V některých vztazích přijde chvíle, kdy jeden z partnerů ztrácí ke druhému veškeré city a sám nerozumí proč. Přesně tohle potkalo Marka. Do sedmnácti let nikdy s nikým nechodil. Přestože byl mezi děvčaty oblíbený, záměrně se zaměřil na vlastní rozvoj a studium jeho snem bylo stát se chirurgem, což vyžadovalo tvrdou přípravu i odhodlání. Teprve když nastoupil na Karlovu univerzitu, začal na naléhání své maminky uvažovat i o dívkách.
Brzy mu do oka padla Anežka, která patřila do stejné studijní skupiny. Její překvapení nešlo přehlédnout, když ji oslovil Mark nikdy moc s dívkami nemluvil a většinou trávil čas se svými kamarády. Postupně se spolu dali do řeči a Mark ji několikrát pozval na večeři do restaurace v centru Prahy; Anežka pozvání s radostí přijala. Jejich přátelství se přirozeně prohlubovalo, až se otevřeně přiznali, že spolu tvoří pár.
Markova maminka byla štěstím bez sebe, protože se bála, že syn zůstane navždy sám. Jenže krátce po promoci jako by Anežčiny city k Markovi vyprchaly. Nebylo to nijak výjimečné, ale o to bolestnější. Když se to Mark dověděl, naprosto ho to zdrtilo a dlouho nemohl své zklamání překonat. I když byl už dávno dospělý, teprve tehdy poznal, jak bolí odmítnutí a zlomené srdce.
Scénou se rozléhá ticho. Jeho ruce se třesou, když opatrně skládá společnou fotku zpět do zásuvky. V kuchyni stojí jeho maminka a v očích se jí leskne slza. Neboj, Marku, všechno se zahojí. Život jde dál, zašeptá. Ale on jen mlčí a pohledem zírá do šera pražské noci, kde se mu zdá, že i hvězdy dnes září cize.
