Kocour spal s manželkou. Přitisknutý zády k ní, odstrkoval mě všemi čtyřmi tlapkami. Ráno na mě upíral drzý, jízlivý pohled. Nadával jsem, ale nic jsem s tím nemohl udělat. Miláček, prý. Roztomilý a zlatíčko. Manželka se smála, ale mně to vtipné nepřišlo.
Pro tuhle “roztomilost” se smažila rybička, pečlivě se vybíraly kostičky a křupavá voňavá kůžička se skládala do úhledné hromádky vedle ještě kouřících chutných kousků na jeho talířek. Kocour na mě vrhal křivý úšklebek, který jasně říkal:
Jsi smolař, tady jsem opravdový miláček a pán já.
Co mi zbývalo, dostal jsem z ryby jen to, co on nechtěl. Upřímně, dělal si ze mě, co chtěl. A já mu oplácel, jak to šlo někdy jsem ho jemně odstrčil od talíře, občas srazil z gauče. Válka, co vám budu povídat.
Občas jsem v pantoflích a botách našel nastražené miny s časovanou rozbuškou. Manželka se smála a říkala:
Nemáš mu ubližovat. a hladila svého zlatíčka. Šedý kocour na mě shlížel milostivě a s nadhledem. Jen jsem si povzdychl. Co jsem mohl? Manželku jsem měl jednu, nebylo o čem diskutovat. Nezbývalo než snést.
Ale to ráno…
To ráno, když jsem se chystal do práce, ozval se z předsíně zoufalý křik manželky. Přiběhl jsem tam a spatřil absurdní scénu. Šest kilo rozčepýřené srsti, drápů a špatné nálady se vrhalo na manželku jako býk na rudý hadr.
Jakmile mě kocour uviděl, skočil mi na hruď a tak mě odstrčil, že jsem prolétl předsíní a skončil rozplácnutý na podlaze. Vyskočil jsem, popadl židli a nastavil ji jako štít, chňapl manželku za ruku a táhl ji do ložnice. Kocour skočil a narazil do nohy židle, zoufale přitom zakňučel tak nahlas, až to zasyčelo v uších.
Ale tím neskončil. Útočil dál, dokud jsme nezavřeli dveře ložnice. Tam jsme jen napjatě poslouchali syčení za dveřmi. Pak jsme si natírali poškrábaná místa lihem a jódem z lékárničky. Manželka v ložnici brnkla šéfovi a vysvětlovala, že náš kocour se zbláznil, doškrábal nás a že musíme místo do práce jet na pohotovost. Pak jsem volal já a doslova slovo od slova opakoval to samé svému šéfovi. A najednou…
Země se pohnula, jako by se nadechla. Dům se zalomcoval. V kuchyni praskla a rozlétla se okna, ve vaně prasklo sklo. Mobil mi vypadl z ruky na zem. Nastalo hrozivé ticho. Zapomněli jsme na kocoura, vyběhli ze ložnice a v kuchyni jsme vykoukli z okna ven.
Před domem zela obrovská jáma. Všude kolem ležely kusy aut. Byla to malá dodávka souseda, jezdila na plyn, naložená několika bombami. Zřejmě proto vybouchla. Na parkovišti byly auta převrácená na střechu a bezmocně otáčela koly jako želvy. V dálce už se ozývaly sirény policie a záchranky.
Zaraženi neskutečností jsme se s manželkou obrátili ke kocourovi.
Seděl v koutku, tiskl k hrudi zlomenou pravou přední tlapku a tiše brečel.
Manželka vykřikla, běžela k němu a vzala ho do náruče. Sáhl jsem do kapsy pro klíče od auta a běželi jsme po schodech dolů výtahem jsme nečekali. Celých sedm pater jsme proletěli mlčky, beze slova.
Ať mi odpustí všichni, kdo při výbuchu utrpěli, ale my měli svého zraněného.
Naše auto stálo naštěstí za domem. Naskočili jsme dovnitř a uháněli k našemu známému veterináři. V duši mě hryzaly výčitky jako by mi tam škrábal kočky sám Bohuslav Martinů, právě když z rádia hrál jeho Český tanec.
Za hodinu vyšla manželka od doktora s naším pokladem v náručí a on? On všem v čekárně hrdě ukazoval ovázanou tlapku. Když se dozvěděli, co se stalo, návštěvníci povyskakovali a začali ho hladit.
Doma se manželka pustila do smažení kocourových oblíbených kapřích filetek. Jak to má rád: bez kostí, s křupavou kůžičkou na úhledné hromádce. Pro mě zbyly kousky, co nechtěl.
Kocour, kulhající na třech, přišel ke svému talířku a zkroušeně mi pohlédl do očí. Snažil se nasadit pohrdavý pohled, ale místo toho udělal grimasu bolesti.
Byl jsem zaneprázdněný, pospíchal jsem. Když jsem skončil, došel jsem k jeho misce a položil tam svoji porci ryby pečlivě zbavenou kostí.
Kocour na mě užasle zíral. Pravou tlapku tiskl k hrudi, tiše a tázavě zamňoukal.
Zvedl jsem ho do náruče, přiblížil k obličeji a zašeptal:
Možná jsem smolař, ale když mám takovou ženu a takového kocoura, jsem ten nejšťastnější smolař na světě. a políbil jsem ho na ňufák.
Kocour předením zamručel a šťouchl mě svou velkou hlavou do tváře. Položil jsem ho na zem a on, přes bolest, se pustil do své ryby, zatímco my s manželkou jsme se objímali a usmívali se na něj.
Od té doby spí kocour jen se mnou. Dívá se mi do očí a já prosím Boha jen o jediné:
Abych co nejdéle mohl vidět jeho a moji ženu vedle sebe.
Víc už nechci.
Opravdu.
Protože to je opravdové štěstí.
