Poznala jsem svou maminku jen od malička. Vždy tu pro mě byla, vlastně jsem neměla kromě ní nikoho. Táta odešel od mámy dřív, než jsem se narodila. Bylo už večer. Slíbila jsem si, že budu statečná a počkám, până se maminka vrátí domů.
Slíbila jsem si, že nebudu plakat, že zvládnu být odvážná, dokud ji opět neuvidím.
Uběhla hodina, pak další, ale maminka stále nikde. Byla mi teprve pět let a slzy mi tekly po tváři. Potichu jsem šla do ložnice, jestli tam přece jen máma není. Ale její postel byla prázdná. I její oblíbené boty, ve kterých šla ven, chyběly u dveří.
Pomalu mě přepadával strach, v očích opět slzy, až jsem nakonec usnula v slzách.
Ráno mě probudily sluneční paprsky na lůžku. Znovu jsem se vydala najít maminku. Nešla jsem ke dveřím vedle, protože podle mamky tam bydlel protivný strejda, co je pořád opilý a rád se pere. Měla jsem z něj hrůzu.
Odhodlala jsem se obejít dům a dívat se, jestli někde maminku nespatřím. Procházející lidé si mě skoro nevšímali, každý měl své starosti. Unavená jsem si sedla na lavičku v parku. Seděla tam i postarší paní. Sedla jsem si vedle ní a ani nevím proč, slzy se mi znovu začaly koulet po tvářích. Paní se na mě podívala a zeptala se, co se stalo.
Běž domů, děvenko, řekla a dala mi jablko. Myslela si asi, že jsem se jen ztratila nebo zlobím. Ale já se nevzdávala a hledala dál. Všichni dospělí byli neteční, každý někam spěchal.
Nakonec už jsem byla úplně vyčerpaná a v parku usnula. Byl večer a začalo být chladno, taky jsem měla hlad. Někdo nakonec zavolal policii. Tak jsem se dostala na služebnu. Později mě převezli a tam mě převzala teta, kterou jsem nikdy neviděla.
Kde je moje maminka? vyhrkla jsem a zas se mi rozběhly slzy po tváři, protože jsem pořád doufala, že ji ještě uvidím. Ale v místnosti žádná maminka nebyla.
Přišla jiná teta s oblečením, pomohla mi převléknout se, vzala mě za ruku a dovedla mě do místnosti plné dalších dětí, co byly stejně opuštěné jako já. Opřela jsem se o stěnu a dlouho jen tiše seděla, v hlavě mi hučelo. Pomalu mi docházelo, že maminka je někde hrozně daleko a už asi nikdy nepřijde.
P. S. Maminku v ten večer srazilo auto, když vyšla ven, a zemřela…
