Bylo mi osm let, když maminka odešla z domu. Vyšla na ulici, nasedla do taxíku a už se nikdy nevrátila. Můj bratr tehdy měl pět let.
Od té chvíle se doma všechno změnilo. Táta začal dělat věci, které dřív nikdy nedělal: vstával brzo, aby nám udělal snídani, učil se prát prádlo, žehlil nám školní uniformy, nešikovně nám česal vlasy před školou. Viděla jsem, jak plete knedlíky z rýže špatných rozměrů, jak mu přichází jídlo, jak zapomíná rozdělit bílé a barevné oblečení. Ale přesto nám nikdy nic nechybělo. Vracel se domů unavený z práce, sedl si s námi k úkolům, podepisoval sešity, připravoval svačiny na další den.
Maminka se už nikdy neukázala. Táta nikdy nepřivedl domů žádnou jinou ženu. Nikdy nám nikoho neukázal jako svoji partnerku. Věděli jsme, že občas jde ven, že někdy přijde později, ale jeho soukromý život byl vždycky mimo náš byt. Doma jsme byli jen já a brácha. Nikdy jsem ho neslyšela říct, že je znovu zamilovaný. Jeho rutinu tvořila práce, návrat, vaření, praní, postel, celý koloběh pořád dokola.
O víkendu nás brával do parku, na Vltavu nebo do obchodního centra byť jen na prohlížení výkladů. Naučil se plést copánky, přišívat knoflíky, zvládal obědy. Když jsme ve škole měli besídky a potřebovali jsme kostýmy, vyráběl je z krabic a starých látek. Nikdy si nestěžoval. Nikdy neřekl: Tohle není moje práce.
Před rokem táta odešel ke svatému Petrovi. Bylo to rychlé. Nebyl čas na dlouhá loučení. Když jsme třídili jeho věci, našla jsem staré sešity, kam si zapisoval domácí výdaje, důležité data, poznámky jako zaplatit družinu, koupit boty, vést dceru k lékaři. Nenašla jsem zamilované dopisy, žádné fotky s jinou ženou, žádné stopy po romantickém životě. Jen stopy člověka, který žil pro svoje děti.
Od té doby, co tu není, mi tenhle dotaz nedává spát: byl šťastný? Maminka odešla hledat své štěstí. Táta zůstal, a jako by se svého štěstí vzdal. Nikdy si nevybudoval novou rodinu. Nikdy neměl doma partnerku. Nikdy už nebyl prioritou pro nikoho, jen pro nás.
Dnes vím, že jsem měla výjimečného tátu. Ale také chápu, že byl muž, který zůstal sám, aby my jsme nemuseli být sami. A to je tíha. Protože teď, když tu není, nevím, jestli někdy dostal tu lásku, kterou si opravdu zasloužil.
