Co to máš na mysli? Už deset let jsme svázáni manželstvím! Kde je tahle milenka? Mám tě dost!
Míla nedokázala setřást ten pocit, že jí manžel podvádí. Cítila to jako chladnou kůži pod prsty věděla, že něco není v pořádku, ale nejistota ji drtila. Jednou se nakonec odhodlala a chtěla s Petrem promluvit otevřeně.
Zeptala se, jestli je pravda, ale on jen odpověděl:
Co to máš na mysli? Už deset let jsme svázáni manželstvím! Kde je tahle milenka? Mám tě dost!
Zdálo se, že mluví upřímně a poctivě. Míla si nevšimla žádných vad v jeho úsměvu, slovech ani očích, ale něco jí přesto nedávalo klid.
Míla není z těch, které spolehají na osud, a tak se rozhodla pravdu vyhrabat. Jak na to?
Pročtena spousta rad na netu, nejprve zkontrolovala Petrovu mobilku, ale nenašla tam nic neobvyklého. Pouze prázdná pokec s několika starými spolužačkami, což ji nevyvedlo ze strachu. To nic, pomyslela si.
Petr nikdy nenastavil žádný kód na telefon. Neměl co skrývat. Žádné tajné zprávy, žádné skryté konverzace jako by byl anděl v lidském těle.
Občas Míla měla pocit, že si všechno jen představuje, ale pokaždé, když se Petr zdržel v práci, cítila v krku kroutící se neklid.
Přítelkyně jí vždy říkala:
To jsou jen tvé domněnky! Petr tě miluje a nikdy by nehlédl! Svými podezřeními jen všechno kazíš!
Míla však neposlouchala. Svou duši vedla jiná pravda a myšlenka, že by manžela sdílela s jinou ženou, ji naprosto odpudila.
Jednoho dne se rozhodla ho prověřit. vběhla do jeho kanceláře, aby zjistila, jestli je tam v práci nebo za ženou. Petr, když ji uviděl, rozzuřil se: Co tím děláš, haníš mě před kolegy! Omlouval se dlouho, ale nakonec ji rychle odpustil.
Zdálo se, že vše v jejich životě funguje. Dům je plný, dvě děti rostou, vše je v pořádku. Jen Míla toužila po dobrodružství, která by jí přinesla pátý rohy.
Jak říká staré české přísloví: kdo hledá, ten najde. Jen zatím u Míly nic nevyšlo.
Míla se trápila jako mnoho třicátnic, které nechtějí zůstat bez muže a dětí. Vypadala klidně, uvnitř však bouřilo.
Petra nic neodhalilo. Žádná rtěnka na košili, žádná cizí vůně parfému, ani změna vzhledu přesto Míla cítěla, že něco není v pořádku.
Kdyby ne náhoda, Míla by pravdu možná nikdy nepoznala. Vymyslená nebo pravá? To se ukáže.
Když jejich mladší syn nastoupil do první třídy, Míla najednou chtěla řídit auto. Přihlásila se do autoškoly, chodila na večerní výuku po práci. Po třech měsících složila zkoušky a získala řidičský průkaz.
Petr byl na ni tak hrdý, že koupil malé auto Škodu Fabii.
Míla byla štíhlá a nízká, ve voze se cítila pohodlně a parkování jí šlo snadno. Petr se nepřiznal, ale auto koupil jen proto, aby jeho žena nechtěla žádat o projížďky. Říkal, že ještě je příliš brzy, aby si sama zařídila řízení, a že musí nejdřív získat zkušenosti.
Jednoho víkendového rána Míla vstala dříve než obvykle a rozhodla se připravit rodině oblíbený koláč s lilkem a kuřecím masem. Rozběhla se do kuchyně, ale zjistila, že mouky nemá.
Venku byl mráz, sníh se skryl pod bílým pláštěm, ale už byla v zimě naučená řídit. Rozhodla se rychle vyrazit do obchodu. Šla k autu, ale nechtělo nastartovat. Vrátila se domů, kde ještě spali, a tiše se pohybovala, aby nikoho neprobudila.
Chůze po sněhu jí nechtěla, tak se rozhodla vzít si klíč od Petrova vozu a projet se bez povolení. Cože, jen pár kilometrů, on to ani nezjistí.
Vzal klíče, zamířila na ulici. Zatímco auto pomalu zahřívalo motor, rozhodla se setřít okna. Skočila do zavazadlového prostoru, protože věděla, že Petr má tam ubrousky. Náhodou rukou něco strhla a na podlahu spadla věc.
Zvedla to a byla to mobilní telefon. Není to Petrův, ten dobře zná. Tenhle smartphone byl cizí. Špatné myšlenky se jí honily hlavou možná Petr ho omylem sebral, jak rád říká. Přesto se jí prsty dotkly tlačítka a zapnula ho.
První, co se objevilo, byla zpráva od nějaké Oksany:
Miláčku, tolik jsem tě postrádala! Přijď co nejdřív! Čekám na tebe!
Míla byla v šoku. Žádný kód, tak si přečetla celou korespondenci. Auto se dál zahřívalo, ona četla dál.
Zprávy byly dlouhé, jako kdyby trvaly celý život. Ukázalo se, že Petr pracuje až do páté večer a domů přichází sedmou. Míla by to ani neřekla, kdyby nezkoušela zjistit, kdy končí.
Zprávy ukazovaly, že téměř denně odjíždí k Oksaně na hodinku a pak se vrací, jako by se nic nestalo. Posílá jí slova, která Míla nikdy neslyšela od své manželky.
Na fotografii byla starší žena, zhruba čtyřicet let. Proč mu je tak přitažlivá?
Míla se rozzlobila. Právě chtěla vystoupit z auta a jít domů, když uviděla Petra, jak vychází ze schodiště.
Zanechala v domě vzkaz, že jde do obchodu. Petr asi chtěl využít chvíle a poslat Oksaně další zprávu.
Míla si vzpomněla, že Petr často večer klesá k autu nechává zde peněženku, něco dalšího. Téměř každou noc vyjde ven, podívá se, ale rychle se vrátí, a ona nic nepodezřela.
Petra zaslechla za volantem a zamířil rovně k ní.
Kdo ti to dovolil? Nejsme si takhle rozuměli!
Míla ho spatřila, rozčílila se ještě víc. Zatáhla, zapnula zpátečku a prudce sešlapala plyn. Auto s písknutím narazilo do plotu za domem. Trochu si ulevila.
Vystoupila, podívala se na zmateného Petra a křikla:
Jdi ke své! Uvidíme, jak tě bez domu a auta přežijou! Ať už tě moje oči nevidí!
Na potvrzení svých slov hodila klíče od Petrova Škody do hromady a odešla domů.
Kluci už vstávali, nic nepochopili. Po chvíli se Petr pokusil vejít dovnitř, ale Míla zamkla dveře a nepustila ho.
Jdi ke své! Zapomeň na tu cestu! křičela po celém domě.
Petra musela odejít v pantoflích, domácím županu a bundě k Oksaně. Myslel si, že ji zahřeje a schová, ale ne.
Oksana otevřela dveře a za ní zazněl mužský hlas:
Miláčku, už brzy přijdeš? Čekám na tebe!
Petra k Oksaně chodil jen v pracovní dny, o víkendu nikdy. Ukázalo se, že i ona má dva milence. Proč by se trápila o víkendy?
Oksana jen viny na něj pohlédla a zavřela před ním dveře.
Petru zůstalo jen kráčet k matce, která bydlela dvě ulice dál. Marína Pavlovna ho uviděla, hned pochopila, co se děje. Přivítala ho, zahřála, nakrmila, vyslechla jeho příběh o špatné manželce, která ho vyplavala z domu, a řekla:
Neboj se, synku! Kdo by řekl, že tvá Míla bude taková? Na tvé ulici ještě přijde svátnost, máš jen třicet pět let! Potkáš ještě svou lásku, věř mi!
Petra tak zůstal bydlet u matky a rozhodl se začít znovu. Dokonce se radoval, že je teď volný, dokud Míla nepodala žádost o výživné. Teprve pak pochopil, že nový začátek nebude tak jednoduchý. Naštěstí ho matka neopustila, jinak by úplně zmizel.
Nezapomeňte sledovat naše novinky a komentovat! zněl závěrečný výzva.
