Co když to není moje dcera? Musíme udělat test DNA Nikita zamyšleně sledoval, jak jeho manželka Lenka něžně chová jejich novorozenou dcerku, ale nedokázal se zbavit vtíravé myšlenky: Je ta holčička opravdu jeho? Loni musel Nikita na měsíční služební cestu a pár týdnů po jeho návratu přišla Lenka s radostnou novinou. Budou mít spolu dítě. Zpočátku byl Nikita nadšený. Ale pak je navštívila Lenkina sestra a začala vyprávět, jak si nechala udělat test otcovství na svého syna, aby její přítel neměl žádné pochybnosti o svém otcovství. „Leni, co kdybychom taky udělali ten test DNA? Pro klid v duši,“ navrhl Nikita. Manželčina reakce byla okamžitá – vypukla bouřlivá hádka s házením věcí. Zeďmi se rozléhalo sousedské klepání. „Vždyť na tom není nic špatného!“ trval na svém Nikita, stále jistější svými podezřeními. Podle něj mu určitě byla nevěrná, jinak by přece z takové nevinné žádosti neudělala takovou scénu. „Chci mít prostě jistotu, nic víc.“ „Jak tě to vůbec mohlo napadnout?“ vyjela Lenka a mrštila po něm další polštář. „Dala jsem ti někdy důvod pochybovat?“ „Nebyl jsem měsíc doma,“ utrousil s křivým úsměvem Nikita. „Jak mám vědět, co se tu dělo? Uděláme ten test, zjistím výsledek a už to nikdy nebudu řešit. Tak kdy půjdeme? Kontakt na kliniku můžeš zjistit od sestry.“ „Možná v příštím životě,“ procedila Lenka skrze zuby a odešla do pokojíčku, naposledy hlasitě práskla dveřmi. *************************************************** „Víš, mami,“ svěřoval se Nikita své matce Aleně, „nechci nic výjimečného. Proč jí to tak rozčílilo?“ „Protože tvoje manželka má špinavé svědomí,“ pronesla Alena, když mu nalévala kávu. „Věř mi, dítě má určitě s někým jiným, a bojí se, že se to provalí. A ještě něco… když jsi byl pryč, stalo se něco zvláštního…“ „Co se stalo?“ okamžitě zbystřil Nikita. „Víš, nechci se vám plést do vztahu,“ řekla rozpačitě Alena a odvrátila pohled, „ale přišla jsem k vám, chtěla jsem mluvit o taťkových kulatinách. Lenka dlouho neotvírala, ačkoliv byla určitě doma. Když už otevřela, byla dost rozcuchaná… a v předsíni byly cizí pánské boty.“ „A co ti řekla?“ rozčílil se Nikita, připravený vtrhnout domů a vynadat manželce. „Prý prasklo potrubí,“ protočila Alena oči. „Měla si přece vymyslet lepší výmluvu.“ „A proč jsi mi o tom neřekla?“ „Do bytu mě nepustila, takže důkazy vlastně nemám. Nechtěla jsem vám kazit vztah.“ „To byla chyba!“ vyskočil Nikita, skoro převrhl hrnek. „Obrovská chyba! Co teď mám dělat?“ „Trvej na testu,“ pravila klidně Alena a skryla úsměv. Lenka se jí nikdy moc nepozdávala. „Nebo si ho nech udělat sám. Jako otec na to máš právo.“ ************************************************ „Můžeš být klidná,“ řekl Nikita, když odhodil zbytečný obálku, kterou mu doručil kurýr. „Arianka je skutečně moje dcera. Jak jsem slíbil, už to nikdy nebudu řešit.“ Lenka na něj hleděla podezřívavě. „Já ti nerozumím. Ty jsi ten zatracený test udělal za mými zády?“ „No jasně,“ pokrčil rameny Nikita. „Zašel jsem tam zrovna, když jsem byl s malou venku, netrvalo to dlouho. Je to moje holčička, takže žádný problém.“ „Ale problém je, a velký,“ zašeptala Lenka, „a hrozně mě mrzí, že to sám nechápeš.“ Druhý den odešel Nikita jako obvykle do práce. Večer ho však doma čekalo nepříjemné překvapení. Nikdo tam nebyl, věci manželky i Arianky byly pryč. Na konferenčním stolku ležel jen vzkaz. „Tvoje nedůvěra zničila všechno mezi námi. S podrazákem žít nechci, podávám žádost o rozvod. Od tebe nic nechci – ani byt, ani alimenty. Chci jen, abys zmizel z našeho života.“ Nikita zuřil. Jak si mohla dovolit ho opustit? A ještě mu vzala dceru! Popadl telefon a začal volat manželce. Telefon zvedl nějaký muž. Mlčky si vyslechl výlev urážek a pak Nikitovi v klidu řekl, ať už nikdy nevolá. „Věděl jsem to! Určitě mi zahýbala! Ještě ani neodešla a už spí s nějakým chlapem! Tak ať si jde!“ Ani ho nenapadlo, že Lenka možná odjela k rodičům, a telefon mohl zvednout její bratr, který nechtěl rušit sestru, která právě usnula. Nikita měl jasno… Rozvedli se rychle, po vzájemné dohodě. Malá Arianka zůstala s matkou a svého biologického otce už nikdy neviděla…

A víš, jak jsme se kdysi s Martinou bavili o tom, jak se člověku může úplně rozpadnout rodina kvůli jedné blbé myšlence? Tak mi to připomnělo příběh od našeho kámoše, čti dál, protože to je fakt na zamyšlení.

Petr seděl doma v bytě v Brně, díval se na svoji manželku Lucii, která něžně chovala jejich novorozenou dceru Kláru, a hlavou mu lítala jedna otravná myšlenka. Fakt si v tu chvíli nebyl jistý, jestli je Klárka jeho. Minulý rok totiž musel na pracovní cestu do Ostravy na celý měsíc. Sotva se vrátil, tak mu Lucie oznámila, že čekají miminko. Petr měl radost, ale až do chvíle, než k nim přišla na návštěvu Lucčina sestra Jana a začala vykládat, jak si nechala udělat DNA test syna, aby její přítel neměl žádné pochybnosti.

Hele, Lucko, co kdybychom si taky udělali DNA test? Jenom abysme byli oba v klidu, nadhodil Petr. Ale to neměl dělat. Lucie vylítla jak čertík z krabičky a nastal pořádnej řev, házela po něm polštářem a přes zeď už bušili i sousedi. On se bránil, že na tom přece není nic divnýho – že chce mít prostě jistotu.

Proč tě to vůbec napadlo? vyjela po něm Lucie a praštila s dalším polštářem. Dala jsem ti někdy důvod pochybovat?
Nebyl jsem měsíc doma, zamručel Petr. Jak mám vědět, co jsi tu dělala? Uděláme test a tím to skončí. Adresu na kliniku můžeš zjistit od Jany.
Až v příštím životě, utrhla se na něj Lucie, práskla dveřmi a zmizela s Klárkou v dětském pokoji.

***

Petr se tím samozřejmě pořád trápil a svěřil se mamce, paní Evě, když seděli v kuchyni nad hrnkem kávy.
Nic po ní nechceš nemožnýho, povzdechla si Eva. Tvoje žena nemá čistý svědomí – holka je na cizí dělaná a bojí se, že to praskne. Hele, když jsi byl pryč, byla jsem jednou u nich doma…

Petr hned nastražil uši: Co se stalo?
Eva se na chvíli zarazila a pak tiše spustila: Přišla jsem si jen povykládat o oslavě taťkových šedesátin. Ale Lucie nechtěla otevřít, i když bylo jasný, že je doma. Když otevřela, byla úplně rozcuchaná a v předsíni byla cizí pánská obuv.
A co ti řekla? ptal se Petr.
Že jí prasklo vodovodní potrubí, protočila oči máma. Mohla si vymyslet něco lepšího.
A proč jsi mi to neřekla hned?
Nepustila mě dovnitř a žádnej důkaz jsem neměla… nechtěla jsem vám kazit vztah.
To jsi udělala chybu! rozčilil se Petr a málem rozlil kafe. Co mám dělat teď?
Trvej na tom testu, řekla Eva klidně a v koutku úst se jí zaleskl úsměv. A když ne, udělej ho tajně. Jako otec na to máš právo.

***

Za pár dní hodil Petr do koše už nepotřebnou obálku z laboratoře a prohlásil: Můžeš být v klidu, Klárka je moje. Jak jsem slíbil, už se o tom bavit nebudu.
Lucie se na něj zamračila a už klidněji pronesla: Počkej, ty jsi to udělal bez mého vědomí?
No jasně, pokrčil Petr rameny. Když jsem byl s malou na procházce, zašli jsme cestou na test. Hotovo, když je to moje dcera, tak není co řešit.
To je problém, zašeptala tiše Lucie a Petr vůbec nepochopil, proč.

Druhý den šel normálně do práce, ale večer, když se vrátil, měl doma pusto. Nejenže po Lucii a Klárce nebylo ani vidu, ale byt byl až nepříjemně prázdný. Na konferenčním stolku byla jen ručně psaná zpráva:

Tvým nedůvěrou jsi zničil všechno mezi námi. S člověkem, co mě považuje za lhářku, žít nechci a žádám o rozvod. Nic od tebe nechci byt, peníze, alimenty. Jenom chci, abys zmizel z našeho života.

Petra popadl vztek. Jak si to mohla dovolit? A ještě mu vzít dceru! Hned vzal telefon a začal Lucii zběsile volat. Ale místo ní to zvedl nějaký muž. Klidně vyslechl Petrově nadávky a nakonec stručně řekl, ať už nevolá.

To jsem věděl! Určitě už bydlí u cizího chlapa, syčel Petr a zlostí běsnil. Už mu ani nedošlo, že to třeba mohl zvednout jen brácha, který nechtěl rušit mladou maminku, co právě usnula. Petr měl prostě jasno.

Rozvedli je rychle, oba s tím souhlasili. Malá Klárka zůstala s Lucií a už nikdy svého “tatínka” neviděla.