Katka už nevydrží, jak s ní rodiče zacházejí. Poprvé v životě utnula rozhovor s maminkou, v afektu hodila telefonem o zeď a rozbila ho. Přestože si uvědomuje, že její reakce byla přehnaná, nedokáže potlačit bouři emocí, která v ní vře vztek, zatrpklost a pocit bezmoci. Slzy jí tečou po tvářích kvůli chaosu v duši, vnímá vážnost celé situace.
Katka pracuje ve dvou zaměstnáních, ale od rodičů nemá žádnou podporu, což jen zvyšuje její frustraci. Uvědomění, že se rodiče vždy věnovali pouze její sestře, ji bodá u srdce. I když chápe, že by měla být šťastná za sestru, myšlenky na peníze ji nedají pokoj.
Její mobil stále zvoní, první hovor je od maminky, která ji žádá o půjčku. Vzhledem ke svým vlastním finančním problémům Katka odmítá. Poté přijde pozvánka na kolaudaci nového bytu její sestry, ale Katka opět odmítne. O několik dní později ji navštíví maminka; Katka doufá, že přišla, aby se omluvila za žádost o peníze na byt její sestry, když ví, v jak těžké situaci se Katka nachází.
Místo omluvy se rozhovor přiostří. Maminka má pocit, že se Katka cítí dotčená, a zpochybňuje její posedlost penězi. Katka se snaží vysvětlit, že nejde pouze o finance. Zdůrazní, že má problémy s hypotékou, o nichž rodiče dobře vědí, ale zdá se, že je ignorují. Její maminka se odmítne o tom bavit přímo a obviňuje Katku, že myslí jen na peníze.
Katka je hluboce zraněná a hádají se spolu. Vyjadřuje touhu po uznání a lásce, ptá se, jestli udělala něco špatného, že je vůči ní přístup rodičů tak odlišný v porovnání se sestrou. Po této výměně je Katka emočně vyčerpaná, přesto přemýšlí, jak pokračovat dál a snaží se najít cestu, jak získat v rodině klid a lásku.
