Uncategorized – Page 82 – DoN

– Cože? Už jsme deset let manželé! Jaká milenka? Stačí mi i ty!

Cože? Už jsme spolu deset let! Kde je tahle milenka? Stačí mi i ty! Libuše Novotná nemohla nic s tím udělat.

– Cože? Už jsme deset let manželé! Jaká milenka? Mám tě dost!

Co to máš na mysli? Už deset let jsme svázáni manželstvím! Kde je tahle milenka? Mám tě dost!

– Kopr od petržele poznáte jen podle štítků v obchodě! A bobule jste viděli jen ve džemu! – stěžovala se rozzlobená sousedkaNakonec se rozhodla uspořádat vlastní zahradní trh, kde ukáže, jaký rozdíl dělá čerstvá bylinka a skutečné ovoce.

Vy odlišujete koření jen podle štítků vobchodu! A baňky jen vzavařených džemách jste viděli!

– Rozlišujete jen kopr od petržele podle štítků v obchodě! A jahody jste viděli jen v džemu! – naštvala se uražená sousedkaRozhodla se tedy přinést do kuchyně čerstvé bylinky a vlastní domácí džem, aby všichni viděli, co skutečně chutná.

Vzpomínám, že jsme se s mým manželem Václavem po letech pobývání v Praze vrátili na venkovskou chalupu

Když déšť odhalil lži celé rodiny VlkovýchV ten den se všechny tajemství vyplavily na povrch a vesnice už nikdy nebyla stejná.

Opravdu si myslíš, že dítě tě udělá jednou z nás? Taková slova pronesla Magda Vondrová ten deštivý odpoledne.

Když déšť odhalil lži rodiny VondráčkovýchKdyž se voda rozlila po staré zahradě, dopadly na zem dopisy, které odhalily, že celá rodina Vondráčkových vlastnila zakázaný deník s pravdou o ztraceném dědictví.

Opravdu si myslíš, že dítě tě učiní jedním z nás? Taková slova mi pronesla Markéta Novotná v ten deštivý

– Proč neotevíráš dveře? – Nechci! A nebudu. Hosté by měli ohlásit své návštěvy a také nešplhat po krabicích, v lednici a ve skříních. – Myslíš tím, že neotevřeš? To je přece moje matka! Přišla ke mně! – No tak ji přivítej! Jen ne v mém domě.

Proč neotevíráš dveře? Nechci! A už neotevřu. Hosté by měli oznámit svůj příchod a nesmí se plížit po

– Proč neotevíráš dveře? – Nechci! A nebudu. Hosté musí předem oznamovat své návštěvy a nesmí šplhat po skříních, lednicích a komodách. – Cože, nebudu? To je přece moje matka! Přišla ke mně! – Tak ji přivítej! Jen ne v mém domě.

Deník, 12.května2024 Proč neotevíráš dveře? Nechci! A nebudu. Hosté by měli předem oznamovat, kdy přijdou

– Co to za hajzly tady byli? Volej svoje rodiny, ať přijedou uklízet, – rozčílila se Líla. – Nebudu po nich uklízet. Už mám dost toho, že pořád peru povlečení po tvých přátelích. Přespávali v naší chalupě.

Co to tady zase po nepořádku? Zavolej své rodině, ať přijedou udělat pořádek, vztekla se Lada.

– Co to za nezbedníky tady pobývali? Volej svou rodinu, ať přijde uklízet, – rozčílila se Lída. – Nevymetám za nimi. Už mám dost toho, že pořád peru povlečení po tvých kamarádech. Ti přece zasloužili nocovat na naší chatě.

13.května2026 Dnes jsem se opět ocitl ve víru rodinných intrik, které se zdají být nevyhnutelné, když