Ty jsi snad nějaká továrna na děti? Kolik těch dětí ještě plánuješ mít? sarkasticky se mě vyptávala manželova matka. Zdravím vás také, paní Mileno Novotná, nebyla byste trochu mírnější? Lukáš říkal, že čekáme miminko, a vás to rozrušilo? odpověděla jsem co nejvlídněji.
Samozřejmě že rozrušilo! Po třetím vnukovi jsem ti říkala, ať už toho necháš. Ale neposloucháš moudré rady! Na Nový rok jsem vám dala krabici prezervativů, aby ses začala chránit, a ty v tom pořád jedeš dál! brblala tchyně.
Vzpomněla jsem si, jak mi tehdy na Silvestra dala opravdu obří balení prezervativů. Byl to zrovna den narozenin našeho nejstaršího syna, takže náznak byl očividný prý už stačí. Vaši radu jsme slyšeli, ale člověk nepřemůže přírodu, odpověděla jsem klidně.
Snažíš se být vtipná? Tak se se svými dětmi starej sama, já už ti pomáhat nebudu A vlastně ani ne Do telefonu cinknul oznamovací tón a já už nestačila odpovědět.
Odložila jsem mobil na postel, pousmála se a pohladila břicho, které bylo zatím úplně ploché. Čekali jsme čtvrté dítě z čehož byla paní Milena značně rozladěná. Nedokázala jsem pochopit, proč má manželova matka tolik nervů.
Tchyně se nikdy o vnoučata nestarala, mladým manželům také nepomohla finančně. Maximálně přišla jednou za měsíc na návštěvu, pastelky přinesla jen při svátcích. Nelíbilo se mi to, ale byla jsem zticha. Paní Milena rozhodně neměla hluboko do kapsy, mohla dětem koupit alespoň čokoládu ale asi neměla náladu. Všechny své výhrady držím v sobě, ani Lukášovi nic neříkám. Hlavní je, že jsou děti oblečené a najedené.
Lukáš domů nosí hezkou výplatu a já si při mateřské přivydělávám z domu. Když se můj malý podnik konečně rozjel, najala jsem dokonce chůvu, aby mě děti při práci nerozptylovaly. Chůva si s nimi hraje a chodí ven, zatímco já pracuji.
Máme vlastně krásnou, laskavou rodinu. Jen ta zloba paní Mileny kazí celou atmosféru. Od začátku ke mně byla chladná, a když přišlo jedno děcko za druhým, vyloženě na mě zanevřela.
U třetí dcery dokonce prosila o potrat. Postupně jí ale malá přirostla k srdci. Když už to vypadalo, že konflikty skončily, zjistila jsem o další těhotenství. Neplánovali jsme čtvrté dítě tak brzy, ale stalo se. Prostě dárek shůry, uživíme ho stejně jako ostatní.
Záludné příbuzné tahle novina ovšem radost nedělala. Jsem přesvědčená, že tchyni nejvíc trápí myšlenka, že by se snad Lukáš přestal věnovat jí. Neustále ji finančně podporuje, a tím je neklidnější. Jakmile se narodí čtvrté dítě, náklady narostou a její krámek se zavře.
Nemám nic proti tomu, aby Lukáš mamince pomáhal, ale ne na úkor dětí. Zatím peněz máme dost, tak jeho laskavost podporuji. Platil už jí zuby, vzal ji i k moři, zaplatil nový štuk v bytě.
Jestli mám ale pravdu a Milena má skutečně strach o životní úroveň, s časem to bude jen horší. Její moudré rady a stesky mě dohánějí v těhotenství k šílenství.
Samo sebou, co si ona myslí, naši volbu nezmění. Čtvrté dítě prostě bude a basta. Otázku si kladu jedinou: Má tchyně právo rozhodovat, kolik dětí si pořídíme?
