Lekce pro manželku
Mám toho dost! odhodil Martin lžíci a podrážděně se zadíval na svou ženu. To se snad nedá jíst! Rozvařené těstoviny, co se téměř rozpadly na kaši, a k tomu pár nedopečených karbanátků! Co jsi dělala celý den? Od telefonu se ani neodtrhneš?
Jak tohle můžeš říct? rozvzlykala se Markéta, přičemž nenápadně schovala zmíněný mobil. Přeci jsem hlídala Jakoubka! Je to neposeda! Celý po tobě, je to vidět, rýpla si zlomyslně a sledovala, jak se Martin stále víc rozčiluje. Je to na mě moc, chápeš? Všechno mi padá z rukou! Po porodu jsem strašně vyčerpaná…
Kubíkovi jsou už dva a půl, začal muž klidně, ovšem měl co dělat, aby se udržel. Už by dávno měl být ve školce a ty zpátky v práci. Uvidíš, bude to hned jednodušší!
Proč bych měla dávat syna do toho hnízda bacilů? ohradila se Markéta. Chceš, abychom pořád byli na pohotovosti?
S dítětem se má něco dělat, rozvíjet ho, kdybys to náhodou nevěděla!
Děláme! Jakoubek je podle svého věku šikovný, potvrdila to i dětská lékařka! stála si žena na svém. Tenhle rozhovor už vedli ne jednou a Markéta měla strach, že Martin skutečně syna do školky dá. Do práce se jí vracet nechtělo ani za nic! Za ty roky na mateřské si zvykla trávit půl dne na internetu a rozhodně se toho zvyku nehodlala vzdát!
A komu za to můžeš děkovat? nevydržel muž a třískl pěstí do stolu tak, až talíř poskočil. Mé mámě! Právě ona chodí a učí Kubíka! Ty mezitím buď spíš, nebo se hrabeš v mobilu! Místo abys doma něco udělala, uklidila, nebo aspoň uvařila nějakou pořádnou večeři! Proč musím po práci jíst tohle? Martin s odporem pohlédl na gurmánský zázrak.
Nejsem tvoje služka! Nejsem uklízečka! Jsem tvoje žena! A ty jako můj muž mi máš zajistit pohodlný život!
Markéta tomu opravdu věřila. Po stovkách zhlédnutých talk-show a hodinách na ženských fórech změnila názor na to, co znamená být manželkou. Dřív si myslela, že má muže opečovávat, skvěle zvládat domácnost i výchovu dětí, ale teď pochopila, že to je práce spíš pro služky. Sama sebe si vážila příliš na to, aby se s nimi stavěla na stejnou úroveň.
Tak to bys chtěla? skrz zuby pronesl už dost naštvaný Martin po manželčině plamenné řeči. Já budu dřít v práci a ty budeš okupovat gauč? To sotva!
Budu se rozvíjet! Markéta hrdě zvedla bradu. Ještě mě budeš kamarádům dávat za vzor. Moje žena je chytrá, zná všechno, můžeš být hrdý.
Opravdu? Knihu jsi naposled četla kdy? Co nového sis zjistila? Martin vstal a udělal dva kroky k ženě. Mlčíš? No právě! Sociální sítě mezi chytrou zábavu nepočítám. A ty tvoje bláznivý pořady, kde se všichni jen hádají, ti už tuplem nic nedají. Řekni mi jednou vážně hodláš se starat o dům a dítě jako normální žena, nebo ne?
Ne! Už jsem řekla, nejsem žádná služka…
Markéta se rozohnila a sypala na Martina jednu výčitku za druhou. Málo vydělává, je doma jen zřídka, pořád na všechny štěká… Muž si její výlevy mlčky vyslechl a odvětil jedním slovem:
Rozvod.
Cože? polkla Markéta, už se nadechovala k dalšímu monologu.
Rozvod, opakoval Martin chladně. Najdu si jinou ženu, která bude dobrou ženou i matkou pro mého syna. Ty se o Jakuba stejně staráš sotva pár hodin denně, jinak je pořád u babiček. Není v tobě mateřský cit a manželka jsi bídná.
Nejdřív se Markéta lekla, ale pak to mávnutím ruky odbyla. Martin ji jen chtěl postrašit, rozvést se doopravdy určitě nehodlá. A jak by si mohl být jistý, že soud dá syna do péče jemu? Vždyť ona je matka, a to rozhoduje!
Martin byl od té chvíle jako vyměněný. S Markétou mluvil jen minimálně, choval se jako by pro něj neexistovala. Jakub s babičkou odjel na dva týdny na jižní Moravu k Pálavě, Markéta to ochotně dovolila konečně klid, nikdo ji neruší u mobilu. Jenže už po pár dnech se jí začalo po synovi stýskat, a tak aspoň často volala tchýni.
Po dvou týdnech dorazila Markétě obsílka k soudu. Martin své slovo držel a na rozvod opravdu podal. A u soudu přišlo další překvapení její vlastní máma se rázně postavila na Martinovu stranu.
Jsem přesvědčená, že by Jakub měl zůstat u otce, řekla pevně paní Marie, přísně na dceru pohlédla. Bohužel u Markéty se mateřský pud prostě neprojevil, o kluka moc nepečovala, všechno bylo na mně a Martinově mamince. Martin hodně pracuje, ale stejně si na syna vždycky najde čas.
Soudkyně pouze souhlasně pokyvovala, lehce se usmívala a na Markétu se dívala bez sympatií. A měla proč. Markéta na tom byla opravdu bídně: žádné vlastní bydlení, zaměstnání ani pořádný vztah s dítětem. Otec měl velkou šanci získat syna do péče.
Prosím, dejte nám čas na smír! Nerozvádějte nás! Dejte mi šanci! Markéta plakala. Martine, přísahám, že se změním. Zapomenu na všechny ty blbosti z internetu a budu příkladnou ženou! Opravdu…
Dobře…
********************
Měsíc předtím.
Moje dcera se úplně zkazila, je mi to hanba, kroutila hlavou paní Marie. Martine, rozumím ti, k čemu je tato žena? Je celý den doma a ani pořádně neuklidí, o syna se moc nestará… Pokud se rozhodneš pro rozvod, nebudeš mě mít za zlé. Jen mi dovol Jakuba vídat, víc nechci.
Mám Markétu pořád rád, i přes její chyby, povzdechl Martin. Ale opravdu to mezi námi neklape. Rád bych jí dal šanci to napravit.
Proč ne? Víš co, mám na to plán. Podej žádost o rozvod. Markéta bude proti, takže budete mít tři měsíce na smír. To jí třeba otevře oči.
*************************
Markéta si opravdu vzala ponaučení. V bytě zase zavládl pořádek, linula se vůně domácí kuchyně, a i Markéta se stala příjemnější a pozornější. Konečně se začala věnovat i dítěti, ke Kubíkově velké radosti. Opravdu svou rozvernou maminku miloval…
