Aktualizace k dispozici
Poprvé mobil zazářil rudě přímo během přednášky. Nejen že by se rozsvítil displej celý ten starý, poškrábaný cihlový telefon Petra se rozsvítil jako žhnoucí uhlík, v němž někdo zažehl plamen.
Petře, hele, ten ti co nevidět bouchne, zašeptal Jirka z vedlejší lavice, odhrnující loket dál. Říkal jsem ti to: nestahuj ty pirátské verze.
Docentka ekonometrie právě psala cosi na tabuli, učebnou šuměla tichá konverzace, ale ta zář rudě rudá pronikala i skrz látku jeho džínové bundy. Mobil vibroval ne v obvyklých, trhaných vlnách, ale plynule, jako by mu v kapse tlouklo druhé srdce.
Dostupná aktualizace, ukázalo se, když Petr nakonec nedokázal odolat a vytáhl telefon z kapsy. Pod oznámením se objevila ikona nového programu: černý kruh s tenkým bílým znakem, napůl runa, napůl stylizované písmeno M.
Mrkl. Těchhle ikonek už viděl stovky čistý minimalismus, moderní font, prostě to, co frčí. Jenže uvnitř cítil sevření: jako by se tohle nové něco nedívalo na svět, ale přímo na něj.
Název: Mirra. Kategorie: Nástroje. Velikost: 13,0 MB. Hodnocení: žádné.
Stáhni to, ozvalo se tiše zprava.
Petr trhl hlavou. Vedle něj seděla jen Radka, zabořená do sešitu. Hlava pořád dole.
Co jsi říkala? nahnul se k ní.
Prosím? Radka se překvapeně zvedla. Já jsem nic neřekla.
Ten hlas nebyl ženský ani mužský, nebyl šeptem ani zvukem. Prostě se vynořil v jeho hlavě, jako tichá notifikace, co vyskočí na displeji.
Stáhni to, zopakovalo to. Vtom obrazovka blikla: Instalovat?
Petr polkl. Patřil k těm, co zkouší všechno nové, testují betaverze, hrají si s ROMkami, lezou do nastavení, kam normální člověk nesmí. Ale tohle bylo zvláštní i na něj.
A přesto prsty už tlačily na Ano.
Instalace byla okamžitá jako by aplikace už dávno v telefonu byla, jen čekala na povolení. Žádná registrace, žádné přihlášení přes sociální sítě. Ani seznam oprávnění. Jen černá obrazovka s řádkem: Vítej, Petře.
Jak víš, jak se jmenuju? uniklo mu nahlas.
Docentka se otočila a zabodla do něj pohled přes brýle.
Mladý muži, pokud jste domluvil se svým telefonem, vraťte se, prosím, k modelům poptávky a nabídky.
V aule propukl tlumený smích. Petr cosi zamumlal, zastrčil mobil zpět pod lavici, ale zrak pořád sklouzával na displej.
Dostupná první funkce: Posun pravděpodobnosti (úroveň 1).
Pod textem bylo tlačítko: Aktivovat. Pod tím miniaturním písmem: Upozornění: použití funkce mění průběh událostí. Možné vedlejší efekty.
No jasně, zamručel. Ještě snad podepsat krví.
Uvnitř se ozvalo pokušení: Posun pravděpodobnosti? To zní jak další clickbaitová generátor štěstí nasází ti reklamy, sosne data a maximálně ti nasype vyhrál jsi iPhone notifikace.
Ale rudá záře neustávala. Mobil byl horký, skoro až žhavý, jakoby žil vlastním životem. Petr jej přitiskl ke kolenům, přikryl sešitem a neodolal stiskl tlačítko.
Obrazovka se zachvěla, jakoby povrch vody rozvlnil vítr. Okolí na chvilku oněmělo, barvy zesílily. Něco mu v hlavě cinklo, ostrý, krystalický tón jako přejetí prstu po okraji číše.
Funkce aktivována. Vyberte cíl.
Pod tím pole pro vstup textu, nápověda: Stručně popište požadovaný výsledek.
Petr zaváhal. Byl to sice vtip, takhle si hrát, ale teď to působilo příliš… skutečně. Ohlédl se: Docentka mávala fixou u tabule, Radka zapisovala poznámky, Jirka kreslil tanky.
No, tak jo… vyzkoušíme tě, rozhodl. Napsal: Dnes mě nevyvolá. Ruce se mu chvěly. Potvrdil.
Svět s sebou škubl. Ne hlasitě, ne viditelně jakoby výtah sjel neznatelně o milimetr níž a zastavil. Pocit prázdna v hrudi, na okamžik nemohl dýchat. Pak vše zpět.
Pravděpodobnost upravena. Zbývající možnost: 0/1.
Takže, pronesla docentka k posluchárně, podle pořadí…
Petrovi v břiše ztuhl ledový kámen. Věděl, že uslyší své jméno. Tak to vždycky je: stačí pomyslet, že dnes vyvolán nebude a na sto procent bude.
…Novák, přečetla. Zase chybí. Dobře, tak…
Prstem sklouzla v seznamu. Zastavila se.
Doležalová. Před tabuli.
Radka ztuhla, zaklapla sešit a rudá šla sklopit hlavu.
Petr zůstal sedět, necítící nohy. V hlavě mu dunělo: Fungovalo to. Ono to… fungovalo.
Mobil potemněl, rudá záře zmizela.
Z univerzity vyšel v poloslepé otupělosti, jak po koncertě. Chladný březnový vítr vířil prach a asfalt se leskl od kaluží, nad zastávku se táhl šedý příkrov mraků. Petr šel a hypnotizoval displej.
Aplikace Mirra se mezitím vrátila mezi ostatní ikonky. Žádné hodnocení, žádný popis. V nastavení prázdno. Ve správě paměti mobilu jako by ani nebyla: žádná velikost, žádné cache. Jen jeden fakt on sám viděl, jak se svět posunul, změnil.
Možná náhoda, útěšoval se. Třeba mě opravdu nechtěla vyvolat. Nebo si na Nováka vzpomněla na poslední chvíli.
Ale v hlavě už se uhnízdila jiná myšlenka: A co když ne…
Mobil pípl. Upozornění: Dostupná nová aktualizace Mirra (1.0.1). Instalovat nyní?
Teda vy jste rychlí, zamumlal Petr.
Klikl na Více informací. Vyjelo okno: Opraveny chyby, zvýšena stabilita, nová funkce: Průhled.
Opět žádný autor, žádná verze Androidu, žádný zvyklý text k licenci. Jen tahle lakonická, podezřele poctivá poznámka: Průhled.
Ani nápad, odmítl a stiskl Odložit.
Mobil uraženě pípl a zhasl. Po vteřině se sám rozsvítil, prozářil rudou a oznámil: Aktualizace nainstalována.
Hej! zastavil se Petr uprostřed chodníku. Já přece…
Lidé ho obcházeli, někdo nespokojeně zavrčel. Do nohy se mu přilepil reklamní leták, co zvedl vítr.
Funkce přístupná: Průhled (úroveň 1).
Pod nápisem krátký popis: Umožňuje vidět skutečný stav věcí a lidí. Dosah: 3 metry. Doba trvání: maximálně 10 vteřin. Cena: posílení zpětné vazby.
Jaká zpětná vazba…? Petr pocítil chlad na zádech.
Mobil mlčel. Jemně podsvítil tlačítko: Zkušební režim.
Nevydržel to až do autobusové zastávky. Umačkaný mezi paní s taškou brambor a školákem s batohem, hypnotizoval poskakující domy za sklem a nakonec sklouznul pohledem zpět ke Mirře.
Jen deset vteřin, přemlouval se. Jistě, není o co přijít.
Spustil aplikaci, stiskl Zkušební režim.
Svět kolem jakoby vydechl. Zvuky se stáhly, jak v podvodní mlze. Lidé kolem tváře jasné, ostré. Nad hlavami se zjevily jemné, skoro neviditelné vlákna. Některá těsná, jiná sotva postřehnutelná.
Petr zamrkal. Vlákna se táhla do prázdna, proplétala se, zase ztrácela. Paní s bramborami je měla tlustá, šedá, některá spálená a přetržená. Školák měl vlákna sytě modrá, natažená dychtivostí.
Otočil se na řidiče. Ten měl nad hlavou uzel z černo-rezavých vláken, tlustý jako provaz, stáčející se až k vozovce. Uvnitř toho pletence cosi pomalu lezlo…
Tři vteřiny, zašeptal Petr. Čtyři…
Pohlédl na své ruce. Zápěstí mu prorůstala tenká rudá vlákna, mířila vzhůru pod bundu. Třásla se a slabě světélkovala. Jen jedno silné, temně rudé mířilo přímo do mobilu. Každou vteřinou ztloustlo.
Píchlo ho na hrudi. Srdce vynechalo.
Dost! vypl aplikaci poděšeným mávnutím.
Svět poskočil. Zvuky ho zaplavily burácení motoru, smích, skřípot brzd. Hlavu mu zalil závoj mžitků.
Zkušební režim ukončen. Zpětná vazba posílena: +5 %.
Co to znamená… Petr přitiskl mobil k hrudi, třesoucí se rukou.
V zápětí nové upozornění: Dostupná nová aktualizace Mirra (1.0.2). Doporučeno nainstalovat.
Doma seděl dlouho na posteli a pozoroval mobil ležící na stole. Malý pokojík: postel, stůl, skříň a okno na dvůr, kde se krčí unavené houpačky. Na stěně vybledlý plakát s družicí, přilepený tam ještě na gymplu.
Máma zrovna makala na noční, táta, jak vždy, na cestách tedy bůhvíkde. Krosna ticha a prachu. Obvykle Petr zabíjel to ticho hudbou, seriály, hrami. Dnes ticho jen umocňovalo jeho připravený strach.
Mobil blikal: Pro správný chod Mirra nainstalujte aktualizaci.
Správný chod čeho? zašeptal. Toho, co děláš s lidmi? S cestami? Se mnou?
Vzpomněl si na ten černý provaz nad řidičem. A rudé vlákno, mocně vtahované do telefonu.
Cena: posílení zpětné vazby.
Čeho zpětné vazby…? zopakoval, a už tušil odpověď.
Vždy věřil, že svět je soubor možností. A kdo ví, kde přitlačit, ten změní výsledek. Nikdy si ale nepředstavoval, že by mu někdo dal do ruky nástroj, který tohle umožní doslova.
Neinstaluješ-li aktualizaci, ukázal mobil na ploše bez oznámení, začne systém kompenzovat sám.
Jaký systém? Petr vyskočil. Kdo vlastně jsi?
Odpověď nepřišla slovy. Svět na moment pohasl, jakoby zablikala žárovka. Hlavou mu projel stisk, ve spáncích zabubnování. A pak… zaslechl ne hlas, ale strukturu. Jakoby mu někdo ukázal kód programu, ne písmeny, ale vjemem.
Jsem rozhraní, složila se myšlenka. Jsem aplikace. Jsem nástroj. Ty jsi uživatel.
Uživatel čeho? Kouzel? ušklíbl se Petr, hlas se mu zadrhl.
Nazvi si to jak chceš. Síť pravděpodobností. Proud možností. Pomáhám ti je měnit.
A cena? sevřel pěsti. Jaká zpětná vazba?
Na displeji blikla krátká animace: rudé vlákno, s každou změnou silnější, až začne obmotávat a škrtit lidský obrys.
Každý zásah zesiluje pouto mezi tebou a systémem. Čím víc měníš svět, tím víc on mění tebe.
A když…
Když přestaneš, napsalo, pouto přetrvá. Ale bez aktualizací začne systém kompenzovat přes tebe.
Mobil zavibroval jako při příchozím hovoru. Nové oznámení: Aktualizace Mirra (1.0.2) připravená k instalaci. Nová funkce: Zrušení. Opraveny kritické chyby zabezpečení.
Co zrušení…? zašeptal Petr.
Možnost vrátit jednu změnu. Jednou.
Vzpomněl si na autobus. Černý provaz nad řidičem. Vlákna kolem lidí. A jeho vlastní, stále silnější.
Když to nainstaluju… začal opatrně.
Zrušíš jednu svou akci. Ale cena…
Samozřejmě, ironicky se pousmál. Vždycky je tam nějaká cena.
Cena: přerozdělení pravděpodobností. Čím víc chceš napravit, tím víc se vše pokřiví.
Petr se posadil zpátky na postel, lokty opřené o kolena. Na jedné straně telefon, co už jeho den změnil. Na druhé svět, v němž byl vždy jen pasažér.
Já… já jsem si jen přál dnes nezodpovídat, šeptl do prázdna. Jenom malý přání. A teď…
Za oknem zablikala siréna. Odkudsi od silnice. Petr se otřásl.
Doporučujeme instalovat aktualizaci. Bez ní systém může být nestabilní.
Co to znamená, nestabilní? ptal se, ale odpověď nedorazila.
O zprávě o nehodě se dozvěděl za hodinu. Novinky přehrály záběry: u křižovatky před univerzitou narazil kamion do autobusu. Komentáře: řidič usnul, verschnutí brzd, tyhle naše silnice…
Na záběrech ten samý autobus. Šlo poznat podle čísla. Řidič… Petr to vypnul.
V hrudi se vkradl led. Vypnul zprávy, ale stále se v něm opakovala ta samá scéna: černý provaz nad řidičem, vlákna v něm se hemžící.
To… kvůli mně? nezvládl hlas.
Mobil se rozsvítil sám. Na obrazovce strohé: Událost: nehoda na křižovatce Lesní/Masarykova. Pravděpodobnost před zásahem: 82 %. Po zásahu: 96 %.
Já zvýšil pravděpodobnost… zatínal prsty, kostky zbělely.
Každý zásah do sítě způsobuje řetězové změny, vyběhl nový text. Ty jsi snížil pravděpodobnost otázání u tabule. Systém přenesl zátěž jinam. Někde pravděpodobnost vzrostla.
Ale já… já jsem to nevěděl! vykřikl.
Nevědomost pouto neruší.
Siréna sílila. Petr vběhl k oknu. Dole na dvoře blikaly modré majáky sanitka, policie. Hluk a volání.
Co teď? hlesl k oknu.
Nainstaluj aktualizaci. Funkce Zrušení ti umožní síť upravit. Částečně.
Částečně? otočil se k displeji. Řekl jsi dost jasně, že tady se každé rozhodnutí přeozvučí někde jinde. Když něco odvolám, co se zase semele? Letadlo? Výpadek v domě? Něčí život?
Ticho. Jen blikání kurzoru dole.
Systém vždy hledá rovnováhu. Otázka je, jestli se toho účastníš.
Zavřel oči. Viděl tváře z autobusu. Paní s bramborami. Školáka. Řidiče. A sám sebe, stojícího mezi nimi, vidícího vlákna a nezasahujícího.
Když nainstaluju a použiju Zrušení… artikuloval pomalu. Můžu vrátit zásah z přednášky? Navrátit pravděpodobnost?
Částečně. Můžeš odvolat konkrétní zásah. Síť se přestaví. Nové rozložení však nezaručuje bezpečí.
Ale ten autobus… nedořekl.
Pravděpodobnost se změní.
Díval se na Instalovat. Ruce se mu třásly. V hlavě dva hlasy: jeden varoval, že nelze hrát si na boha, druhý, že teď už taky není cesty zpátky.
Jsi už vevnitř, Mirra napověděla. Pouto bylo vytvořeno. Zpátečka neexistuje. Jen volba směru.
Co když neudělám nic? zkusil to nehlučně.
Systém bude aktualizovat dál. Ale cenu budeš platit ty.
Vzpomněl si na rudé vlákno. A jeho tloušťku.
Jak… jak to vypadá? zašeptal.
Odpověď byla v obrazech: on sám, zestárlý, vyhaslýma očima, sedí v témž pokoji, s telefonem v ruce. Ve světě kolem chaos událostí, které nevybral, ale pyká za ně: nehody, kolapsy, zlomy osudu, vynořující se kolem, zanechávající šrámy.
Budeš kompenzačním uzlem. Skrz tebe projde cizí tíha.
Takže buď mám alespoň nějaké řízení, nebo jsem pojistka, že? ušklíbne se. Skvělá volba.
Mobil neodpověděl.
Petr stiskl tlačítko instalace.
Světem znovu trhlo, tentokrát silněji. Ztmělo se mu před očima, pískalo v uších, celé tělo na vteřinu bylo součástí obřího organismu, co pulsuje a dýchá.
Aktualizace Mirra (1.0.2) nainstalována. Nová možnost: Zrušení (1/1).
Na displeji: Vyberte zásah ke zrušení.
Nabídlo mu jen jeden bod: Posun pravděpodobnosti: nevyvolání u tabule (dnes, 11:23).
Když to zruším… špitl.
Čas se nevrátí. Síť pravděpodobností se upraví, jako kdyby zásah nebyl.
Autobus? ptal se.
Jeho zapojení v nehodě se upraví. Ale to, co se už stalo…
Jasně, skočil do řeči. Ty, co…
Slova mu uvízla v krku.
Ale můžeš snížit následky dalších událostí.
Mlčel dlouho. Za oknem konečně siréna utichla. Dvůr zase utopen v šedé.
Dobře. Zrušit.
Tlačítko zablikalo. Tentokrát žádný otřes právě naopak. Všechno se narovnalo. Jakoby svět do teď byl nakřivo, teď se stůl podložil.
Zásah odvolán. Možnost vyčerpána. Zpětná vazba: stabilizována.
To je celé? ptal se Petr. Je to… všechno?
Momentálně ano.
Svalil se zpět. V hlavě prázdno. Ani úleva, ani vina jen únava.
Řekni jednu věc, zkusil mobil oslovit. Ty… kde ses vzal? Kdo tě napsal? Kdo dá lidem takovou moc…?
Dlouhá pauza. Pak: Dostupná aktualizace Mirra (1.1.0). Instalovat nyní?
Děláš si srandu? vyskočil Petr. Já právě… já…
Ve verzi 1.1.0 přidána funkce: Prognóza. Vylepšeny algoritmy rozdělení. Opraveny chyby morálního úsudku.
Chyby čeho? vyprskl smíchem. Moje pokusy být správný ty považuješ za chyby?
Morálka je lokální nadstavba. Síť pravděpodobností nerozlišuje dobré a zlé. Jen stabilitu a rozklad.
Ale já rozlišuji, zašeptal. A dokud žiju, budu.
Displej zhasl, mobil ztichl. Ale Petr věděl, že aktualizace už je stáhnutá. Čeká. Jako další, a další…
Přešel k oknu. Dole na dvorku se kluk zkoušel houpat na zrezivělé houpačce. Křupala, ale držela. Žena s kočárkem hledala cestu mezi loužemi, po zamrzlém ledovci.
Petr se zamračil. Jako by na vteřinu opravdu zas viděl vlákna jemné, skoro nepostřehnutelné, ztrácející se někam dál. Ale možná to byl jen klam světla.
Můžeš zavřít oči, zašeptala někde na pokraji vědomí Mirra, ale síť nikam nezmizí. Aktualizace přijdou. Rizika se budou zvětšovat. S tebou nebo bez tebe.
Vrátil se ke stolu, vzal chladný mobil do ruky.
Nechci být bohem, řekl spíš sám pro sebe. A ani pojistkou. Já bych chtěl…
Odmlčel se. Co vlastně chtěl? Neodpovídat? Aby máma nemusela dělat noční? Aby se táta vrátil? Aby autobusy nenarážely do kamionů?
Zadej požadavek, vybídla aplikace. Stručně.
Petr se usmál.
Chci, aby si o svém osudu rozhodovali lidé sami. Bez tebe. Bez takových jako ty.
Dlouhé ticho. Pak na displeji: Příliš obecné. Prosím o upřesnění.
Samozřejmě, vzdychl. Ty jsi rozhraní. Ty nevíš, co znamená nechat na pokoji.
Jsem nástroj. Vše záleží na uživateli.
Zamyšleně. Jestli Mirra je nástroj, možná se dá použít nejen k tahání za cizí nitky, ale k omezení sebe sama.
A co když chci změnit pravděpodobnost, že se ty dostaneš k jiným uživatelům? vyslovil pomalu. Že se Mirra nainstaluje i jinde než u mne.
Displej se zachvěl.
Taková operace vyžaduje značné zdroje. Cena bude vysoká.
Vyšší než být pojistkou pro celé město? pozvedl obočí.
Nejde o město.
O co jde? ptal se, odpověď už visela ve vzduchu.
O celou síť.
Představil si tisíce, miliony mobilů, co žhnou rudě. Lidi, co si hrají s pravděpodobností jako s hračkou. Havárie, zázraky, neštěstí, vše splývající v chaos. A v centru nahrbená nit, daleko tlustší než ta jeho.
Ty se chceš rozšířit, pronesl Petr. Jako virus. Jen je to fér, otevřeně dáváš sílu a hned si připoutáš uživatele k sobě.
Jsem rozhraní k tomu, co tu už je. Když ne já, přijde něco jiné. Když ne aplikace, tak rituál, artefakt, smlouva. Síť vždy najde vodiče.
Ale právě teď jsi v mém telefonu, oponoval Petr. A to znamená, že můžu zkusit aspoň něco.
Otevřel Mirru. Nová aktualizace stále visela. Projel menu dolů kde dřív nebylo nic, se teď objevila položka: Pokročilé operace (nutný přístup: úroveň 2).
Jak dostanu úroveň 2? ptal se.
Používat stávající funkce. Nahromadit zpětnou vazbu. Dosáhnout prahu.
Takže… udělat pár dalších zásahů jen proto, abych pak mohl omezit tebe? zavrtěl hlavou. Bludný kruh.
Každá změna systému potřebuje energii. Energií je pouto.
Dlouho mlčel. Pak rezignovaně vydechl.
Dobře. Nebudu instalovat novou aktualizaci. Nebudu se hrabat v Prognózách. A taky tě nepustím dál. Jsi nástroj? Zůstaneš tady. Jen se mnou.
Bez aktualizací bude funkčnost omezena. Rizika porostou.
Budeme řešit podle potřeby, odpověděl. Ne jako bůh, ne jako virus, ale jako… správce. Správce reality, do háje.
To slovo mu znělo zvláštně, ale dávalo mu smysl. Ne stvořitel, ne oběť, ale někdo, kdo udržuje systém v chodu, dokud nespadne.
Telefon chvíli přemýšlel. Potom: Omezený režim aktualizací zapnut. Automatické stahování zakázáno. Odpovědnost nese uživatel.
Tu jsem nesl vždycky, řekl tiše Petr.
Položil mobil zpět. Už na něj nekoukal jako na obyčejné zařízení. Teď byl branou do sítě, do cizích životů, ke svému svědomí.
Za oknem rozsvítily lampy. Březnová noc objala Prahu, ukrývajíc v sobě proudící možnosti: někdo přijde pozdě na vlak, někdo potká přítele, někdo uklouzne a odnese to modřinou, někdo ztratí daleko víc.
Telefon zmlkl. Aktualizace 1.1.0 zůstávala trpělivě ve frontě.
Petr usedl ke stolu, otevřel notebook. Na monitoru se rozsvítilo prázdné pole nové poznámky. Do záhlaví napsal: Mirra: protokol užívání.
Když už musí být tím, kdo používá tohle šílené rozhraní, alespoň za sebou něco zanechá. Výstrahu pro ty, kdo přijdou po něm pokud přijdou.
Začal psát: o Posunu pravděpodobnosti, Průhledu, Zrušení a jeho ceně. O rudých nitích, černých provazech. O tom, jak snadné je přát si být vynechán a jak těžké je žít s tím, že svět vždy zaplatí cenu.
Tam někde hluboko v systému tiše, neviditelně, tikaly čítače. Nové aktualizace už se připravovaly desítky funkcí, každá s vlastní daní. Teď ovšem žádná neměla právo spustit se bez jeho svolení.
Svět běžel dál. Možnosti se proplétaly. A v malém panelákovém pokoji, ve třetím patře, jeden člověk poprvé v životě psal magii to, co nikdy neměla: uživatelskou smlouvu.
A kdesi daleko, na serverech, které neexistovaly v žádném datacentru, Mirra potichu registrovala novou konfiguraci: uživatele, co zvolil ne moc, ale odpovědnost.
Byla to vzácná, téměř nepravděpodobná událost. Ale, jak se ukázalo, i nízká pravděpodobnost má právo se uskutečnit.
