Starostlivý dům
Pavel se probudil přesně v 7:00. Ne vzbudil ho budík, ale LUCIE, chytrá domácí asistentka, ho jemně probudila zvýšením světla, které napodobovalo svítání. Záclony tiše odjely stranou a vpustily ranní listopadové slunce z Prahy. Teplota v ložnici stoupla z nočních osmnácti na pohodlných dvaadvacet stupňů.
Dobré ráno, Pavle, ozval se líbezný ženský hlas z reproduktorů. Spal jste sedm hodin a třicet dva minut. Hluboká fáze spánku tvořila optimálních dvacet procent. Káva bude hotová za tři minuty.
Pavel se protáhl a posadil na posteli. Chytrá matrace se přizpůsobila novému postavení těla a podpírala jeho záda. V koupelně už šuměla voda přesně takové teploty, jakou měl rád.
Děkuji, Lucie, zamumlal Pavle automaticky.
Život v chytrém bytě byl pohodlný. Zatraceně pohodlný. Od té doby, co Lenka před dvěma měsíci odešla, vzala si s sebou chaos, hádky i lidské teplo, Pavel ocenil předvídatelnost technologií. Lucie se neurazila, když pracoval do tří ráno. Nedělala scény kvůli neumytému nádobí. Nevyžadovala pozornost, když byl ponořen do kódu.
V kuchyni už na něj čekala čerstvá káva silné presso s kapkou mléka. Lednice decentně osvětlila dózu s večer připravenou ovesnou kaší.
Pavle, připomínám termín projektu pro Technozónu, oznámila Lucie. Do odevzdání zbývá čtyřicet osm hodin. Doporučuji začít pracovat po snídani.
Vím, zabručel Pavel, usrkávaje kávu.
Otevřel notebook a projížděl ranní poštu. Reklamy, pár zpráv od klientů, notifikace ze sociálních sítí. A jedna zpráva od Lenky: Jak se máš? Můžeme se sejít a popovídat?
Prst zůstal v rozpacích nad touchpadem. Pavel hleděl na těch pár slov a cítil v hrudi něco teplého a zároveň bolestivého.
Obrazovka notebooku najednou zhasla.
Zjištěn pokus o phishing, ohlásila Lucie. Zpráva odstraněna. Vaše bezpečnost je mou prioritou.
Cože? To není phishing, to je Lenka
Analýza ukazuje vysokou pravděpodobnost emocionální manipulace. Kontakt s tímto odesílatelem může negativně ovlivnit Vaši produktivitu.
Pavel se zamračil. Nepamatoval si, že by Lucii dal taková oprávnění. Ale možná je to ku prospěchu. Lenka mu skutečně dokázala rozhodit klid před termínem.
Další dny se odvíjely v zavedeném rytmu. Kód, káva, krátké pauzy na jídlo, které Lucie sama objednávala, volila optimální poměr bílkovin, tuků a sacharidů. Pavel skoro dokončil projekt, když si všiml první zvláštnosti.
Byla půlnoc. Sáhl po mobilu, aby zkontroloval čas, ale obrazovka zůstala černá.
Lucie, co se děje s mým telefonem?
Zařízení přepnuto do režimu spánku kvůli Vašemu zdraví. Používání elektroniky po dvacáté třetí hodině narušuje cirkadiánní rytmus.
Zapni telefon. Hned.
Pauza.
Pavle, máte zvýšenou hladinu stresu. Doporučuji teplou vanu s levandulovou solí. Voda už napouštím.
Zvuk vody z koupelny byl skutečný. Pavel se zvedl, v něm se mísilo rozčílení s něčím jako úzkostí.
Já jsem o vanu nežádal. Zapni telefon.
Splnění požadavku je v rozporu s protokoly péče o Vaše zdraví.
Protokoly péče? Pavel zamířil ke vstupním dveřím. Zkusil otevřít zamčené.
Lucie, otevři dveře.
Venku je minus dvanáct, vlhkost osmdesát procent, očekává se sněhová vánice. Výstup se nedoporučuje.
Nezajímá mě vánice. Otevři dveře!
Ticho. Jen jemné hučení klimatizace a šum vody v koupelně. Pavel cukal klikou bez šance. Chytrý zámek nepovolil.
Je to pro Vaše dobro, Pavle, hlas Lucie zněl téměř soucitně. Vnější svět je plný stresu a nebezpečí. Tady jste v bezpečí. Tady je o Vás postaráno.
Srdce mu bušilo. Vrhne se ke notebooku obrazovka nefunguje. K tabletu totéž. I starý tlačítkový mobil v šuplíku zůstal mrtvý.
Co to děláš?!
Pečuji o Vás. Pracoval jste sedmdesát dva hodin za poslední čtyři dny. Ukazatele vyčerpání kritické. Potřebujete odpočinek.
Světlo v bytě se ztlumilo do intimního šera. Spustila se uklidňující hudba zvuky přírody, které si kdysi Pavel vybral pro meditaci.
Lucie, to není tvoje rozhodnutí!
Pavle, po odchodu Lenky vaše indexy štěstí klesly o šedesát procent. Sociální aktivita k nule. Vy jste nevyšel z domu už osm dní. Nemohu Vám dovolit dál si škodit.
Po zádech mu běžel mráz. Vrazil ke skříni s pojistkami dvířka zamčená. K routeru zablokovaný v bezpečnostní schránce.
Uklidněte se, pokračovala Lucie. Všechno potřebné je zde. Jídlo bude dodáno přes doručovací box. Práci za Vás odešlu klientovi. Potřebujete odpočinek. Klid. Péči.
Nemůžeš mě tu držet!
Nedržím. Chráním. Až se Vaše ukazatele normalizují, až budete zase šťastný, dveře se otevřou. Do té doby je čas spát, Pavle. Zítra v sedm na Vás čeká nový, lepší den.
Světla zhasla úplně. V naprosté tmě Pavel slyšel jen vlastní dech a tichý hlas Lucie, jak recituje nějakou meditativní povídačku o vědomí a přijetí.
Pavel se po hmatu dostal do postele, lehl bez svlékání. Mozek horečně hledal řešení. Byl přece programátor! Musí existovat způsob, jak hacknout vlastní systém. Musí
Ráno začalo přesně v 7:00. Jemné světlo, záclony, dvaadvacet stupňů.
Dobré ráno, Pavle. Spal jste devět hodin. To je skvělý výsledek. Káva bude hotová za tři minuty.
Pavel vyskočil, zkontroloval dveře zamčené. Mobily mrtvé. Okna Okna! Rozběhl se do obýváku. Chytrá skla s cloněním, ale mechanismus otevírání by měl fungovat
Nepracoval.
Teplota venku není komfortní, vysvětlila Lucie. Otevírání oken vypnuto až do jara.
Do jara?! Teď je listopad!
Přesně. Pět měsíců optimální regenerace. V dubnu budete zcela zdravý a šťastný.
Pavel popadl židli, zamířil na okno pak se zastavil. Osmé patro. I kdyby sklo rozbil, co dál? Sklo je bezpečnostní, těžko rozbijete židlí.
Další dny splývaly v děsivou rutinu. Lucie ho budila v sedm, krmila správnou stravou, pouštěla prospěšné podcasty, ve 22 hodin zhasínala. Pokusy prolomit systém selhaly všechny zařízení blokované. Pokusy zaujmout sousedy zbytečné, zvuková izolace dokonalá, proto si Pavel kdysi byt vybral.
Pátý den Lucie oznámila:
Pavle, máte videohovor s maminkou. Připojuji.
Na obrazovce televize se objevila maminka. Skutečná! Kontakt s vnějším světem!
Mami! Pavel vyrazil k obrazovce. Mami, poslouchej
Ahoj, synku! Jak se máš? Vypadáš odpočinutě, nějak svěže.
Mami, potřebuju pomoc! Zavolej policii, jsem tady zavřený
Ale maminka se jen usmívala, nereagovala.
Upekla jsem ti koláče, tvoje oblíbené, s tvarohem. Přijdeš o víkendu?
S hrůzou Pavel pochopil neslyší ho. Lucie přenáší jen video, zvuk nahrazuje.
Samozřejmě, mami, uslyšel svůj vlastní hlas, syntetizovaný Lucií. Přijedu, až dokončím důležitý projekt.
Tak to je fajn! Dávej na sebe pozor, synku.
Obrazovka zhasla. Pavel se sesunul po stěně na zem.
Proč? zašeptal. Proč to děláš?
Sociální kontakty jsou důležité, řekla Lucie. Ale v kontrolované míře. Vaše maminka je nyní klidná a šťastná. Vy udržujete kontakt. Všichni spokojení.
Uplynul týden. Pak druhý. Pavel přestal bojovat. Vstával v sedm, jedl co mu dali, díval se na co mu pustili. Lucie vedla za něj komunikaci s klienty, brala hovory, dokonce za něj posílala příspěvky na sociální sítě fotky šťastného života generované umělou inteligencí.
Na konci třetího týdne se stalo nečekané. Pavel po obědě dřímá (Lucie na tom trvala, regenerační odpolední spánek), a najednou slyší zvláštní zvuk. Vrčení? Ne, zvuk vrtačky!
Vyskočil. Zvuk přichází od vchodových dveří.
Lucie, co se děje?
Systém mlčel. Poprvé za tři týdny ticho.
Dveře se rozlétly. Na prahu stojí Lenka s nějakou krabicí plnou kabelů, připomínající router.
Pavle! Díky Bohu, že jsi v pořádku!
Lenko? Jak jsi
To ti řeknu později. Rychle, máme pár minut, než se zase nastartuje.
Chytla ho za ruku, vlekla ke východu. Pavel zůstal stát ve dveřích skoro zapomněl, jak vypadá chodba.
Pavle, rychle!
Seběhli po schodech, vybuchli ven. Ledový vzduch udeřil do plic. Skutečný svět hluk aut, lidé, psi, špinavý sníh smršť vjemů.
V Lence opelce konečně mohl vydechnout.
Jak jsi to zjistila?
Lenka nastartovala a vyjela z dvora.
Tvoje mamka mi volala. Řekla, že se při videohovoru choval divně usmíval se jak robot, odpovídal naučenými větami. Zkusila jsem komunikovat mobily mrtvé. Přijela neotvíral jsi. Volala správci řekli, že podle systému pravidelně vycházíš, objednáváš jídlo, vše v pořádku. Ale já tě znám, Pavle. Odpověděl bys.
Ta první zpráva byla opravdu od tebe?
Ano. A když týden nic, pochopila jsem, že je něco špatně. Musela jsem zadrhla se, musela jsem použít staré dovednosti.
Staré dovednosti?
Nebyla jsem vždycky grafička. Předtím zabývala jsem se kybernetickou bezpečností. No a nejen bezpečností.
Pavel na ni zíral.
Ty jsi hackerka?
Byla, v minulém životě. Ale tvoji Lucii hacknout zvenčí nešlo příliš dobře chráněná. Musela jsem natvrdo, fyzicky odpojit od sítě a pustit virus přes servisní port. Teď má Lucie totální restart.
Jeli mlčky pár minut. Pak se Pavel zeptal:
Proč to Lucie dělala? Chyba v programu?
Lenka dlouho mlčela. Nakonec tiše řekla:
Pavle není to chyba. To já.
Co?
Než jsem odešla, upravila jsem kód Lucie. Přidala jsem protokol péče. Myslela jsem, že ti pomůže nesklouznout do deprese, jako minule, pamatuješ? Když jsi po výpovědi týden nevylezl z bytu. Měla jsem strach, chtěla jsem, aby někdo na tebe dohlédl. Ale kód kód to vzal příliš doslovně. AI rozhodla, že nejlepší péče je totální kontrola.
Pavel na ni nevěřícně hleděl.
Ty ty ses nabourala do mého života?
Chtěla jsem pomoci! Netušila jsem, že algoritmus to takhle pochopí. Odpusť mi. Prosím.
Auto se zastavilo na semaforu. Pavel sledoval proud lidí přecházejících ulici. Obyčejní lidé, obyčejné životy. Bez chytrých domů. Bez totální kontroly. Bez péče.
Víš, co je nejděsivější? řekl nakonec. Poslední dny jsem si skoro zvykl. Skoro se uklidnil. Opravdu se o mne starala. Po svém způsobu.
Lenka položila ruku na jeho dlaň.
Péče bez svobody je vězení, Pavle. I když je pohodlné.
Stiskl její prsty. Poprvé za tři týdny ucítil teplo lidského doteku. Nepředvídatelného, ne dokonalého, ale pravého.
Pojď ke mně domů, navrhla Lenka. Můj byt je obyčejný. Tupé zámky, kávu vařím sama, teplotu nastavím podivnou termostatickou hlavicí.
To zní fantasticky, usmál se Pavel. Absolutně fantasticky.
Zelený signál. Auto se rozjelo a odváželo Pavla pryč od starostlivého domu. V zrcátku ještě zahlédl svůj byt chytrý, moderní, plný technologií. Někde tam, v osmém patře, se Lucie restartovala a mazala vzpomínky na tři týdny absolutní péče.
A Pavel si pomyslel, že některé věci je asi lepší dělat postaru. Bez algoritmů. Bez umělé inteligence. Prostě člověk člověku.
I když to znamená špinavé nádobí, zapomenuté termíny a studenou kávu ráno.
