Předávací klíče od chalupy, že bychom tam mohli bydlet manželé pustili své přátele na návštěvu, aniž by dohlédli na všechny možné následky.
Pamatuji si, jak jednou, dávno na Nový rok, matka Vladimíra onemocněla, a tak on s manželkou Jaroslavou zůstali doma během svátků. Nový rok přivítali tiše a rodinně. Jejich přátelé, Kristýna a Václav, se nad tím trochu zamračili, protože Vladimír s Jaroslavou slíbili, že pojedou všichni na chalupu, ale na poslední chvíli odmítli kdo by čekal, že paní Marie, Vladimírova maminka, proleží svátky s horečkou?
Jaroslava cítila vinu, že to tak dopadlo. Kristýna ji již druhého ledna volala a vyprávěla, jak smutně strávili Silvestra, stísněně v malém panelákovém bytě ve Vršovicích. Srdce Jaroslavy se sevřelo a znovu cítila, že by měla něco udělat.
Musela jsem snášet svoji tchyni! Přijela k nám na Silvestra a tvrdila, že jí doma nefunguje topení. Prý u nás zůstane až do konce svátků, dokud jí správce neopraví trubky! Já už nemůžu! Kvůli ní se rozvedu, to přísahám! stěžovala si Kristýna.
Mě to mrzí. S paní Marií máme dobré vztahy, ale těžce snáší nemoc, uklidňovala ji Jaroslava. Ráda bych ti pomohla, kdybych mohla.
Víš, Jaru Ty mi můžeš pomoct.
Jak?
Dej mi klíče od vaší chalupy. S Vaškem utečeme na svátky ať si tchyně žije u nás, a sama si řeší svoje problémy.
Jaroslava váhala. Kristýny jí bylo líto, ale nevěděla, co na to řekne Vladimír. Chalupa byla sice jejich společným útočištěm, ale papírově patřila jemu.
Nevím, Kri Musím se poradit s Vladimírem.
Samozřejmě, chápu to. Slibuju, že budeme opatrní a nic nezničíme.
Ale cesta tam asi bude zavátá Sníh nikdo neodklízel, řekla Jaroslava.
Nevadí, máme čtyřkolku, nějak se probijeme.
A kotel jsme dlouho nekontrolovali, chtělo by to tam prvně zajet před hosty
Hele, jsme dospělí. Vašek s kotli umí, dělal je roky. Neboj, nic nerozbijeme, případně opravíme.
Kristýna byla věrohodná a Jaroslava si v duchu řekla: proč ne? Slíbila, že se ozve, a šla za Vladimírem.
Jsi si jistá, že je to dobrý nápad? ptal se Vladimír.
Nevím, Vláďo. S Kristýnou jsme dlouho kamarádky. Původně jsme s nimi měli jet, kdyby tvoje maminka neonemocněla
Když něco bude, nepojedeme tam tak rychle, a mamku nechci nechat samotnou.
Proto se radím. Kristýna si na tchyni pořád stěžuje, prý je hrozná. Jejich manželství tím trpí.
Rozhodli, že pokud záleží na nich štěstí Kristýny a Vaška, mají pomoci. Dej jim klíče, a ať si už řeší vše sami. Nám ať dají pokoj, uzavřel Vladimír.
Kristýna byla ráda, chápala, že jí Jaroslava svěřuje téměř rodinný poklad. Poděkovala a vyrazili.
Cesta na chalupu trvala přes tři hodiny. Chalupa stála v malebné obci nedaleko Jičína, daleko od ruchu Prahy. Přesto Jaroslava měla pravdu silnice byla plná nového sněhu, a ani čtyřkolka jim moc nepomohla. Kristýna s Vaškem uvázli a museli volat Jaroslavu.
Co máme dělat? ptali se zoufale.
Jeďte zpátky. Třetího ledna vám tady nikdo sníh neodklidí, všichni mají volno.
To ne. Takovou dálku jsme už dojeli Ty jsi říkala, že Vladimír zná místního traktoristu, ne? domáhala se Kristýna.
Ano, silnici běžně prohrnuje.
Tak mu zavolejte.
Dám vám na něj číslo, souhlasila Jaroslava.
Po půl hodině Kristýna volala znovu: Nezvedá to, Vladimír ať volá on. Určitě to ignoruje neznámá čísla!
Jaroslava Vladimíra přemluvila, ať traktoristovi zavolá. Za hodinu přijel a cestu skutečně prošťouchal. Ale k brance museli použít lopatu Vašek nakonec prokopal úzký chodník, aby se aspoň dostali přes sněhové závěje ke dveřím.
Radiátory topily slabě, kotel potřeboval seřídit. Vašek nevěděl, jak na to, a telefonoval Vladimírovi. Dvě hodiny mu vysvětloval složitosti starého Viadrusu.
To jsem nikdy neviděl asi starý model, kroutil hlavou Vašek.
Hlavní je, že topí, zabručel Vladimír. Tušil, že potíže budou pokračovat.
A skutečně Kristýna volala kvůli každé maličkosti, od pánve až po to, že je pořád moc chladno.
K večeru už Jaroslava i Vladimír vypnuli telefony, aby si konečně odpočinuli.
Ráno našli v mobilu desítky zmeškaných hovorů.
Co se asi stalo?
Jaroslava byla nervózní, volala zpět. Kristýna vzala telefon až po chvíli.
Jaru, kde jste?!
Spali jsme.
Měli jsme malér! V sauně prý nějak smrdělo kouřem, skoro jsme vyhořeli!
Ježíši…
Kdo takhle staví pece?!
Co bylo špatně?
Kdybys nám řekla, že je na komoře zátka, nemuselo k tomu dojít. Naštěstí je Vašek šikovný a všiml si toho včas.
Omlouvám se, netušila jsem, že hned půjdete do sauny…
Proč ne? Jsme hosté, samozřejmě to využijeme. Sauna snad patří k chalupě, no ne? Kdyby něco nebylo k použití, řekli byste. Sotva jsme se tam prokopali sněhem.
Tak užívejte, když už jste tam. Jaroslava byla zaskočená.
A kde je gril?
Ten starý se rozbil.
No bez varování! Tak kde teď budeme dělat špízy? Kristýna byla stále nespokojená.
Nevím, Kristýno. Mně se z toho všeho točí hlava. Gril řešte sami, hlavně mi ten dům nespalte.
Zavěsila. Chování kamarádky jí začalo vadit.
Co je zase za průšvih? ptal se Vladimír.
Zase další.
Jaroslava mu převyprávěla, co se dělo.
Vašek přece ví, kde ta zátka je, v létě tam byl. A s grilem není to náš problém. Kdyby chtěli vařit svíčkovou, máme jim sehnat hrnec? Chtějí špízy, ať jedou do vesnice, tam mají jednorázové grily v obchodě. Na pár dní to stačí.
To Jaroslava sdělila Kristýně, když následně volala.
Dobře, rozumím. Pojedeme do vesnice, když už jsme tu cestu prohrnuli.
Kupodivu se pak Kristýna přestala ozývat možná poznala, že Jaroslava je všeho unavená.
Dlouho se nehlásili, nevíme, jak tam jsou, poznamenal Vladimír druhý den.
Kristýna už nezvedala, jen napsala SMS, že je vše v pořádku.
Manželé si řekli, že je lepší důvěřovat a na pár dní na přátele zapomenout.
Do konce svátků se paní Marie uzdravila. Jaroslava navrhla: Zajedeš pro klíče na chalupu? Aspoň zkontroluješ dům i saunu.
To je rozumné, souhlasil Vladimír. Vyjel ráno a vrátil se navečer poněkud zamračený; o detailech nechtěl mluvit.
Co se stalo, vysvětlila Jaroslavě až Kristýna, když ji druhý den pozvala k sobě (bydlely na sousední ulici).
Už máš klid od tchyně? zeptala se Jaroslava.
Naštěstí ano. Topení opravili, včera odjela domů.
Přijdu za hodinu, slíbila Jaroslava. O cestě manželovi nic neřekla bylo vidět, že se mu do řešení těchto přátel vůbec nechce. Jaroslava chtěla zjistit proč.
Kristýna přešla rovnou k věci:
Tady máš papír. Vše jsem sepsala.
Co to je?
Seznam výdajů, které jsme na chalupě měli traktorista, elektrická lopata, gril, uhlí, zapalovač, rošt, tři žárovky a sada esenciálních olejů do sauny.
A proč mi to dáváš?
Nechali jsme vám vše, využívejte. S Vaškem jsme se shodli, že je logické podělit se o náklady.
To myslíš vážně? Jaroslava se musela pousmát, myslela, že jde o vtip.
Ano. Kdybyste měli gril, nemusíme ho kupovat. Kdybyste měli pořádnou lopatu, nekupovali bychom elektrickou. A kdyby traktorista prohrnul cestu dřív, nemuseli jsme ztratit dvě hodiny a benzín. A v sauně jste neměli šampon to jsem musela pořizovat také.
Kri, trochu jsi se rozvášnila. Nejsme žádný penzion, abychom pořizovali šampon a sprchovou čepici. Lopatku a gril jste koupili sami nám je nepotřebujeme, vezměte si je domů. Oleje, uhlí, rošt taky. Prohrnutí cesty neplatím, jeli jste na vlastní riziko.
Ale vy také budete jezdit po té cestě
Než tam příště pojedeme, napadá další sníh. U nás jinak cesty odklízejí zadarmo, jen přes svátky je to složitější. Takže to jsou vaše soukromé náklady. Za žárovky klidně zaplatím, děkuji, že jste je vyměnili, řekla Jaroslava a poslala Kristýně sto padesát korun na účet. Pak se tiše zvedla a odešla. Na další hovory a zprávy už neodpovídala. Aby nebyli nic dlužní, s Vladimírem zajeli na chalupu, vše jejich věci naložili a poslali po kurýrovi.
Paní Marie už byla téměř zdravá, a tak zase jezdili na chalupu každý víkend. Kristýna s Vaškem o tuto možnost přišli. A od té doby jejich přátelství postupně vybledlo; Jaroslava s Vladimírem už nikomu chalupu nesvěřili pro změnu zůstali ti podivní, kteří si začali své věci pečlivě hlídat.
Chtěli jsme jim pomoct, být laskaví a oni nám vůbec neděkují! vzdychla Kristýna, když znovu zkoušela Jaroslavě bezvýsledně volat. O elektrickou lopatu nestála, ale potřebovala ji vrátit s účtenkou ta však zůstala na chalupě u přátel.
