Uncategorized
015
V deseti letech pronesl jednu větu – a nikdo ji nebral vážně. Dospělí si totiž často myslí: děti říkají “krásné” věci – a stejně na ně zapomenou.
Představ si, v deseti letech řekl jednu větu jenže nikdo ji nebral vážně. Vždyť dospělí si často myslí
DoN
Uncategorized
035
Nedočtená kniha
Nedočtená kniha Tak už jdu, Jitko! Neprovázej mě. Přijdu pozdě! Připrav mi na zítra tu modrou košili
DoN
Uncategorized
014
Na vojenské katedře vyučovala jedna doktorka.
Hele, musím ti něco povyprávět, budeš se smát, protože tohle se opravdu stává i doktorům, víš?
DoN
Uncategorized
021
Myslela si, že je chudák, ale pravda ji naprosto šokovala!
Hele, kámo, poslouchej tuhle historku, to tě dostane. Fakt nikdy neposuzuj člověka podle toho, co má na sobě.
DoN
Uncategorized
088
Když mi soused večer v deset zaklepal na dveře a v ruce držel cizí klíč
Když můj soused zaklepal na dveře v deset večer, držel v ruce cizí klíč. Byla jsem sama v kuchyni a oplachovala talíře.
DoN
Uncategorized
035
Maruška plakala u hrobu své kamarádky Alenky. Čtyřicátý den, a na hrobě není jediná kytička…
Dnes jsem se znovu zastavil na hřbitově v Brně-Líšni, kde leží má milovaná kamarádka Zdenička.
DoN
Uncategorized
019
Našel jsem svého 87letého tátu v kuchyni. Třesoucíma se rukama se snažil lžící nabrat hustou krupicovou kaši přímo z hrnce. Sporák si nezapnul, protože se bál, že zapomene vypnout plyn – a já mu tím dám „důvod“, aby ho odvezli do Prahy, do nějakého domova seniorů.
Dnes jsem přišel domů a našel svého 87letého otce v kuchyni. Jeho ruce se třásly, když se snažil vyndat
DoN
Uncategorized
014
V závěji sněhu u silnice někdo nechal novorozená štěňata: Bez pomoci by jim zbývalo jen pár hodin života
Dnes jsem při cestě do práce slyšela od kolegyně zprávu, která mě úplně rozrušila. Někdo našel u silnice
DoN
Uncategorized
056
Nikdy nezapomenu na večer, kdy se moje tchyně rozhodla mi darovat něco „opravdu speciálního“.
Na ten večer nikdy nezapomenu byl to totiž ten slavný úterní večer, kdy se má tchyně rozhodla mi předat
DoN
Uncategorized
033
Po třech letech ve vězení jsem se vrátila a zjistila, že můj otec zemřel a jeho dům teď ovládá moje macecha. Netušila však, že otec ukryl dopis a klíč, které vedly k nalezení obvinění a videonahrávky dokazující, že jsem byla nespravedlivě obviněna.
Po třech letech v chládku jsem se vrátila do rodných krajů a okamžitě zjistila, že táta už není mezi
DoN