Naučil jsem tchyni rozumět k oslavě Mezinárodního dne žen.
Poslyš, Lído, takhle to dál nejde! Tvá maminka se chová takhle hned na začátku našeho manželství co bude, až budeme mít děti?! Ona se z bytu ani nehne, bude nám pořád v patách! Nedá nám pokoj! stěžoval si Petr, když mu Lída vyprávěla, že maminka plánuje dál bez ostychu vcházet do jejich bytu.
Dobře, když paní Věra Hrdličková nepochopila po dobrém, zítra zavolám zámečníka a nechám vyměnit zámky! rozčílil se Petr.
Péťo, ale maminka je pořád moje maminka. Stejně dřív nebo později získá zas klíče od našeho bytu. To budeš pokaždé měnit cylindry? A ona se ještě urazí, až zjistí, že jsme změnili zámky. Musíme to udělat, aby si sama uvědomila, že tohle se nedělá! mírnila ho Lída.
Lído, jestliže tvá maminka nerozumí ani když jí to říkám nahlas, ani když jí ve snu odmávám ruce, musíme na to jít razantněji! pokýval hlavou Petr vážně.
Jak to myslíš? podívala se na něj překvapeně Lída.
Chápu dobře, že když má paní Hrdličková klíče od našeho bytu, máš i ty klíče od bytu tvých rodičů? ujišťoval se Petr.
Oldřich Hrdlička a Věra Hrdličková se rozhodli v sobotu ráno vyrazit na městský trh. Na trzích pořádaných k Mezinárodnímu dni žen se daly ulovit farmářské potraviny za ceny o pár korun nižší než v supermarketu.
Hlavně důchodci neměli problém vstát už v 7 ráno, aby koupili vajíčka o deset korun levněji, než kolik stojí v obchodě.
Vidíš, Oldo, sehnali jsme krásný hovězí. A podívej na ty kapry ještě sebou mrskají v sáčku! Jednoho upeču a druhého donesu Lídě, ať si taky večer smaží. Už teď si představuju výraz našeho bláznivého zetě, až z pytlíku vyskočí skoro živý Karel! smála se Věra, představujíc si překvapený Petrův obličej.
Ale no tak, Věro, nech už ty mladé být! Chtějí si žít po svém, bez tvého špehování. Vždyť jim táhne na třicet a ty tam pořád couráš, jako inspektor Colombo, pátráš, kam si zeťák hodil ponožky. Nemáš nic lepšího na práci? brblal Oldřich.
Počkej zatrhla jeho řečnění Věra. Nebyls to ty, kdo nechal ve vaně puštěnou vodu? Slyšíš, někdo se sprchuje! Už bez podezření nakoukla do koupelny a okamžitě vyběhla ven.
Ježíši! Nějakej nahatej cizák v naší koupelně! pištěla Věra a pobíhala po bytě, jako když ji někdo opařil.
Kdo, kdo je tam nahej?! neodvažoval se vejít do koupelny Oldřich.
Náš zeťák, Péťa! Co dělá v našem bytě?! ječela Věra na celou ulici.
Co tam dělám Voda u nás doma je úplně rezavá a přišel jsem z noční krásně upocenej, tak jsem si skočil k vám do sprchy! vylezl Petr z koupelny v županu, jako by byl doma.
Paní Věro, dovoluji si vám jako ženě ke Dni žen říct poznámku. Není v pořádku věšet si prádlo na topení a na věšák v koupelně. Kdyby to byly krajkové kalhotky mladé slečny, dalo by se pokochat, ale upřímně, Oldřichu, nezávidím vám! kroutil hlavou Petr a sebevědomě šel do kuchyně zapnout oblíbený kávovar své tchyně.
Jak se opovažuješ?! To je můj byt a své prádlo si pověsím, kam chci! rozčilovala se Věra.
Věro, ten kávovar jsme vám s Lídou dali před půl rokem a vy už s ním zacházíte jako s krávou ve chlívku. Měla byste ho aspoň jednou týdně vyčistit u prasat vepřového družstva je větší pořádek! kázal Petr.
Petře, to už přeháníš pokusil se vstoupit na obranu ženy Oldřich.
Přeháním? Oldřichu! Viděl jste už ten chaos na vaší kuchyni? A po celém bytě, samá hromada, skříň plná starých krámů, jak v opuštěné garáži! Nechápu. Věro, zasloužila byste si rok v armádě, tam by vás naučili pořádku. procházel Petr tchyniným bytem, co krok, to výčitek.
A co lednička?! Podíval jsem se dovnitř. Smetana prošlá dva týdny, majonéza taky, sýr bez obalu už osychá!
Petr bez řečí házel prošlé potraviny do koše.
A ta miska se zbylou pohankovou kaší chápete, co to je za průšvih? Nevíte, jak špatně se to potom umývá? Nebo si myslíte, že když máte myčku, můžete cokoli?
Petr už chtěl ověřit, jak vypadá myčka, ale Věra mu v tom skočila do cesty a zatarasila spotřebič svým tělem.
Dost! Okamžitě vypadni z mého bytu, nebo zavolám policii a nahlásím tě jako narušitele domovní svobody! A je mi jedno, že jsi můj zeť, Petře! Skončíš ve vazbě! Tohle je můj byt, moje kuchyně, moje koupelna a moje spodky! Nikdo ti nedal právo tady vtrhnout, komandovat mě a rozkazovat! řvala Věra na Petra.
Oldřich se uklidněně uchechtl pochopil totiž Petrův plán, ale Věra ještě úplně ne. Byla až moc ve varu.
Vidíte, Věro, přesně tohle jsem chtěl! ulehčeně se zasmál Petr a usmál se na tchyni.
Všechna ta slova, co jste mi tu vykřičela, si zkuste sama říct do zrcadla. Posledních pár měsíců jste přesně takhle vtrhávala bez varování k nám a dělala doma inspekce!
A ještě k té policii pokud to uděláte znova, přijmu stejná opatření. Ale doufám, že už jste pochopila a nebude to třeba řešit! Petr si již převlékl župan za džíny a bundu a nazouval boty, připravený zmizet z bytu.
Takže, vážený tchán a tchyně, přeji vám krásné svátky! Oldřichu, na kuchyni jsem nechal vaši oblíbenou slivovici a Věro, pro vás lahvinku dobrého vína a parfém. Lída říkala, že to jsou vaše oblíbené! usmál se Petr, tentokrát laskavěji, zabouchl za sebou dveře a zmizel v pražském ranním oparu.
Věra si ze stresu otevřela slivovici, nalila si panáka a zapila jej kávou, kterou jí pečlivě připravil zeť už vyčištěným kávovarem.
No, Věro, musíš uznat tvůj zeťák je diplomat. Celé to vymyslel perfektně. I když ta pilulka byla hořká, účinek měla. A ještě ti zůstalo docela příjemné dozvuky! žertoval Oldřich, prohlížel lahvinku, parfém i víno.
Tak co, ženská, všechno nejlepší ke dni žen! Vypadá to, že tě letos první popřál právě zeť se vším všudy: představení sis užila, slivovici si lokla, parfém čeká na poličce, obleč si ještě večerní šaty a vyrazíme do divadla. Tvůj muž totiž taky nezahálel! mrkl na ni Oldřich a vytáhl z pod chlebníku dva lístky na Dobrodružství šviháka.
Od té doby už Věra bez důvodu a bez ohlášení k Lídě a Petrovi nechodila. Neurazila se na dceru ani na zetě, jen ocenila jeho vynalézavost.
Svoje hranice našli oba, nikdo se neurazil a Petr mohl po směně klidně spát, aniž by se bál, že Věra zrovna kutá v jeho ponožkách někde ve vestavěné skříni…
