Svatba nebude
Proč jsi dneska tak potichu? zeptala se Květa. Vždyť jsme se domluvili, že v sobotu pojedeme vybírat nábytek do ložnice. Jseš nějaký smutný. Co se děje?
Ladislav věděl: teď, nebo nikdy. Ale říct to musel teď.
Květo Potřebuju ti něco říct. O svatbě.
Květa na ten rozhovor čekala dlouho. S Ladislavem se dohodli, že oslava bude malá, ale stejně poznala, že Ladislav by pro ni chtěl velkou svatbu, s hostinou, kameramanem, svatebním koordinátorem Jak jen se těšila na ten rozhovor!
Prosím tě, žádné dlouhé úvody. Myslím, že vím, co teď řekneš, usmála se Květa.
Ale Ladislav pronesl:
Odložme to Pojďme svatbu zatím odložit.
To nebyl rozhovor, na jaký se připravila.
Odložit? zůstala koukat. Odkud na to přišlo? Proč? Před chvílí jsme vybírali oznámení sám jsi je chtěl! Domlouvali jsme hosty. Ty už mě nechceš?
Jak ve filmu čekala, že řekne, že už necítí co kdysi.
Ale Ladislav nehrál podle scénáře.
S penězi je to teď těžké, zamumlal, výplatu nám dávají pozdě. Nejde nám šetřit. A No Vždyť spolu bydlíme teprve půl roku. Možná spěcháme, co myslíš?
Spěcháme? zalkla se Květa. Láďo, chodíme spolu tři roky! Tři roky vztahu a půl roku společné domácnosti je pro tebe spěcháme?
Ladislav už nevypadal tolik vyplašeně.
Nebuď zbytečně prudká, Květo. Nechci se hádat. Je to jen pauza. Jen pauza. Nechci tě opustit, svatbu jsem si rozmyslel jen je to drahé.
Dobře Tak se vememe jen spolu a pak to oslavíme s přáteli.
Květo, to nebude opravdová svatba.
No a co! Trhni si!
Ale vždyť ty jsi snila
Přežiju to!
Zvláštní výmluvy.
Květo
Povídej upřímně. Stalo se něco? Už mě nemiluješ? Nebo nedejbože, potkal jsi někoho jiného? Je to drahé je fakt slabá výmluva.
Ladislav zavrtěl hlavou.
Ne, Květo, opravdu ne. Jen bych chtěl, aby bylo všechno perfektní, rozumíš? Teď to zařídit perfektně fakt nezvládnu. A taky půl roku je ještě krátká doba. Musíme zjistit, jestli nám to klape tak, jak má
Mělo to logiku ale Květa v tom slyšela něco znepokojivého. Ladislav byl málokdy tak přesvědčivý, když šlo o přesvědčování jí. A on byl právě ten, kdo tlačil na rychlou svatbu.
Předstírala, že věří.
Od té doby už nebyl jen jejím klukem stal se ideálním partnerem, dával víc pozornosti každé maličkosti, umýval nádobí, ptal se na její přání v obchodě Jen chodil zamračený, s pohledem upnutým ke stropu v nočních hodinách, sotva šeptal: Nic mi není, jen jsem unavený.
Květa se snažila nebýt vtíravá. Později, později, později šeptal její vnitřní hlas.
Po nějaké době je pozvali k Ladislavovým rodičům. Květa se dlouho zdráhala. Nechtělo se jí tam. A Ladislav už o svatbě nemluvil jeho rodiče se určitě zeptají, bude to trapné.
Ale jeli.
Svatební téma samozřejmě padlo při večeři.
Tak kdy už nás opravdu potěšíte? zeptala se pošilhávající paní Marie, když táta odešel sledovat televizi. Už jsme si vyhlídli sál na hostinu, místa pro dvacet lidí. Kdy rezervovat?
Ladislav seděl se stejně kyselou tváří jako Květa. Co mají rezervovat? Nic nebude.
Mami, už jsme říkali. Odkládáme, zamumlal Láďa.
Odkládáte? Proč? Nemáte peníze? Láďo, jako chlap jsi na to měl myslet!
Po večeři, zatímco muži fascinovaně zkoumali rozebraný a stejně neopravený gramofon, Květa zamířila do koupelny upravit si vlasy. Čisťounko tam bylo, až se bála dýchat, jediný šampon a sprchový gel nic víc, protože paní Marie měla veškerou kosmetiku v ložnici. Květa se vždycky divila, že se jí to chce pořád nosit tam a zpět.
Utírala si obličej ručníkem a v tom zaslechla zvuk. Za zdmi koupelny se šeptání obvykle šíří. Ladislav mluvil na kuchyni s mámou. A Květa slyšela:
Láďo, přemýšlíš o rozchodu s Květou?
Květa ztuhla s ručníkem v ruce. Cože? Nechtěla si namlouvat, že se přeslechla. Opatrně dosedla na studené kachličky a přitiskla ucho ke zdi.
Mami, už jsem říkal, jen to odkládáme. Nerozcházíme se.
Odkládáte, výmluva! zasyčela paní Marie. Vidím přece, jak se trápíš. Na co ti bude, vždyť to není žena pro tebe. Manželka má poslouchat, a ona Proč si ji brát, jestli se do roka rozvedete?
Mám ji rád, mami, odpověděl Ladislav.
Květa na okamžik zjihla.
Další věta matky ji ale rychle vrátila do reality.
Máš ji rád, že? Je to potvora mazaná, říkala jsem ti to! Ještě není tvá žena, a už tě staví proti nám. Zapomněl jsi na sestru, už ani na chatu nejezdíš Mění tě, a ne k lepšímu.
Květa seděla u stěny jako přilepená. Proti nim ho nikdy neponoukala byla vždycky slušná, i když pan Josef zkritizoval její nový účes tak, že málem urazil. Pomlčela.
Nepamatovala si jediný moment, kdy by Ladislava schválně štvala proti rodině. Naopak často ho postrkovala, aby za rodinou chodil. Věděla přece, jak moc mu na tom záleží.
A najednou ji to trklo: to odkládání svatby není o penězích. Za tím je jeho maminka, která jí s úsměvem lže!
Květa se vrátila měla jasno.
Vida, Květinka je zpátky! radostně vítala paní Marie. Právě jsme se bavily, že byste neměli otálet s úředním papírem. Mladí by neměli žít na psí knížku.
Jakéže milé.
Máte pravdu, paní Marie, kývla Květa. Nechceme moc otálet. Až něco našetříme, jdeme na radnici. Co říkáš, Láďo?
Jasně, Květo, skoro už jsme svoji, přitakal.
Tu noc v autě se Ladislav pokoušel obejmout ji, Květa se pořád odtahovala. Nevěděla, jak začít. Má to vůbec cenu? Když ji Ladislav kvůli rodičům neopustil, asi ji opravdu má rád Ale svatbu zrušil.
Byl jsi divný, když tvoje máma začala mluvit, řekla, zatímco za oknem mizela světla Smíchova.
Já? Jen nám spěchá se svatbou, to je celé
Nelži. Nechce, abychom se brali. Říkala, že jsem tě postavila proti ní. A že chce, abychom se rozešli.
Ladislav nervózně sevřel volant.
Slyšelas to? Květo, máma se bojí, že na ni zapomenu Běžné. Neber to vážně. Zvykne si.
Květa ty řeči o přivázaném synáčkovi nebrala. Spíš ji trápila Ládova slova. Nezastal se jí, jen přitakával, aby nebyl konflikt.
O svatbě už se nemluvilo. Ladislav nadále chodil jako někdo, kdo rozkousal citron, a na každý náznak plánování odpovídal: Možná později
Pak jednoho večera nechal Ladislav odemčený telefon.
Jen mrknu na čas, jen na chvilku nebudu číst zprávy no, okem koutkem
Na displeji poslední zpráva od jeho sestry, Lucie. Lucie byla o dva roky mladší než Květa, ale pořád se chovala na dvanáct. Nepracovala, nestudovala, bydlela s rodiči a stále na jejich útraty.
Zpráva byla jasná:
Jasně, peníze neuvidím. Zase jsi pod pantoflem. Tak si žij s tou holkou, když je ti dražší než rodina.
Květa četla znovu. Zase pod pantoflem.
Něco jí docvaklo
Ještě než přišlo odložení svatby, Lucie často Ladislavovi volala, že potřebuje peníze. Květa tehdy nevydržela a řekla:
Láďo, je jí sedmadvacet, bydlí s rodiči a žádá tě o peníze na blbosti. Neměla by aspoň trošku pracovat? Nemáme nafukovací peněženku.
Normálně by nezasáhla, ale v domácnosti měla i ona svůj vklad a nepotřebovala podporovat jeho příbuzné. Ladislav nakonec kývl: Máš pravdu, Květo. Dlouho už to tak nejde.
A teď bylo jasné, kdo štve rodinu proti ní.
Vzala telefon, otevřela chat s Lucií, zkopírovala zprávu a poslala si ji na svůj mobil, jako důkaz. Pak telefon položila zpět.
Ladislav se vracel s nákupem:
Mám chleba, i tu tvoji oblíbenou čokoládu s lískovci. Přemýšlel jsem, Květo, že bychom třeba někam zajeli
Láďo, přerušila ho.
Copak? Čekala jsi snad někoho jiného? žertoval.
Ale Květa se neusmála.
Co ti to píše Lucie? zeptala se.
Ladislav si vzpomněl, jak je dobré být v ofenzivě:
Díváš se mi do telefonu?
Klasická obrana. Snaží se to otočit.
To je jedno, co dělám, Láďo. Vysvětli mi to teď.
V několik vteřin mu přes tvář přejelo snad deset emocí: vztek, panika, smutek.
Ale jdi, Květo, ona je jen uražená, ještě je mladá.
Uražená kvůli čemu? Že jsem jí řekla, ať si hledá práci?
No, byla zvyklá, že vždycky může za bráchou. Ale dohánět se na penězích zvyknout těžko. Přejde to, neboj.
Ona štve tvoje rodiče?
Asi jo, připustil Ladislav. Snažil jsem se vysvětlit, že jsou to naše peníze, že Lucie už by mohla Máma hned: Květa tě má pod palcem, na rodinu jsi zapomněl! Ale já si to nemyslím
Ale svatbu jsi zrušil Dobře. Ona rodinu poštvala. Chápu. Nechci se s nimi už stýkat. Ale co ty? Chceš si mě vůbec vzít, nebo jen odkládáš, protože se bojíš mámě říct ne?
Samozřejmě chci! Ale teď to nejde Možná, až to bude lepší
Tak tady to má.
Víš, Láďo, přišla jsem na jednu věc Nechci se vdávat za někoho, kdo si není jistý city a bojí se každého kýchání svojí sestry. Ještě že jsme svatbu zrušili.
