Hele, musím ti něco povyprávět, budeš se smát, protože tohle se opravdu stává i doktorům, víš? Tak poslouchej: Na lékařské fakultě u nás v Praze učila jedna doktorka, jmenovala se třeba paní doktorka Šárka Novotná. Celý život makala na dětském oddělení v nemocnici, no a jednou nám vyprávěla příběh, který člověka fakt dostane.
Představ si, že její děti prošly snad všemi možnými dětskými nemocemi a to říkám doslova! A ona přitom lékařka, člověk by řekl, že to nejde. Pořád z domova někoho léčila a přitom její veselí, neposední kluci byli v jednom kuse nemocní. Pořád nějaký virus, pořád nějaká angína nebo něco podobného už byla z toho úplně vyřízená, jak je musela pořád dávat dokupy.
Samozřejmě, Šárka všechno dodržovala jak přišla domů z nemocnice, první co, osprchovat se, převléct se, parádně si umýt ruce ale stejně, její kluci vždycky lapli přesně tu nemoc, kterou ona celý den léčila u pacientů. A když byl nějaký extra těžký případ, jako by to na ně přišlo hned další den. Zkoušela všechno možný vitamíny, otužování, všechno. Ale pořád nic. Už fakt nevěděla, co dělat.
No a jednoho dne byla Šárka po celém dni tak strašně unavená měli tam nějakého moc těžkého pacienta že se úplně bála domů, přesně tušila, že kluci zase něco chytnou. Tak místo toho, aby šla hned domů, rozhodla se, že si udělá radost a zašla do kina Lucerna na nějaký dobrodružný film, řekněme třeba na něco s Indiana Jonesem. Když film skončil, došla domů s trochu špatným svědomím, ale přitom celá rozradostněná. A hádej co? Kluci zdraví, veselé běhali po bytě!
Od té doby na to šla jinak. Jednou šla třeba ke kamarádce na čaj a bábovku nasmály se nějakým vtipům, pořešily holčičí věci a zase, děti celý týden v pohodě. Tak si z toho udělala nový zvyk: místo aby šla ihned po práci domů, stavila se na chvilku v parku na Karláku. Prošla se mezi kytkami, poseděla u fontány, chvíli se jen tak koukala na lidi a teprve potom šla domů. A světe div se, od té doby byly její malé úplně zdraví.
A Šárka z toho vyvodila, že to není jen o bakteriích a virech, jak se všude říká. Ona prostě pochopila, že domů přinášela i tu tíživou energii, to, co zažívala celý den v nemocnici. A, jak říká, to působí na děti, i když si to člověk možná neuvědomuje. A že to není žádné kouzlo prostě, když měl někdo den blbec, není dobré jít hned za rodinou a sypat na ně to napětí nebo stres, ať to člověk říká nahlas, nebo ne.
Takže když se ti někdy něco fakt pokazí, víš jak radši se na chvíli projít, stavit se na kafe, nebo mrknout na nějaký vtipný film, a teprve potom se vrátit domů. Vědci tomu možná dávají termíny, zkoumají, co a jak, ale Šárka přísahá, že to fakt funguje projít se parkem, zasmát se s kamarádkou, no a pak tu pohodu přinést těm, co máš doma nejradši. Hele, rozhodně to zkus, mně to dává velký smysl!
