Jsem muž, který rád vypráví příběhy, a dnes vám povím o jedné těžké kapitole z života mé přítelkyně Jitky.
Jitka s matkou Aničkou seděly na staré posteli. Obě byly dobře zahřáté venku byl mrazivý leden a v domě jen oheň v kamenné peci švitořil.
Neboj, maminko, řekla Jitka a pokusila se utišit matku. Všechno bude v pořádku, nezůstane nám nic. Pak jí podala lahvičku s léky.
Jitka se snažila uklidnit svou matku, i když jí vlastně žádná matka v životě nechtěla jen tchyně, a ještě to jen zřídka. Tchyně byla starostlivá, ale přísná.
Žili tedy ve třech: matka, syn a jeho manželka Jitka.
Jitka se provdala až pozdě, ve třiceti letech. Byla už druhou manželkou Pavla. Nezničila rodinu, když se s Pavlem seznámili on už byl rozvedený.
Tchyně, Marie Arnožková, jí okamžitě padla do oka. I ona měla ke Jitce dobré vztahy. Byla laskavá, ochotná obejmout, popovídat a pochopit. Jitka přišla o rodiče velmi brzy a zůstala sama. V Marieně našla zlatou srdce.
Spletení, říkal o nich Pavel.
Pět let manželství uběhlo jako mrak. Pak se Pavel změnil stal se hrubým a rozzuřeným. Křičel na Jitku i na Aničku. Všeho důvodem byla milenka. Často se zdržoval v hospodě a vracel se domů pod vlivem.
Jednou mu řekl, že se rozchází. Dal mu dva dny na sbalení věcí. Jitka ještě nestihla odbýt, když se objevila jeho milenka s kufrem.
Možná to udělala schválně, aby se setkala se svou předchozí partnerkou a řekla jí, co jí leží na srdci. Jenže jí to nepodařilo. Byla to vysoká blondýna s velkými rty a ohromnými řasami, které sotva mrškaly.
Jitka se nezadržela a rozesmála se.
Máš mě vyměnil za tohle pískové stvoření s řasami jako kráva? Ať ti s ní bude šťastně, já se ani nebudu litovat.
A přitom se směje. A vy s matkou dvě staré babičky. Dvě slepice.
Co máš proti matce, když?
Záha, a matka co, zůstane s námi? drobila nejasně, mrskající údivnou řasou. Nechť ji vezme. Proč ji potřebujeme? Záha
Tak, mami, i tobě už dospělo. Život tě opustil.
Kam půjdu? Všechno peníze, co jsem od prodeje bytu dostala, jsem ti dávala na stavbu toho domu, zvolala Anička a sevřela si srdce.
Jen koncerty nechtěji. Buď tak, žij, ale nevycházej ze své místnosti. Tady bude nová paní domu Alžběta.
Koťátko, ať si oba odnesou, co chtějí.
Je to moje matka!
Tvoje matka? Chceš říct, že budu mít takovou tchyni? Ó Koťátko
Jitka už měla dost výčitek.
Mami, pojedeš se mnou do vesnice?
Lepší vesnice než s tímto synem a jen
Pojď. Rychle sbaluji tvé věci.
Nezapomeň na léky a na mou skříňku. A na kabelku.
Jitka vzala další kufr a spěšně sbírala vše skříňku, kabelku, léky, dokumenty, prádlo i oblečení.
Vezměte si vše. Není nám nic cizího, řekla Alžběta hlasitě. Pravda, moje milá?
Pavel mlčky sledoval. Nemohl už nic udělat. Chápal, že matka mu to nikdy neodpustí a možná i odpustí, protože je matka.
Za půl hodiny stála Jitka u auta. Anna Arnožková už seděla na zadním sedadle a tiše otírala slzy. Ani se neotáčela k synovi, jen těžce povzdechla.
Jak teď budeme žít, děvče?
Bude dobře. Mám úspory. Dokud nenajdu práci, vydržíme. Máš důchod. Na chleba s máslem bude stačit.
Přijeli do vesnice, kde Jitka strávila dětství. Šťastně, že byl ještě den. V domě bylo chladno, Jitka rychle rozděla pec, přinesla vodu a postavila konvičku na čaj.
Jak ti to jde tak dobře. Jako bys tu celý život žila.
Dědeček mě naučil vše. Dobře, že jsme nakoupili zásoby. Nemusíme chodit do městského obchodu. Nemám rád ty vesnické plotky.
Pomalu se v domě zahřívalo.
Zítra to všechno vyčistím.
U dveří zaklepal.
Sousedka přijela? Dlouho jsi nebyla. A vidím, že ti auto stojí. Co tě přivádí v zimě? Máš nějaké potíže?
Všechno v pořádku, tati Mikuláši. Už je to v dobrém. Později ti povím. Posaď se k čaji s námi.
Chtěl jsem tě pozvat. A nejsi sama? zpozoroval muže.
To je Anna Arnožková. To je Mikuláš Petr, představila ho Jitka.
Když něco budeš potřebovat, ozvi se.
Zatím nic není potřeba. Děkuji.
Týden utekl a dům byl čistý a útulný.
Víš, Jitko, já jsem taky z vesnice. Vydala jsem se za městským mužem. Zemřel, když mi bylo dvacet tři, a já jsem prodala byt. Syn mi slíbil, že tu vždy budu. A podívej se, jak se to všechno změnilo.
Nemusíš plakat. Vím, že je to těžké. Mně to také není lehké. Možná vám v budoucnu přibudou vnoučata.
Z té? Bože, chráníj! A co Mikuláš Petr, s kým bydlí?
Sám. Jeho žena utonula, dítě zachránila sousedka. Už dlouho. Už se znovu nevdal. Děti nemá. Žije s mým otcem, který je o něco mladší, ale stejně starý jako on.
Měsíc uplynul. Od Pavla nebyly žádné zprávy. Nevolal ani matku. Pak se Jitce ozval neznámý číslo.
Jitko?
Ano.
Váš manžel zemřel.
Chybu jste udělali.
Ne, nejsem v omylu. Pavel byl pod vlivem a havaroval s autem. Možná to bude pro vás nepříjemné, ale jel s dívkou. Ta přežila, vypadla z auta beze šrámu. Přijďte na úhradu.
Bohužel, Anna Arnožková byla zoufalá. Co má říct? Co dělat? Kubo! Pomůže ti bratr Mikuláš!
Jitko, co se stalo, na tváři to není!
Mami, neplať, posaď se. Pavla už není.
Ó zakřičela Anna jak to může být. Já jsem to zavinila! Opuštěla jsem ho!
Mami, on tě vyhnal!
Ano, vyhnal. Ale já jsem matka. Ó pochytil jsem ho.
Jdu na úhradu. Mikuláš bude s tebou, dokud se nevrátím.
Jdu s tebou.
Jdu s vámi, řekl Mikuláš. Jedeme k mému. To se neřeší.
Pohřbu byl hotov. Jitka a Anna se rozhodly vrátit se do domu syna, který by měl nyní zůstat v jejich dědictví matka i manželka. Pavel nestihl podat žádost o rozvod, láska, zábavy a hostiny ho dopadly dříve.
Mikuláš je provázel všude.
Jsem s vámi, vy ženy. Kdyby něco potřebovaly, jsem tady.
Dům Jak se všechno změnilo během toho měsíce. Na zemi leželo špinavé prádlo, špinavé nádobí leželo i na podlaze. Vzduch voněl po pivu a něčím hnusným.
To všechno udělal můj syn! Nikdy předtím nebyl takový. Co to udělal!
Co tady děláte? To je můj dům, vypadněte. Vyšla ze spánky stejná dívka s velkými rty a řasami. Za ní se zatoulal téměř svléčený chlupatý muž.
Ukažte dokumenty na dům! přerušil Mikuláš.
Jaké dokumenty? Můj manžel zemřel. Dokonce jsme měli i svatbu!
A rozvod ještě nebyl!
Svatební večer jsme si naplánovali dopředu. Teď je vše moje!
Dost! Už žádné bláto! Vymítněte se! Je tu ještě někdo?
Muž tiše utekl. Mikuláš zajistil, aby dívka nic neukradla.
Teď musíme zjistit, co s papíry. Možná je nějaký závěť nebo už je nový majitel. Musíme změnit zámky. Tato vysoká blondýnka může mít ještě klíče.
S dokumenty bylo vše v pořádku. Zámky vyměnili.
Mnoho věcí museli jen vyhodit. Mikuláš a Karel doprovázeli Jitku a Annu po celé vesnici.
Je mi líto, že se sem vracíte. Zvykl jsem si na vás.
Budeme přicházet. A ty, tati Mikuláši, přijď taky.
Vrátili jste mi mládí. Máša připomíná mou zesnulou manželku.
A já jsem si všimla, Karle, jak se na ni díváš. A ona na tebe také. Máte snad milost?
Řekneš to i ty, odpověděl muž.
A pravda!
Po roce si Mikuláš a Anna vzali. Žijí šťastně spolu. Jitka je pro ně jako dcera. A mají i vnoučata!
Jitka nakonec zůstala matkou. Vydala se, ale ne znovu. Vychovává dvě děti, které pod svým dohledem převzala bratra i sestru. Jednoho chtěla, ale výsledek byl dva.
Rodiče a blízcí mohou přijít nejen při narození, ale i v dospělosti. Někdy jim pomáhají okolnosti
Co si o tom myslíte? Napište komentář, dejte like.
Přátelé, pokud chcete číst další příběhy, zanechte komentář a nezapomeňte na lajky. To nás inspiruje psát dál!
