Teď už budete mít své vlastní dítě a ona by se měla vrátit zpátky do dětského domova.
“Tak kdy už se můj syn dočká dědice?” Dana Zelenková se podrážděně podívala na svou snachu, která seděla za stolem.
“Vždyť víte stejně dobře jako já, že se už tři roky snažíme,” těžce si povzdechla Hanka. Každé jejich setkání začínalo stejnou otázkou. Co má dělat? Doktory ujišťují, že ani ona, ani Radek nemají žádný problém.
“To tedy ano. Jste svoji už tolik let, a dítě pořád nikde,” žena se ušklíbla s pohrdavým výrazem. “Asi jsi měla pěkně rozverné mládí.”
“Dano, to si nemůžete odpustit ty narážky?” dívka to už nevydržela a zaklapla notebook. Pracovat už dnes stejně nemá cenu. “Dala jsem někdy důvod? A vůbec, přestaňte se mnou mluvit tímhle tónem!”
“A co jako?” tchyně hraně zvedla obočí. “Poběžíš si stěžovat Radkovi? Nebojíš se, že se postaví za mě? Jsem přece jeho matka!”
Odpovědí jí bylo pouze zabouchnutí dveří. Hance samozřejmě ani nenapadlo si Radkovi stěžovat. Ne proto, že by stál za matkou, ale prostě ho nechtěla trápit.
***********************************************
Vztahy s tchyní byly od samého začátku napjaté. Daně na Hance vadilo všechno. Moc obyčejná, špatně se prý obléká, vaří postaru a nepořádně… Ani ten seznam už dál nemá cenu vypisovat. Dana Zelenková sňatek syna odmítala od samého počátku a tlačila na něho, ale naštěstí si Radek dokázal stát za svým.
Vzali se. Dana se naoko trochu uklidnila, hlavně proto, že mladí se odstěhovali do vlastního bytu, do třípokojového na okraji Plzně, daleko od jejího paneláku v centru.
Ale ani půl roku neuplynulo a Zelenková našla nový důvod k výtkám absence dětí.
Nejdřív to Hanka brala s humorem, že jsou mladí a chtějí si ještě užít, něco dokázat v práci. Jenže Dana tvrdě trvala na tom, že dítě je třeba mít co nejdřív. A nejlépe víc než jedno.
Hanka nakonec podlehla nátlaku dominantní ženy a pustili se s Radkem do plánování rodiny. Jenže se začaly hromadit problémy. Tři roky po testech, lécích a vyšetřeních bez výsledku.
Jeden z lékařů naznačil, že by příčinou mohl být stres. Zelenková jen mávla rukou a řekla, ať mladí změní doktora.
******************************************
Po další “povzbuzující” schůzce s tchyní jen překlikávala Hanka sociální sítě, snažíce se zahnat smutek. Fotky maminek a dětí jí drásaly srdce, dítě si opravdu přála ne kvůli Daně, ale pro sebe.
Jednou narazila na příspěvek zaměstnankyně z dětského domova v Plzni tolik opuštěných dětí
Hanka zaváhala. Dokázala by milovat cizí dítě? Před očima jí vyvstala rozesmátá malinká holčička, natahující k ní ruce. Rozhodla se, vzala klávesnici a začala hledat, jak probíhá adopce.
Papírování bylo spousta, potřebná lékařská prohlídka a kopce úředních razítek, ale touha po dítěti byla silnější než strach z úřadů.
Zbývalo už jen získat Radkův souhlas. Hanka se obávala, jak na to zareaguje, ale on překvapivě souhlasil a navrhl, že by bylo nejlepší adoptovat miminko ještě z kojeneckého ústavu. Domluvili se.
Po nějaké době se jejich malá rodina rozrostla. Hned na první návštěvě jim padla do oka půlroční holčička, Vendulka. Zamilovali se do ní na první pohled. Jediný, kdo byl zásadně proti děvčátku, byla samozřejmě Dana, ale její názor už nikoho nezajímal. Radek dokonce hrozil, že se odstěhují pryč, jestli bude dělat scény. Musela se smířit a před známými předstírat, jak vnučku miluje.
Uteklo sedm let. Vendy dokončila první třídu a měla spoustu kamarádek. Byla hodná a snaživá, Hanka si dcerku nemohla vynachválit.
V létě vyrazili k moři na dovolenou do Chorvatska. Slunce, teplé vlny, bílý písek K naprostému štěstí nechybělo nic. Zvlášť když Dana zůstala doma a nemohla Heleně kazit náladu.
Ke konci dovolené se Hanka začala cítit špatně. Nikomu se ale nesvěřila, nechtěla dělat starosti. Po návratu domů zamířila hned k lékaři.
Přesto si Radek všiml, že něco není v pořádku, tak trval na tom, aby jeli dřív. Slíbil, že se k moři vrátí o zimních prázdninách. Musela souhlasit.
Výsledky vyšetření byly pro oba překvapením, ale obrovskou radostí čekali dítě. Nejvíc se těšila Vendy, která se už viděla jako starší ségra.
Dana Zelenková se to dozvěděla až o několik měsíců později, když bylo těhotenství zřejmé. Když si vyčíhla chvilku, kdy byl dům prázdný, vtrhla za Hankou.
“Ptát se, proč jste to dřív neřekli, nebudu,” vychrlila hned od dveří a zadívala se na Hannin břich. “Ale mám jinou otázku.”
“Jakou?” Hanku zamrazilo.
“Kdy vrátíte Vendulku do dětského domova?” Zeptala se smrtelně vážně. “Teď budete mít svoje dítě, ta přijatá už v rodině nemá místo.”
Hanka se rozklepala. Nemohla uvěřit, co slyší. Jak tohle může někdo říct o dítěti, které je nedílnou součástí rodiny?
“To myslíte vážně?”
“Samozřejmě,” sykla Dana a upřela na ni pohled. “Tak kdy?”
“Vypadněte,” procedila Hanka mezi zuby, bráníc se fyzickému napadení hosta. “A už sem nikdy nechoďte.”
Vytlačila překvapenou Danu ze dveří a chvíli se snažila uklidnit. Zavolat Radkovi? Ten má dnes důležité jednání… Ale stejně si s ním o tom bude muset promluvit.
*********************************************
Naštvaná Dana zamířila rovnou na Radkovu firmu. Bez ohledu na sekretářku vtrhla do kanceláře.
“Tvoje ženuška mě právě vyhodila, jako bych byla cizí,” vyštěkla.
“Taky tě zdravím,” povzdechl si Radek. “Co jsi jí proboha řekla, že moje klidná žena ztratila nervy?”
“Jen jsem se zeptala, kdy konečně tu holku vrátíte do děcáku,” Dana se uvelebila v křesle, naštvaně se dívala na syna. “Konečně budete mít vlastní dítě. Potřebuje vaši péči a peníze.”
“Jak tě něco tak odpornýho mohlo vůbec napadnout?” Radek naštvaně zlomil v ruce propisku. “Nikdy Vendulku nikam nedáme. Je to moje dcera, ať se ti to líbí, nebo ne.”
“No dovol? To je jen přijatá holka. Už je navíc docela velká, pochopí, když jí to vysvětlíte.”
“Nesmíš jí nic říct,” podtrhl Radek, praštil do stolu. “Rozumíš?”
“A jak mě chceš zastavit?” ušklíbla se Dana a odkráčela. “Ta holka do rodiny nepatří, a udělám všechno pro to, aby tu nebyla.”
Radek ještě dlouho hleděl na zavřené dveře. Jeho asistentka omluvně nakoukla, ale on ani nereagoval. Přemýšlel, co podniknout.
Nakonec sáhl po telefonu
****************************************
Hanka šla pomalu parkem a s úsměvem pozorovala Vendulku, jak se točí kolem ročního brášky. V roli starší sestry se našla.
Na vedlejší lavičce dvě ženy pomlouvaly snachy. Hance myšlenky zase ulétly ke tchyni.
Od toho posledního incidentu se už nepotkaly. Radek během týdne všechno zařídil a přestěhoval rodinu z Plzně až na Moravu. Chápal, že je to jediný způsob, jak Geli uchránit. Věřil, že Dana by klidně všem prozradila, že je Vendulka přijatá.
Teď žijí klidně. Mají milovanou dcerku, malého synka a brzy čekají třetí miminko.
Radek občas volá otci. Ví od něj, že jeho matka neustává. Nyní přestala obtěžovat jeho ženu a zaměřila se na svou čerstvě vdanou dceru. Ten jí upřímně přeje pevné nervy.
Každý má svůj život. Radek je na rodinu moc pyšný a šťastný a přeje všem to stejné.
