Uncategorized
Bohatá dědička polila chudou nevěstu sektem během vteřiny v salonu zavládlo hrobové ticho Když Lenka
Bylo to dávno, ještě za časů, kdy v Praze proudil deštivý podzim a tramvaje cinkaly na mokrých kolejích.
Terasa nejvyššího patra zářila tak uměle, až se zdálo, že ani Bůh sem mezi smetánku nemůže dosáhnout.
Byt na střešní terase zářil tak uměle, že by tam i sám Pánbůh nejspíš potřeboval sluneční brýle.
V hotelu Zlatý Lev v centru Prahy si každý myslel, že tichá servírka je tu jen od toho, aby dolévala
V hotelu Grand Rezidence Praha si všichni mysleli, že ta tichá servírka je tam jen proto, aby dolévala sklenice.
Tři nitky. Tři osudy Co říkala? Věro, nějak jsem to přeslechla, co? Marie Viktorie se naklonila trochu
Tři nitky. Tři osudy. Co to říkala? Věro, vůbec jsem jí nerozuměla, cože? naklání se Zdena Viktorová
Už během zákusku v sále Národního muzea v Praze bylo každému hostovi nad slunce jasné jediné: žena nesoucí
Už při dezertu bylo každému hostu v Sále Národního muzea v Praze jasné jediné: ta žena se stříbrným podnosem