější pro vás? O co tu, prosím vás, jde?
Doma není. Co potřebujete? odsekla Zdeňka.
Možná bychom to měly probrat uvnitř. Je trapné to řešit tady na chodbě, zkusila mladá žena být vlezlejší.
V žádném případě! Neznám vás a cizí lidi si domů nezvu. Řekněte, co chcete, a rychle! neústupně trvala na svém Zdeňka.
Fakt chcete s celou chodbou řešit intimnosti, které se týkají mě a Oldy? zeptala se návštěvnice s ironickým pousmáním.
Cože? Jaké intimnosti? vyhrkla Zdeňka o něco hlasitěji, než plánovala.
Zdeňko, je všechno v pořádku? Proč zvyšuješ hlas? ozvala se paní Nováková, naše všetečná sousedka, která právě vystoupila z výtahu.
Dobrý den, paní Nováková! Všechno je v pořádku. Jak je venku? snažila se odvést pozornost Zdeňka.
Bude asi pršet, odpověděla sousedka, která však zjevně neměla naspěch. Spíš se k nám na chodbě zvědavě postávala.
Pojďte teda dál, řekla Zdeňka s nevolí a konečně vpustila ženu dovnitř.
Host se pozorně rozhlížela po bytě a zastavovala pohled na různých drobnostech.
Máte pět minut. Mluvte, a nechoďte dál, nejsme v galerii, zarazila ji Zdeňka u vchodu do obýváku.
Jmenuju se Simona, začala neznámá, sundala si šálu i kabát. Oldřich a já jsme se do sebe zamilovali.
No ne! Nemáte originálnější scénář? zarazila ji Zdeňka a ušklíbla se.
Co je neoriginálního na lásce? Lidé se zamilovávají! Nejste první žena, jejímuž muži někdo přebral manžela, kontrovala Simona a pokusila se projít dál.
A jste si jistá, že už mě nemiluje, a že miluje vás? zeptala se Zdeňka, stále s úsměvem.
Jistě! Jinak bych tu nestála, odpověděla Simona s nečekanou jistotou.
Jenže on vlastně nikoho pořádně milovat neumí. V tom se pletete, milá zlatá, sdělila jí Zdeňka klidně.
Simona se snažila něco dodat, v tom se otevřely dveře a vpadl jsem dovnitř já.
Zarazil jsem se, když jsem spatřil tu ženu v předsíni. Simono? Co tady děláš? Máš něco do práce?
Ne, je tu kvůli tobě, přerušila mě Zdeňka a pobaveně sledovala dění.
Kvůli mně? O čem to mluvíš? Něco se děje v práci? divil jsem se.
Kdepak. Přišla si tě ode mě odnést, se vším všudy, řekla Zdeňka ironicky.
Simona byla znatelně zaskočená, rychle se oblékla a zamířila zpět ke dveřím.
Co odcházíte tak brzy? Přišla jste si pro Oldřicha, tak já vám ho ráda nechám, šeptala Zdeňka se škodolibostí v hlase za jejími zády.
Simona však beze slova zmizela.
O čem to celé bylo? ptal jsem se Zdeňky, úplně vedle z té situace.
Tak pověz ty mně! Proč si tady nějaká žena dovolí tvrdit, že se rozvádíme a ty se hned stěhuješ k ní? ukázala na mě prstem.
To je vážně pravda? Já o ničem nevím, Zdeňko. Občas se v práci Simona chová divně, ale nikdy jsem jí nic neslíbil. Mam toho dost. Víš, že jsem ti to slíbil!
Dobrá, Oldo. Víš, že s takovými věcmi žerty nesnáším. No jo, ženské dneska jsou schopné všeho, jen aby si vyřešily svoje životy, kroutila hlavou Zdeňka.
Já jsem si zul boty a zamířil si do kuchyně. Zdeňka tam chvíli stála zamyšlená, pak se pousmála tomu, jak amatérsky Simona svůj plán provedla.
Ať se bude dít cokoliv, slíbil jsem si, že takové aféry a cizí pokusy nám náš domov nikdy nenaruší. Nakonec jsem si zapsal: Lidské vztahy prověří nejlépe čas a charakter a ten u nás obstál.
