U tety Radky se rozbil servis. Navždy. Svatbní porcelánová sada pro dvanáct osob. Sbohem, zlaté okra…

U tety Boženy se rozbil její slavnostní servis. Navždy.
Svatební servis pro dvanáct osob.
Sbohem, zlaté linky a otisky Vyrobeno v Československu na rubu každého talíře strýc Karel spadl z půdy rovnou s krabicí v náručí.
Jejda, teta Božena na chvíli zpozorněla.
Vždyť to byl porcelán!
Jako by porcelán nikdy nepopraskal. Jakmile si uvědomila rozsah katastrofy, ležela bezvládně v ušáku a jenom sténala:
Kolomane, podej mi valeriánské kapky!, obvolávala všechny příbuzné, dokonce i mě, i když za hromadu korun přes půl republiky, a naříkala nad svou mládím, co se roztříštilo na tisíc střípků:
Dostali jsme ho od rodičů před dvaceti lety. Ani jsme na něj nesáhli, šetřili jsme si ho na nějakou výjimečnou chvíli, třeba stříbrnou svatbu proboha, vždyť ani ta nebyla.
A co z toho? Táta umřel, Karlovi je kotník v sádře, mě bolí hlava.
A nikdo, věřte nebo ne, z těch talířů nikdy nejedl.
Blázni jsme.
Zamyslela jsem se.
Proč schováváme servisy, šperky i šťastné chvíle na nějaký speciální den?
Proč si vonné svíčky necháváme na tu správnou noc, stříbrné náušnice zavíráme do šperkovnice, plácneme dítě přes ruku, když chce předčasně ukrojit kus salámu ze stolu, a šetříme něžná slova až na Valentýna?
Co dělá toto odpoledne horším než nějaký slavnostní den?
Opravdu máme čas někdy potom?
Prý téměř všechny poslední telefonáty lidí z hořících věží v New Yorku byly jednoduché vyznání lásky.
Volali svým nejbližším, nechávali vzkazy na záznamnících.
Já tě miluju. Právě to nakonec bylo nejdůležitější, co bylo potřeba zde na zemi sdělit.
Skutečnost jak říká encyklopedie je co ve skutečnosti je, to prchavé teď mezi minulostí a budoucností.
Nesmíme schovávat potěšení, radost ani úsměv do komínku na půdu ani do šuplíku až někdy.
Zítřek není jistý. Máme jen dnešek, a ten není o nic méně kouzelný než Silvestr nebo prvního května.
Je čas spěchat. Usmířit se. Vidět moře. Hrát si se synem, obejmout dceru, koupit mámě další Chanel č. 5, ať ho nosí každý den, ne jen o Vánocích.
Musíme to stihnout. Přečíst si knihu. Sníst rybí polévku nebo pečené kobylky. Podívat se na oblíbený film a zapomenout na hromádkou talířů ve dřezu.
Koupit tetě Boženě nový servis a uspořádat velkolepou večeři.
Rychle říct, že máme rádi dřív, než se rozjedou závěrečné titulky.